Privatizace MUS: ve Švýcarsku začíná ostře sledovaný proces

12.05. 10:22 | Autor: ČTK

Kontroverzní privatizace MUS začala v roce 1993 a většina údajných trestných činů se děla podle švýcarské prokuratury od roku 1997 "nejméně" do roku 2007.

Jeden z nejsledovanějších procesů kolem českých privatizací začne v pondělí ve švýcarském městě Bellinzona. Místní federální soud se bude zabývat obžalobou proti bývalým manažerům a majitelům Mostecké uhelné společnosti (MUS), které švýcarská justice viní z podvodů, korupce českých státních úředníků, praní špinavých peněz a dalších trestných činů.

V případu, který vrhl stín i na české úřady kvůli jejich údajně liknavému přístupu, jsou obžalováni Češi Antonín Koláček, Oldřich Klimecký, Petr Kraus, Marek Čmejla a Jiří Diviš, stejně jako belgický obchodník Jacques de Groote. Obžalován byl i Luboš Měkota, který v březnu náhle zemřel.

Český stát svým jednáním podle obžaloby připravili asi o tři miliardy korun. Švýcarské úřady zablokovaly začátkem roku 2008 na stovce švýcarských účtů obžalovaným 660 milionů švýcarských franků (asi 13,9 miliardy korun). Exmanažeři MUS byli obviněni i loni v červnu v ČR. Také česká policie jim obstavila majetek - za asi 1,25 miliardy korun.

Jeden z obžalovaných Čechů Antonín Koláček. Kontroverzní privatizace MUS začala v roce 1993 a většina údajných trestných činů se děla podle švýcarské prokuratury od roku 1997 "nejméně" do roku 2007. Ale kořeny nynějšího soudu sahají až do roku 1990.

Tehdy se švýcarský finanční konzultant Alain Aboudaram spřátelil s bývalým vysokým představitelem Mezinárodního měnového fondu a Světové banky de Grootem a udělal z něj poradce své konzultační firmy. O deset let později se ale střetli o půl milionu dolarů, který prý Aboudaram de Grooteovi půjčil. Aboudaram se snažil tyto peníze získat i od společností, ve kterých de Groote působil v ČR - především Appian Group - a které se podílely na privatizaci MUS. Podle švýcarského listu Le Temps nakonec Aboudaram poslal v prosinci 2004 švýcarským úřadům dopis, ve kterém vylíčil údajné praní špinavých peněz kolem MUS. Aboudaram byl pak 23. června 2005 pozván k výslechu na prokuraturu, která den poté zahájila vyšetřování de Grotteho.

Šetření se rozrostlo v roce 2007 na českošvýcarského podnikatele Jiřího Diviše a později i na ostatní obžalované. Švýcarští vyšetřovatelé rozplétali vazby kolem MUS šest let. Postupně šest prokurátorů se podílelo na šetření, které zahrnovalo kolem 60 společností ve švýcarském Freiburgu, ve Vaduzu v Lichtenštejnsku, na Kypru, na ostrově Man v Británii a v dalších daňových rájích. Obžaloba na 323 stranách a za pomoci grafů popisuje složité vazby mezi společnostmi, mezi kterými proudily peníze související s privatizací MUS. Tvrdí také, že údajně nekale nabyté peníze použili v roce 2002 na nákup podniku Škoda Holding.

Zatímco v ČR je pět exmanažerů obviněno ze zneužívání informací ve služebním styku a z podvodu, ve Švýcarsku jsou obžalováni z většího počtu trestných činů včetně korupce. Na korupci údajně použili pět milionů dolarů. Spis zmiňuje v této souvislosti tehdejšího (v roce 1999) náměstka ministra průmyslu a obchodu Roberta Sýkoru, který údajně pomáhal obžalovaným získat souhlas s odprodejem akcií MUS, jenž byl pro český stát nevýhodný.

Obžaloba také uvádí, že na curyšský účet Sýkorova otce bylo v prosinci 1999 převedeno 85 tisíc dolarů (tehdy skoro tři miliony korun). Robert Sýkora měl k účtu přístup. Podle obžaloby také část peněz na údajnou korupci směřovala do dvou kyperských společností, které kontrolovali obchodník se zbraněmi Pavel Musela a Jiří Martínek odpovědný za marketing ČSSD.

Proces bude trvat od pondělí do 24. května, druhá část pak od 10. června do 12. července. Podle švýcarských zdrojů to je nezvykle dlouhá doba, když soudy ve Švýcarsku jsou obvykle poměrně krátké. Švýcarský generální prokurátor Michael Lauber naznačil, že kauza patří k nejsložitějším, jaké justice v zemi řešila.

Členové občanského sdružení Kořeny, jež usiluje o odepsání zásob hnědého uhlí, uspořádali v březnu 2007 před sídlem Mostecké uhelné happenig u příležitosti ukončení vyšetřování, ke kterému dala podnět těžební společnost. Současně ocenil nový přístup českých úřadů. "Po politických změnách v ČR začátkem roku 2012 cítíme skutečnou vůli v celé věci pokročit, na rozdíl od přístupu Prahy během vyšetřování. Tento nový vítr by mohl během procesu pomoci," řekl Lauber deníku Le Temps.

Podle listu "do konce roku 2011 ČR dělala vše pro to, aby švýcarským vyšetřovatelům ztížila práci". To potvrzuje i rozhodnutí soudu v Bellinzoně z prosince 2011, který zamítl kvůli prodlení českou žádost odložit podání švýcarské obžaloby, aby se k ní ČR mohla připojit.

Verdikt popisuje mezi jiným předcházející švýcarské snahy včetně velvyslance v Praze v roce 2010 přesvědčit nejprve ministra spravedlnosti a pak financí a vrchní státní zastupitelství, aby se ČR k obžalobě připojila. Poměrně ostře kritizuje české úřady, které tehdy zaujímaly "pasivní postoj, ba projevovaly zjevnou neochotu, ať již tím, že žádaly informace, které již dávno měly, nebo posílaly švýcarské představitele od jedné české instituce ke druhé".

Průtahy při vyšetřování kauzy MUS vedly k později stažené kárné žalobě na tehdejšího pražského vrchního státního zástupce Vlastimila Rampulu.

Obžalovaní vinu popírají. Odmítají, že by se dopustili jakéhokoli trestného jednání, uvedla jejich mluvčí, advokátka Karolina Zelenková.

Obžaloba uvedla, že výši trestu navrhne během soudního jednání. Podle švýcarských zákonů jim hrozí peněžitý trest nebo maximální trest deseti let vězení (v případě podvodu). V případě praní špinavých peněz je maximum vězení pěti let. Nejspíš ale soud v Bellinzoně není posledním krokem, protože se proti verdiktu budou moci obě strany odvolat. Osud obstavených peněz bude v případě úspěchu obžaloby předmětem dalšího jednání.

Výsledek bude důležitý i pro švýcarskou prokuraturu. Pokud by ve všech bodech prohrála, tak by to nebylo ideální, řekl Lauber, protože "ve hře jsou miliony a museli by je zaplatit Švýcaři". Měl na mysli soudní výdaje i odškodné za obstavené peníze obžalovaných.

Na švýcarské prokuratuře se ozývaly i hlasy zpochybňující, zda žalobu podat. "Někteří se domnívali, že bude nutné toho nechat. Vzhledem k situaci v Praze v roce 2011 byla taková otázka na místě, ale nakonec padlo rozhodnutí žalobu podat," uvedl Lauber.