Rok 2020, rok boje za děti méně vzdělané

06.01. 13:51 | Autor: Vladimír Barák

Vláda Andreje Babiše má za sebou již více než polovinu svého funkčního období. Nejzásadnější legislativní opatření už kabinet představil, druhá polovina fungování vlády se pak zpravidla nese ve znamení dokončování již rozjednaných zákonů a hlavně příprav na nové volby. Z tohoto pravidla se ale trochu vymyká ministerstvo školství. Jde o resort proslulý svou setrvačností, v němž se každá změna projeví až po několika letech, ne-li desítkách let. A právě letos se tu rozhodne o dokumentu, jenž může mít zásadní dopad na vzdělanost a konkurenceschopnost celé jedné generace.

Ministr školství Robert Plaga (ANO) v uplynulém roce velmi šikovně zaměstnával odborníky, média i veřejnost svými návrhy a rozhodnutími, která jsou sice důležitá, ale v podstatě zase ne až tolik. Články se nejčastěji dotýkaly zvyšování platu učitelů, zda dostanou navíc osm, deset, nebo patnáct procent. Řešil se kontroverzní návrh zrušení povinné státní maturity z matematiky nebo třeba "kauza", kdy ministra "školil" šéf Bezpečnostní informační služby v tom, jak je výuka dějepisu na školách "proruská". V tomhle informačním tornádu ale trochu zapadlo, že se již několik měsíců schází komise "odborníků na školství", jež má už v první polovině letošního roku představit klíčovou Strategii vzdělávací politiky do roku 2030+. Podle té se následně upraví rámcové vzdělávací plány, které učitelům předepisují, co a jak mají děti učit.

Tak trochu se ale zdá, že zadání pro experty je jasné. Ministr Plaga již v minulosti řekl, že rámcové vzdělávací plány bude třeba "provzdušnit". Pravděpodobně tím naplňuje představy progresivních reformátorů českého vzdělávání, podle nichž se české děti učí příliš mnoho faktů, ale nezabývají se tolik osvojením pro budoucnost důležitých dovedností. Ve zkratce: není potřeba vědět to, co si mohu jednoduše najít ve vyhledávači na internetu. Co na tom, že jen těžko odhadneme, jakéže dovednosti budou důležité pro dnešní děti zhruba za dvacet let, až se budou muset předvést na trhu práce. Klíčové je dosáhnout změny. Jakékoli změny.

Je smutné, že tolik důležitá už není diskuze nad otázkou, zda změna přinese kýžený efekt. A že už více než jen trochu pokulhává argument, podle něhož se děti stále učí "jako za Marie Terezie", že potřebujeme reformu školství. Podle mezinárodního měření PISA zveřejněného v loňském roce se čeští žáci v řadě ohledů lepší. V mezinárodním srovnání si vůbec nevedeme špatně - naopak. Nahoru se posunujeme ve čtenářské, matematické či přírodovědné gramotnosti. A to ve vzdělávacích ústavech děti tráví o něco méně času než školáci v některých zemích, jež se ve srovnání umístily jen o něco lépe než my. Z pohledu efektivity si tedy nemáme na co stěžovat. Jiný názor na to ale má ministerstvo. Nově bude tlačit na snižování množství vědomostí získaných v rámci školní docházky. A to nikoli jako efekt špatné výuky, ale direktivně státním zásahem do vzdělávacích plánů.

Ministr školství Robert Plaga.

Fascinující rozhovor s ředitelem kanceláře ministra školství Jaromírem Beranem v minulém týdnu publikovaly Lidové noviny. "Ministerstvo vidí zatím hlavně potřebu měnit způsob ověřování vědomostí a znalostí. Chceme redukci objemu učiva a individualizaci výuky," uvedl Beran. To je pozoruhodný citát dokonce ze dvou důvodů. Tím prvním je, že vzdělávací politiku státu nově vysvětluje nikoli volený politik - hlava resortu -, ale jeho šéfsekretář. A druhou zajímavostí je, že šéfsekretář již ví, jak bude dokument definitivně vypadat. Mnohé ale naznačovalo již upozornění resortu, že konečná verze stejně nakonec bude textem z pera úředníků, nikoli expertů.

Předpokládejme tedy, že v roce 2020 se rozhodne, že děti toho budou muset umět méně. Nová generace ve světě podle ministerstva školství obstojí, i když bude méně vzdělaná.

To mi připomíná scénu z české komedie Vy nám taky, šéfe! Šéf kreativní agentury s tváří Jana Zadražila vysvětluje týmu, že cílem majitele agentury je z důvodu finančních machinací nikoli její rozvoj, ale zánik. Zaměstnanci agentury byli záměrně vybráni tak, aby šlo o co největší tragédy. "Takže jak máme pracovat?" ptá se jeden ze zaměstnanců. "No. Hůř," odpovídá zcela vážně Zadražil. Kouzelně zmatená účetní Iva Janžurová, jež neumí s počítačem, ale pouze s kalkulačkou, překvapeně reaguje: "Cože? Ještě hůř?!"

Dialog mezi ministrem a novinářem by mohl znít podobně. Novinář: "Kolik toho děti budou muset umět?" Ministr: "No, méně..." Novinář: "Cože, ještě méně?" - "Ano, ještě méně," přitakává zcela vážně ministr školství.

Foto: ČTK/Zehl Igor, Deml Ondřej

Autor: Vladimír Barák