Odbornice na učení: Hrajte si s dětmi, můžete je tím ochránit

10.09. 12:30 | Autor: Hana Jandová

Vstup do první třídy je pro děti šok. Než si zvynou na nové prostředí, může to trvat až tři měsíce (ilustrační foto).

Ve školních lavicích přibývají děti, které mají problémy se čtením, psaním či počítáním. Na jejich nesnáze se snažil upozornit i druhý ročník Dnu dyslexie, který se konal v Národní galerii v Praze. Podle odborníků je klíčové zachytit poruchu učení včas a začít s dítětem pracovat. Čeho by si měli rodiče všímat? A na koho se obrátit? Na tyto a další otázky odpovídala speciální pedagožka a matka dvou dříve dyslektických synů Drahomíra Jucovičová.

Jaké jsou první signály, že něco není v pořádku?

Nechtěla bych rodiče vystrašit tím, že když má jejich dítě v první třídě problémy s učením, tak se jedná o specifickou poruchu. Děti se učí něco nového a je přirozenou součástí tohoto procesu, že dělají chyby, zdolávají překážky a stojí je to zvýšené úsilí. Když už to ale trvá několik měsíců a dítě i paní učitelka jsou z toho nešťastné, tak je potřeba hledat příčinu.

Čeho by si rodiče prvňáčka měli všímat?

V první třídě se mohou objevit problémy s osvojováním a zapamatováním písmen, což může být předzvěst dysgrafie. Nebo může být problém se psaním, držením tužky, s vnímáním čísel. Speciální pedagog umí rodičům poradit, jak učení dítěti usnadnit. Pracujeme ale také s dětmi, kterým to prostě nejde a nejedná se u nich o poruchu. Ukazujme možnosti, jak to překonat, aby se dítěti začalo dařit. Nejhorší je, když je školák vystaven dlouhodobému selhávání.

Kde je ta hranice, kdy mohou rodiče problémy přisuzovat novému prostředí?

Než si dítě zvykne, trvá to dva tři měsíce. V prvních třídách učí zkušené paní učitelky, které dokážou rodiče uklidnit a říct, že jejích potomek má ještě čas. Když mu to teď nejde, neznamená to, že za měsíc to nebude lepší.

Pokud tedy má rodič i po půlroce pocit, že něco skutečně není v pořádku. Na koho se obrátit?

Je dobré si o tom pobavit s paní učitelkou, která žáčka zná. Většina škol má dnes školního psychologa nebo speciálního pedagoga. Potom doporučuji oslovit specializované pracoviště jako pedagogicko-psychologickou poradnu či jiné zařízení, kde s dětmi pracují.

Co to pro rodinu znamená, že jejich školák má poruchu učení?

Někdy mají rodiče pocit, že dovedou dítě do poradny, dostanou zprávu, že jejich dítě je dys, zprávu odevzdají do školy a tím to pro ně skončí. Ale skutečnost je taková, že tím to pro ně teprve začíná. Pokud rodiče chtějí, aby jejich dítě uspělo a neselhávalo ve škole, tak je to bude stát zvýšenou energii. Neznamená to ale, že to musí být trýznění, najdou se i způsoby, kde je to přijatelné, zábavné a efektivní.

Co si mají rodiče představit pod intenzivní prací doma?

Znám to sama ze své zkušenosti, protože můj syn měl problémy se čtením. Stálo nás to tři roky práce, ale takové, abych mu čtení neznechutila, aby si sedl a sám po knížce sáhl. Většina děti potřebuje specifický přístup a ten rodičům poradí odborníci nebo se o tom dočtou v různých publikacích. Existuje mnoho pomůcek a rad, jak naučit děti překonávat obtíže v gramatice, matematice a jinde. Většinou je to o tom, že se zapojuje více smyslů najednou, že jsou děti aktivní. Děti si mohou vystřihovat, vybarvovat, tvořit z modelíny.

Dá se vůbec nějak poruchám učení předcházet?

Poslední rok předškolní docházky by měl budoucí prvňáček absolvovat rozvojové programy ve školce, rodiče mohou koupit mnoho materiálů a hrát si s ním. Již ve školce se mohou obrátit na pedagogicko-psychologickou poradnu, kde zjistí, zda v některé smyslové oblasti nezaostává, zda mu nedělá problém sluchové a zrakové vnímání. Mluvit s dětmi, číst jim, hrát si s nimi. To všechno se zúročí v dalším období dítěte, které pak bude dělat rodičům i sobě radost.

Foto: Tomáš Nosil

Autor: Hana Jandová