Některé změny se týkají i náboženských společností a pohřbívání (třeba novelizační bodu 4 (§ 3 odst. 2 věta druhá aj.)

a) Čeho konkrétně se ty změny týkají (pohřebišť nebo způsobů pohřbívání) a co konkrétně obsahují?

Navrhovaná změna by umožnila pohřbívání bez konečné rakve na tzv. neveřejných pohřebištích. Jedná se především o židovské nebo muslimské hřbitovy, kterých je v ČR pět. Na veřejných pohřebištích, kterých je v ČR téměř 6000, nadále trvá zákaz bez konečné rakve pohřbít.

b) Proč je předkládáte?

Muslimské pohřební zvyklosti, ať už se jedná o rituální omývání a odívání těla zemřelého, přinesení a doprovázení mrtvého k hrobu, pohřbívání bez rakve, nebo omezení exhumace, nepovažujeme za rozporné s dobrými mravy, nebo dokonce za hanobení lidských pozůstatků nebo ostatků ani za dotčení jejich důstojnosti. Je na rozhodnutí jednotlivých provozovatelů neveřejných pohřebišť a místně příslušných krajských úřadů schvalujících řády pohřebišť, zda alespoň částečně povolí např. islámská náboženská pravidla. Takovéto povolení ale musí mít v řádu neveřejného pohřebiště stanovené podmínky, které schvaluje místně příslušný krajský úřad.

c) Kterých církví a náboženských společností se budou týkat, co to pro ně a pro věřící bude znamenat?

Navrhovaná právní úprava umožňuje provozovatelům neveřejných pohřebišť (zpravidla registrované církvi nebo náboženské společnosti) upravit v řádu pohřebiště podmínky pro pohřbívání lidských pozůstatků do hrobu bez konečné rakve. Dle předpokladů se tato navrhovaná změna uplatní pouze na "multikulturních" neveřejných pohřebištích nebo jen na částech veřejných pohřebišť, která jsou v ČR zatím pouze tři (Praha, Brno, Třebíč). Zatímco "pohřbení" je z právního hlediska zákonným procesem (právní událostí v podskupině složených právních skutečností s vůlí i bez vůle), je z pohledu náboženské obce pohřeb aktem náboženským. Za posledních 25 let se dle odhadů Muslimské obce v Praze, která dlouhodobě plánuje zřízení neveřejného pohřebiště na vlastním pozemku, realizovalo v České republice zhruba sto muslimských pohřbů.

Důvodová zpráva k novele zákona o pohřebnictví, str. 11-12:

K novelizačnímu bodu 4 (§ 3 odst. 2 věta druhá)

Navrhovaná právní úprava umožňuje provozovatelům neveřejných pohřebišť (zpravidla registrované církvi nebo náboženské společnosti) upravit v řádu pohřebiště podmínky pro pohřbívání lidských pozůstatků do hrobu bez konečné rakve. Dle předpokladů se tato navrhovaná změna uplatní pouze na "multikulturních" neveřejných pohřebištích nebo jen na částech veřejných pohřebišť, která jsou v ČR zatím pouze tři (Praha, Brno, Třebíč). Zatímco "pohřbení" je z právního hlediska zákonným procesem (právní událostí v podskupině složených právních skutečností s vůlí i bez vůle), je z pohledu náboženské obce pohřeb aktem náboženským. Za posledních 25 let se dle odhadů Muslimské obce v Praze realizovalo v České republice zhruba sto muslimských pohřbů. Tato náboženská obec dlouhodobě plánuje zřízení neveřejného pohřebiště na vlastním pozemku.

Muslimské pohřební zvyklosti, ať už se jedná o rituální omývání a odívání těla zemřelého, přinesení a doprovázení mrtvého k hrobu, pohřbívání bez rakve nebo omezení exhumace, nepovažujeme za rozporné s dobrými mravy, nebo dokonce za hanobení lidských pozůstatků nebo ostatků ani za dotčení jejich důstojnosti. Je na rozhodnutí jednotlivých provozovatelů neveřejných pohřebišť (a místně příslušných krajských úřadů schvalujících řády pohřebišť), zda alespoň částečně povolí např. islámská náboženská pravidla. Takovéto povolení ale musí mít v řádu neveřejného pohřebiště stanovené podmínky, které schvaluje místně příslušný krajský úřad.

Záleží také na soukromoprávní rovině, k jakým právům a povinnostem se pozůstalý muslim zaváže v nájemní smlouvě k hrobovému místu. Je třeba i z jeho strany přistoupit ke kompromisům a pokusit se o nejvhodnější řešení a zároveň neopomenout seznámit se s potřebnými instancemi, aby bylo možné pochovat zemřelého nejen dle jeho přání, ale i pozůstalých. Zároveň je nutné uvážit, zda se u pohřebních zvyklostí, jichž je třeba se vzhledem k právní situaci vyvarovat, jedná o povinné rituály, nebo pouze o tradice, kterých je možné se vzdát.