Šikana v českých věznicích jen kvete

28.04. 06:30 | Autor: Jaroslava Synáčová

Znásilňování, psychické týraní, krádeže. V českých věznicích jsou podobné věci na denním pořádku. Na poplach nikdo nebije. "V některých věznicích výskyt šikany úplně popírají," říká František Valeš z Českého helsinského výboru, který dlouhodobě šikanovaným nabízí právní pomoc.

Sedmadvacetiletý Jan V. se za mříže dostal dříve, než se stačil ve světě dospělých rozkoukat. Loupil, kradl, obojí opakovaně. Soudce, který dostal na starosti jeho spis, s ním neměl slitování a poslal ho do vězení na šest let a osm měsíců.

Trest si šel odpykat do jednoho z nejtvrdších kriminálů v Česku, do Valdic. "Pro těžké trestance byl snadnou obětí," říká o mladíkovi František Valeš z helsinského výboru, kterému mladý trestanec popsal svůj příběh. Na začátku ho ostřílení mazáci jen fyzicky napadali, pak došlo i na sexuální násilí. "Ve čtyřiadvaceti letech ho poprvé znásilnili. Musel prý dokonce podepsat smlouvu, že se stává majetkem jednoho z vězňů a že mu bude poskytovat sexuální služby," vypráví Valeš.

Jan, neznalý vězeňských poměrů, se obrátil na dozorce a vše jim řekl. To se mu vrátilo jako bumerang. Když se o "bonzování" dověděli jeho spolubydlící, ještě přitvrdili. Vězeň dosáhl alespoň toho, že byl dočasně přemístěn do jiné cely a případ začala vyšetřovat policie. Jenže Janova naděje brzy zhasla. Policisté vyslechli několik svědků, a když ani jeden nepotvrdil jeho verzi, případ odložili. Jan se musel vrátit na celu mezi své trýznitele.

Pětsetkrát šikana

Janův příběh není ojedinělý. "Stížnosti na šikanu ze strany spoluvězňů i příslušníků Vězeňské služby nejsou nijak výjimečné," stojí ve výroční zprávě ombudsmana za loňský rok. Ani v agendě Českého helsinského výboru není šikana vzácnou položkou. "Ročně řešíme tak pět set stížností vězňů, což je zhruba pětina ze všech, které dorazí," říká Valeš.

Kromě případů, kdy se vězni šikanují navzájem, dostává výbor množství oznámení o šikaně ze strany dozorců. S Vězeňskou službou třeba řešil případ dozorce v příbramské věznici. A docílil toho, že byl propuštěn. Ne všechny stížnosti se ale dočkají hladkého vyřízení. Komunikace s Vězeňskou službou totiž vázne.

"Vězeňská služba připouští jen nerada, že šikana ve věznicích kvete," vysvětluje Valeš. Uniformovaným hraje do karet skutečnost, že prokázat šikanu - ať mezi vězni nebo ze strany dozorce - je obtížné. V prvním případě kryje skupinového kápa vězeňská hierarchie: trestanci nejsou ochotni svědčit proti nejsilnějšímu. "A když šikanují dozorci, navzájem se podrží," tvrdí Valeš. Naprostá většina trestních řízení tak končí v koši.

Vězeňská služba uznává, že šikana se čas od času v celách objeví. V případě mladého Jana se přesto Český helsinský výbor za mladého vězně postavil a pokusil se dostat jeho případ před soud. Výslechy kolegů z cely vedly podle očekávání do slepé uličky, právníci se proto rozhodli požádat lékaře, aby zpracoval odborný posudek. "Renomovaný psychiatr konstatoval, že u muže pozoruje reakce příznačné pro oběti znásilnění," vypočítává Valeš. "Soud přesto žalobu zamítl." Verzi znásilněného totiž žádný z vězňů nepotvrdil. Jediné, čeho mladý vězeň dosáhl, bylo přemístění do jiné věznice.

Notoričtí reptalové?

Velitelství Vězeňské služby uznává, že šikana se v celách čas od času objeví. Výskyt patologických jevů u trestanců však není něco, co by zasluhovalo větší pozornost. Vězeňská služba si ani nevede žádné statistiky týkající se různých forem obtěžování. Nelze proto ani odhadnout, jak se daří nešvar potírat.

Vězeňská služba uznává, že šikana se čas od času v celách objeví. Opatření proti šikaně jsou podle Miroslava Špalka z oddělení prevence Vězeňské služby ve věznicích dostatečná: jako příklad jmenuje speciální oddělení pro odsouzené se sníženou mentální úrovní. A proč tedy na ředitelství chodí takové množství stížností na šikanu? Odsouzení si prý často stěžují pro nic za nic. "Ve stížnostech figurují případy, kdy dozorce po vězni vyžadoval jen důsledné plnění povinností, nic víc," tvrdí Špalek.

V budoucnu chce ministerstvo spravedlnosti přesto dopřát vězňům více sluchu. Jeho úředníci připravují novelu zákona, která by umožnila vznik občanských komisí. Nářky vězňů by tak neposlouchala Vězeňská služba, ale komise složená z politiků, zástupců církví a nevládních organizací. "Povede to k posílení nezávislé kontroly vězeňství," líčí záměr mluvčí ministerstva Zuzana Kuncová.

Foto: Petra Mášová, archiv

Autor: Jaroslava Synáčová