První máj podle Adolfa Hitlera a Gustáva Husáka

01.05. 11:01 | Autor: Ivan Motýl

Projev o beztřídní společnosti a povýšení 1. máje na den radosti a národní svátek. Tak oslavil 1. máj v roce 1939 německý diktátor Adolf Hitler a s ním i satelity jeho říše, tedy i Protektorát Čechy a Morava. O padesát let později v roce 1989 se poslední velkolepá totalitní oslava 1. máje odehrála v Praze na Václaváku. Přišlo 250 tisíc k režimu loajálních občanů a 80 disidentů.

1939: Goebbels o svátku práce

Je úterý 2. května 1939. Vžijme se do kůže řadového občana Prahy, který si ráno koupil Národní politiku a usedl s novinami do kavárny. Odpočatý po jarním výletě, neboť v Praze byly na 1. máje zakázány veškerá hromadné oslavy svátku práce. O to větší překvapení ho čekalo při četbě titulní strany, když se dozvěděl, že Adolf Hitler svátek práce nezatratil, ale jen mu dal novou formu.

První máj 2009 sledujeme ON-LINE

1. máj 1939 - oslava svátku Týdnem národního zdraví. „Německý národ tvořil dne 1. května opět jediné radostné společenství. Třetí říše učinila z 1. května, kdysi dne sporů a nenávisti, den radosti a národní svátek německého národa," dozvěděl se z českých novin.

Patříme tobě!

Oslava 1. máje v Berlíně začala holdem německé mládeže svému vůdci. Na 130 tisíc hochů a dívek napochodovalo na Olympijský stadion, aby mladá vysportovaná těla vytvořila obrovský nápis „Patříme tobě!". Adolf Hitler pak promluvil o zářivé budoucnosti německé mládeže a říšský ministr propagandy Joseph Goebbels zfanatizovanému davu vysvětlil současný význam svátku práce. „Den 1. května je nejenom svátkem práce, nýbrž především svátkem života. Mládež reprezentuje nejmocněji život."

ČTĚTE TAKÉ: Hodina socialismu se blíží aneb 1. máj v roce 1909

Od té doby, co jsme oslavovali naposledy den 1. května, se Říše opět zvětšila," prohlásil Goebbels. Po mládeži se na stadionu shromáždili němečtí dělníci, kterým Hitler předestřel svoji vizi o beztřídní společnosti: „Kdo může pochybovati o tom, že se nacházíme uprostřed mohutného převratu? Jaká revoluce idejí, když neříkáme: Jedna třída bude zničena, aby na její místo nastoupila třída jiná, nýbrž tím, že propagujeme: třídy se vůbec odstraní!"

Pražané spálení sluníčkem

1. máj 1939 podle Národní politiky. To vše se dozvěděl z novin náš „imaginární čtenář" u ranního šálku na terase kavárny Evropa na Václavském náměstí. Na titulní straně Národní politiky se též dočetl, že do Národního souručenství už vstoupilo 99,03 procenta oprávněných Pražanů, tedy 283 tisíc obyvatel hlavního města.

Mimo tuto jedinou v protektorátu povolenou politickou stranu (kvazistranu), jejíž vedení bylo po válce postaveno před Národní soud, tak zůstalo jen asi tři tisíce Pražanů. Na odboj proti okupantům myslel málokdo, většina obyvatel Prahy strávila 1. máj u vody nebo v lese.

„Letos poprvé po dlouhých letech bylo upuštěno na 1. května od různých veřejných projevů a táborů lidu. Málokdo však litoval, neboť krásně počasí umožnilo tisícům uskutečniti první jarní výlet, který se vskutku vydařil," pochválila Národní politika pražské výletníky a politovala ty, kteří se na 1. máje spálili horkým jarním sluncem.

„Skoro všechna známá místa, kde v létě Pražáci se koupají, byla obsazena vyznavači slunce, a večer se vracelo do města dosti těch, kterým dnes nebude příjemné, poklepáte-li jim na ramena."

Oslava zdravotní osvětou

1. máj 1939 - všichni do jedné strany. Organizovaně slavila v hlavním městě protektorátu svátek práce jen pražská německá komunita, která se sešla na slavnosti v Německém domě. Češi to zkusili jinak. Zdravotní osvětou a kulturou. Právě na 1. máje 1939 vyhlásilo Národní souručenství Týden národního zdraví.

„Zahajujeme týden péče o národní zdraví. Jen zdraví jest podmínkou šťastného a zdařilého lidského konání. Tato péče jest národním přikázáním," zaznělo na slavnostním zahájení Týdne národního zdraví.

Tisíce Pražanů pak strávily 1. máj v nejrůznějších divadlech. Jedna z organizací Národního souručenství s takřka budovatelským názvem „Radost ze života" totiž uspořádala divadelní den pro pražské dělnictvo. Všechna divadla hrála pro pracující a vstupenky byly centrálně distribuovány Národním souručenstvím. „Do posledního místa vyprodaná a naplněná divadla vpravdě lidovým obecenstvem stala se jevištěm vroucího zanícení a nadšení," popsala akci Národní politika.

1989: Řeka mávátek na Václaváku

1. máj v komunistické Praze. Zanícený a nadšený lid, který radostně žije pro lepší zítřky, věrný vedoucí úloze strany, který věří v beztřídní společnost. Tak si představoval ideálního účastníka oslav 1. máje i prezident Gustáv Husák a jeho soukmenovci z Ústředního výboru Komunistické strany Československa.

Je úterý 2. května 1989. V kavárně hotelu Jalta na Václavském náměstí opět otevírá Rudé právo náš „imaginární čtenář". Dozví se, že oslavy 1. máje uctilo v průvodu na Václavském náměstí na 250 tisíc (!) k režimu loajálních Pražanů a pouhých 80 disidentů. „V devět hodin, po zahájení manifestace, vytvořilo asi 250 000 účastníků pestrobarevnou řeku. Slunce dalo našim praporům, vlajkám, mávátkám i heslům svítivou barvu," pochvalovalo si Rudé právo. Zatímco dav nesl portréty Marxe, Engelse i masového vraha Klementa Gottwalda, disidenti se podle Rudého práva pokusili o výtržnost.

1. máj v roce 1989 podle Rudého práva. „V průběhu májové manifestace Pražanů se pokoušela skupina asi 80 stoupenců nezákonných struktur narušit slavnostní atmosféru. V horní polovině Václavského náměstí na sebe upozorňovali provokačními výkřiky a několika transparenty." Jak dodalo Rudé právo, provokacím bylo hned zpočátku zabráněno. „Klid a pořádek zajišťovali příslušníci Bezpečnosti a Lidových milicí. Nejaktivnější organizátoři provokační výtržnosti byli předvedeni na oddělení VB," napsalo Rudé právo v úterý 2. května 1989.

Test pionýra: „Proč je šátek rudý?"

A co řadoví účastníci posledního totalitního průvodu ve dvacátém století? „Stejně si myslím, že jsme mohli jít průvodem už ze závodu, jak tomu bylo dříve," postěžoval si Rudému právu soustružník Jan Švec, kterému se nelíbilo, že se účastnici průvodu seřadili až v okolí Václavského náměstí. Reportér Rudého práva vzápětí vyzkoušel žáka páté třídy Davida Jirouška.

1. máj v roce 1989 a akce disidentů. Pionýra v kroji se zeptal, proč má pionýrský šátek tři cípy. „David mne příjemně překvapil. Bez váhání vychrlil, že tři cípy symbolizují spojení tří generací - pionýrů, svazáků a komunistů," pochvaloval si reportér. Pak v testu pokračoval. Proč má pionýrský šátek rudou barvu? „Je to jako prolitá dělnická krev," odpověděl David Jiroušek. Opět bez zaváhání. Do sametové revoluce a pádu komunismu scházelo necelých sedm měsíců.

Repro: Ivan Motýl