Rusové o Pražském jaru: Brežněvova žebírka, Ulbrichtův mozeček

04.04. 05:40 | Autor: ČTK

Na jaře 1968 Alexandru Bovinovi, pracujícímu na ústředním výboru sovětských komunistů, známí přivezli z Československa hospodský jídelníček, na kterém se vyjímaly játra Jánose Kádára, žebírka Leonida Brežněva, mozeček Waltera Ulbrichta, jazyk Wladyslawa Gomulky a vejce Todora Živkova. Cenzura v tehdejším Československu padla nejen ve sféře restaurací a jídelen. Před srpnem 1968 věci dospěly až ke zveřejňování Brežněvových karikatur, napsal internetový list Gazeta.ru.

Před 50 lety, 5. dubna 1968, vedení čs. komunistů přijalo akční program, připomněl ruský deník. Za ekonomickou část odpovídal Ota Šik, jehož plán ekonomických reforem o desítky let později studovali budoucí reformátoři ruské ekonomiky, za politickou Radovan Richta, který vymyslel sousloví "socialismus s lidskou tváří". Z toho se dalo vyvodit, že běžný socialismus má tvář nelidskou, doplnil deník.

Začalo pražské jaro, které se stalo předzvěstí pádu komunismu, ale nejprve i předpokojem zamrznutí v Sovětském svazu. Tam se tehdy velice báli infekce liberalizace z blízkého Západu, považovaného za sovětskou sféru vlivu. Báli se o Ukrajinu, o sovětskou inteligenci, o polské a maďarské studenty...

Brežněv zdůrazňoval Alexandru Dubčekovi, že samostatnou politiku Čechoslováci nemají a ani nemohou mít, protože Československo patří k území, které osvobodil sovětský voják - a "hranice těchto území jsou naše hranice".

Vždyť už potlačení maďarského povstání v roce 1956 ukázalo, jak dokáže Sovětský svaz srovnat své neposlušné vazaly, a to i za destalinizace. Jako byl Sovětský svaz nemyslitelný bez Ukrajiny, tak bez Československa, Maďarska a Polska nemohl existovat ani východní blok.

Dominový efekt

Proto Brežněva nemohly uklidnit Bovinovy návrhy, aby se Československo stalo jakousi další Jugoslávií či Rumunskem, a ani výstrahy, že ze vpádu vojsk bude více škody než užitku. Pro tehdejší sovětské vedení - politbyro - ztratit Československo znamenalo ztratit vše. Mohlo spustit efekt padajících kostek domina.

Členové politbyra dost rychle pochopili, že to sympatické a dynamické nové vedení Československa se nehodlá postavit demokratizaci zdola. Přesto pro Moskvu nebylo jednoduché uvěřit, že komunistické vedení a vláda mohou zrušit cenzuru a jen přihlížet tomu, co se píše v novinách: Brežněv nevěřícně naslouchal Dubčekovu ujišťování, že se nic hrozného neděje.

Sovětské vedení spoléhalo na "zdravé síly" ve vedení československé strany a vlády. "Nejzdravější" byl šéf slovenských komunistů Vasil Biľak, který probíral taktiku a strategii potlačení "socialismu s lidskou tváří" s moskevskou spojkou, prvním tajemníkem ukrajinských komunistů Pjotrem Šelestem.

Nicméně "zdravé síly" prohrávaly. Politbyru přes veškerou nechuť nezbývalo než jednat s Dubčekem a premiérem Oldřichem Černíkem. 16. května na zasedání politbyra pragmatik Alexandr Kosygin hovořil o tom, že vstup vojsk je nevyhnutelný, ale že se vojenské síly mají stáhnout, až se vynoří "dělnické ozbrojené jednotky". Logiku imitace "lidového" odporu proti reformám doplňovala "alternativní fakta" i provokace sovětské tajné služby.

Klíčové rozhovory se odehrály v Čierné nad Tisou, kde Brežněv a jeho suita narazili na zoufalý odpor "nezdravých sil". Došlo na obvinění a urážky. Kosygin odmítl jednat s "haličským židem" Františkem Krieglem. Antisemitské výpady proti Krieglovi a Šikovi se opakovaly i poté, kdy Čechoslováky přepravili do Moskvy.

Kosygin byl největším z jestřábů zahraniční politiky tehdejšího SSSR. Navíc záviděl: už zkrachovalo to, co plánoval doma jako ekonomickou reformu, zatímco Čechoslováci chystali opravdovou reformu jako důkaz, že ji lze uskutečnit pouze za politické demokratizace. Takový přepych si sovětský režim dovolit nemohl.

Rok 1968 se pro Západ stal rokem změn posouvajících hranice jak v politice, tak ve společnosti a kultuře, kdy se kapitalismus přizpůsobil novým výzvám a přežil, zatímco v socialistickém táboře se stal rokem definitivního zamrznutí. Problémy se neřešily, ale odkládaly, aby se nakonec provalily o 20 let později, kdy "sametové revoluce" rozrazily železnou oponu. Východoevropské vůdce nezachránil ani gulášový socialismus, ani špehování tajných služeb, ani věčné přátelství zpečetěné polibkem Brežněva s Honeckerem. Sovětský svaz se dobrovolně odmítl měnit a ještě zarputileji bojoval o své sféry vlivu, čímž si podepsal svůj rozsudek smrti s odkladem.

Foto: ČTK

Autor: ČTK