Co zlepšit ve školství? Chybí vize, kantoři nemají podporu

12.11. 05:55 | Autor: - red -

Českému školství chybí vize, k čemu má vzdělávání směřovat. Systém také nedostatečně podporuje učitele v praxi, kde by pedagogové měli mít možnost získat zpětnou vazbu od jiných pedagogů, aby mohli svou práci reflektovat. V rozhovoru to řekla programová ředitelka projektu Pomáháme školám k úspěchu Hana Košťálová na Festivalu pedagogické inspirace, který se v pátek a sobotu konal v Praze.

Kvalitu českého školství by podle Košťálové mohla zlepšit jednoduchá vize v kombinaci s podporou učitelů přímo ve výuce. Cílem by mělo být například to, aby se děti ve škole učily naplno a s radostí. "Kdyby se toto povedlo, tak věřím tomu, že se výuka u nás bude vylepšovat a děti budou chodit radostněji do školy," uvedla.

Učitelé podle ní potřebují vědět, zda jejich metody dětem v učení skutečně pomáhají nebo zda jen sami mají lepší pocit, že zavedli nějakou novou metodu. "Je třeba reflexe, která se vždycky bude ptát, jak to, co jsme udělali, pomohlo tomu, že se děti budou lépe učit," řekla.

Myslí si, že by se školství nemělo zatěžovat různými centrálně řízenými opatřeními, jako jsou revize rámcových vzdělávacích programů, snaha o prosazení kariérního řádu učitelů a státní maturity či jednotné přijímací zkoušky na maturitní obory. "Nejsem si jistá, že to je něco, co pomáhá tomu, aby se studenti lépe učili," poznamenala.

Učitelům chybí mentor

Podle Košťálové by ve školách měl být pro pedagogy vždy třeba jeden mentor, na kterého by se učitelé mohli obracet se svými profesními otázkami a který by mohl přijít vypomoci i do vyučovací hodiny. "Naprosté většině učitelů, o kterých si myslíme, že zas tak dobří nejsou, hodně pomáhá, když můžou reflektovat s oporou o kolegu, o experta či skupinku lidí," řekla. Přímá podpora učitelů by podle ní měla fungovat na všech úrovních školského systému.

Odbornice se domnívá, že české děti ve škole nevidí smysl, protože obsah výuky neodpovídá jejich zájmům. Nesouhlasí s některými zastánci tradičního školství, kteří tvrdí, že děti nemohou ve škole dělat, co je zajímá, protože by se nenaučily nic důležitého. "Víme to i my dospělí, že když děláme něco, co nás opravdu zaujalo, tak to děláme s větším nasazením, s větší časovou investicí, než když děláme něco, do čeho se nám nechce a co nám nařídil někdo, a my ani nevíme, proč to máme dělat," vysvětlila.

Za další problém, který přispívá k nedobré kvalitě českého školství, označila délku vyučovacích hodin, které trvají 45 minut. Děti se podle ní za tuto dobu nemohou ponořit do učení a zažít dobrý pocit, že na něco přišly. "Organizace školního dne hodně brání tomu, aby se děti mohly učit s radostí," podotkla.

Podle ní nic nebrání zavedení delších výukových bloků. Je však těžké nastavit nový režim, protože to klade velké nároky na organizaci rozvrhu a domluvu mezi učiteli.

Také výuka budoucích učitelů by podle Košťálové měla směřovat víc k praxi. "To znamená být v praxi v dobré škole u dobrého učitele, aby odkoukali dobré věci," popsala. Za současných podmínek, kdy učitelům chybí profesionální zpětná vazba, ale není dostatek dobrých učitelů pro všechny studenty pedagogiky, uzavřela.

Festival pedagogické inspirace se konal potřetí v pražské Základní škole Kunratice a zúčastnilo se ho přibližně 800 učitelů ze škol z celé země. Festival je součástí vzdělávacího projektu nadace manželů Kellnerových Pomáháme školám k úspěchu.

Foto: Robert Sedmík

Autor: - red -