Desatero pro školou povinné rodiče

1. Čas domácích úkolů

Školák by si měl po škole alespoň dvě hodiny odpočinout. Důležitější je stanovit k psaní úkolů pravidelný čas, aby si dítě zvyklo a nebylo nutné ho pokaždé znovu přemlouvat. Rodiče by neměli  úkoly opravovat, stačí navést dítě na správný postup. A máte-li pocit, že zvládne úlohu samo, nechte ho. Obecně platí, že v prvních třídách by se školáci měli věnovat jakékoliv domácí přípravě maximálně třicet minut denně.

2. Naučte je učit se

Rodič by měl školákovi ukázat, jak si rozvrhnout čas. A nechat ho vyzkoušet si různé metody učení. Někdo si toho nejvíce zapamatuje, když si text podtrhává nebo maluje obrázky. Jiní se spoléhají na své uši a vyhovuje jim text předčítat, poslouchat nebo si o něm povídat.

3. S dyslexií až k diplomu

Má vaše dítě problémy se čtením a psaním? Před koncem první třídy není třeba se kvůli tomu nervovat. Pokud se ale situace během roku nezlepšuje, může pedagog dítě doporučit do poradny, kde mohou diagnostikovat případnou poruchu: dyslexii, dyskalkulii či dysgrafii. I s takovou diagnózou ale leckdo vystudoval vysokou školu.

4. Učitel není protivník

"Nedívejte se na učitele jako na protivníka, ale jako na spolupracovníka při výchově. Nejednejte s ním jako s pedagogickým slouhou a respektujte jeho odbornost," píše Tomáš Feřtek ve své knize Rodiče vítáni. Lepší je zdvořilý dotaz než kritika či osobní útok. Ověřujte si informace od svého dítěte, mohou být zkreslené. Nepomlouvejte nikdy učitele svých dětí, zvlášť když to děti mohou slyšet.

5. Tajemství žákovské aktovky

Rodiče žáků Základní školy v Brumově-Bylnici si předloni stěžovali, že děti nosí příliš těžké "aktovky" (dnes častěji batohy). Školská rada provedla průzkum a závěr zněl: "Váha učebnic a sešitů je přiměřená, problém způsobují drobnosti, které žáci nosí dobrovolně." Je fakt, že například ve snaze vyhnout se každodennímu přerovnávání tahají mnozí pohodlnější školáci veškerou výbavu den co den.

6. Nejbližší, nebo nejlepší?

Co je lepší? Aby dítě mohlo dojít do školy pěšky, nebo vybírat ústav s nejlepší pověstí? Psycholožka Jana Procházková z Pedagogické fakulty UK preferuje blízkost: "Rodiče to často překombinují a pak dovážejí autem dítě bůhvíkam a zpět. Dítě pak nemá prostor k samostatnosti a mít svůj svět." A co když nejbližší škola za moc nestojí? "Samozřejmě, že důležitá je i atmosféra školy, specifika výuky. Rodiče by měli najít kompromis," říká Helena Vlčková z pražského Institutu pedagogicko-psychologického poradenství. Cesty ze školy ale přinášejí zážitky s kamarády.

7. S trapným doprovodem

Je-li škola vzdálená pár minut chůze a cestu nekříží frekventovaná silnice ani zanedbaný park, není problém dítko pustit samotné třeba už po pár dnech. Většinou se však cesta  nějak "klikatí". "Doporučovala bych doprovázet prvňáka alespoň první dva měsíce," říká psycholožka Procházková. Je dobré si při společném procházení trasy všímat případných pastí nebo si na zkoušku vyměnit role a říci dítěti: "Ty teď budeš já a já budu ty. Doveď mě ze školy domů a dávej pozor, aby se mi nic nestalo." A než dítě vyrazí úplně samo, měli by si rodiče ověřit, že umí zavolat pomoc, zeptat na cestu, zná adresu i číslo rodičovského mobilu.

8. Do kdy může dítě patlat?

Rodiče mívají obavu, abych jejich děti nebyly "za blbější", když hned při nástupu do první třídy neumějí alespoň trochu číst a psát. Jenomže taková snaha může být spíše na škodu: dítě se ze začátku bude nudit a nevystihne správný okamžik, kdy se začít soustřeďovat. Podle odborníků je mnohem důležitější, aby prvňák uměl vyslovovat všechny hlásky, případnou návštěvu logopeda doporučují už ve čtyřech letech.

9. Prvňákův volný čas

Kolik kroužků dítěti prospívá a kolik už škodí? Univerzální odpověď neexistuje. Podle odborníků jsou však (zvlášť v první třídě) pohybové nebo rukodělné kroužky vhodnější než ty "intelektuálnější", jako je třeba výuka cizího jazyka. Děti by měly mít čas na "flákání" - neorganizovanou hru - i na pomoc v domácnosti.

10. Tak co bylo ve škole?

Také vás v dětství takový dotaz dokázal vytočit? "Ta otázka je opravdu špatná, takhle se nedozvíme vůbec nic," říká psycholožka Procházková, která doporučuje klást konkrétní otázky a ptát se hlavně na příjemné věci. Měl ses hezky? Co ses dneska dozvěděl? S kým sis povídal? Zažil jsi dneska legračního? "Není nezbytné každý den vědět, jestli brali zrovna slovesa," říká Procházková a dodává: "Je sice důležité zjistit, jaké dostalo dítě úkoly, ale nemusíme ho zavalit výslechem hned ve dveřích."