Pospíšil: Bojím se o přežití evropských hodnot

28.09. 10:00 | Autor: David Jareš

Evropa by měla regulovat migraci a zamyslet se nad tím, zda příchozí z jiných kultur budou ochotní respektovat a hájit rovnost žena mužů a liberální hodnoty, řekl v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ Jiří Pospíšil (za TOP 09).

Změnilo přehlasování Česka, Slovenska, Maďarska a Rumunska "silou" - V - radě ministrů vnitra o kvótách nějak Evropskou unii?
Může to být změna. Stalo se to poprvé od přijetí Lisabonské smlouvy, která většinové hlasování umožňuje. Zatím se vždy - V TAKTO ZÁSADNÍCH OTÁZKÁCH - státy dohodly jednomyslně. Bude nutné se připravit na to, že se to bude dít častěji.

Vláda boj proti kvótám prohrála, udělal někde chybu?
Nepostupovala špatně, a říkám to jako opoziční politik. Vláda se snažila, ale vůle prohlasovat kvóty byla v Evropě velmi silná, jak jsem mohl vnímat nálady v Evropském parlamentu.

Opatření je jednorázové, nebylo to zbytečný boj a nevypadala vláda zbytečně kverulantsky? Neměla například nabídnout přijmutí uprchlíků a soustředit se na opatření na ochranu hranic a podobně?
Na dobrovolné bázi se rozdělilo čtyřicet tisíc migrantů počátkem léta, nyní se jednalo o přijetí kvót na další množství uprchlíků. Mně na tom vadí dvě věci: Evropa nutí členské státy přijímat lidi, které o pobyt na jejich území nestojí. To zavání porušením Ženevské konvence. Nebezpečné je, že nedokážeme odhadnout, kolika lidí se migrace bude týkat. Nejde jen o pár tisíc, které nejsou problém, ale v Turecku a Jordánsku jsou další statisíce lidí ochotných jít do Evropy, kam je pozvala německá kancléřka.

Je to zásah do suverenity členských zemí?
Ano, to jistě je. Někdo bude rozhodovat místo svrchovaného státu, kdo bude žít na jeho území. Nutit někoho, kdo chce do Německa nebo Švédska, usadit se v Čechách. Česká vláda musí bránit vlastní samostatnou azylovou a migrační politiku. V Evropě se odhadem pohybuje 15 až 20 milionů neregistrovaných lidí, tak se nedá postupovat dál. Musíme mít přehled, kdo do Evropy přišel, ekonomické migranty poslat zpět a uprchlíkům s právem na azyl poskytnout ochranu.

Je možné donutit Řecko a Itálii, aby dodržovaly pravidla, když je dosud ignorovaly a pouštěly do unie migranty bez registrace.
Velmi zvláštní je, že my jsme kritizováni za nesolidární postoj, ale země, které to způsobily, pod palbou kritiky nejsou, i když roky dostávaly na ochranu společné hranice z Bruselu peníze. Jestli měly problém, měly se ozvat dříve a říci si o lidi nebo peníze a mohlo se jednat, ale nemělo to dojít tak daleko, jak to došlo. Summit přijal jen velmi obecná stanoviska o hlídání hranic, budování hot spotů, ale na ničem konkrétním se nedohodl. Budeme vracet lodě s uprchlíky? Jaké jsou bezpečné země? Jak vracet ekonomické migranty? Ale naštěstí se členské země dohodly na penězích, které půjdou do táborů na Blízkém východě.

Nebylo by řešením Řecko ze schengenu vyloučit? Neplní své povinnosti, podobně jako v krizi eura.
Osobně jsem byl pro, aby Řecko opustilo eurozónu. Schengen je jiný případ, když vyhodíte Řecko ze schengenu, uprchlíci fyzicky nezmizí, vůbec by to nic nevyřešilo. Po posledních volbách a vítězství Syrizy sice příliš velkou ochotu Řecka na plnění nějakých povinností nevidím, spíš se domnívám, že posílí Frontex a společná ochrana řecké hranice a vybudování hotspotů.

A Itálie? Ta na schengen a dublin také "kašlala", jde donutit zemi takové velikosti, aby něco plnila, když se jí nebude chtít?
To samozřejmě je problém, jak donutit členský stát k něčemu, co nechce. Evropa však musí říci jasně, co chce a co mají členské státy plnit, a pak jim případně pomoci. Příklad Austrálie ukazuje, že lze uhlídat dlouhé a složité pobřeží. Místo hájení evropských hodnot levice v europarlamentu chce dát ilegálním migrantům šanci a přijmout je a dát jim azyl.

Je pořád Evropa rozdělená na nové a staré země?
Na první pohled to tak může vypadat, ale hlasování ukázalo, že to tak úplně neplatí. Spíš si země hájí velice tvrdě vlastní zájmy. Polsko se dohodlo a opustilo společnou pozici Visegrádu. Vypadá to, že budeme muset některé věci mnohem více projednávat s Rumunskem a Pobaltím, kde se ukazuje víc společných zájmů než s Poláky.

Jaká je vlastně pozice Německa? Kancléřka pozvala imigranty do unie, ale požaduje kvóty a připravuje přísnější azylové zákony.
Pozice Berlína je nečitelná. Chce ukázat vlídnou tvář, ale po sousedech chce, aby přijímali migranty. Nejde o uprchlíky. Kdo má nárok na azyl, dostane ochranu i v Česku. Problémem je, že do Česka například Syřané nechtějí. Německo se domnívá, že imigrací vyřeší demografický propad a nedostatek pracovních sil. Odporuje si však v tom, že požaduje, aby uprchlíky přijímaly i jiné země.

Pokud budou do Evropy proudit miliony migrantů, nehrozí radikalizace politiky?
To riziko tu je. Nejviditelnějším příkladem je Národní fronta Marine Le Pen ve Francii. Více než nějaké fašizace se obávám, že příliv lidí z jiných kultur způsobí odstředivé tendence v evropské integraci. Slyšíme to i u nás, volání po zavedení hranic, obhajobě národních zájmů a tábor odpůrců Evropy poroste. Nikdo neřeší, jestli se lidé z muslimských zemí integrují a budou schopni a ochotni vzít za své evropské hodnoty. Je téměř zakázáno o tom hovořit.

Jaké hodnoty jsou podle vás migrací z islámských zemí ohroženy?
Liberalismus a lidská práva. Například vztah k ženám a homosexuálům. Mám pocit, že ani umírnění muslimové, které jsem poznal, necítí například princip rovnosti žen a mužů tak jako Evropané. Nechci, aby byly ohroženy hodnoty, které se kultivovaly po stovky let.

Může se nějaká země odtrhnout?
Velkou Británii čeká referendum, poměr příznivců a odpůrců unie je těsný. Pokud by Británie opustila Evropskou unii, je otázka, zda zůstane Spojené království celé a neodtrhlo by se Skotsko, které deklarovalo, že opustit EU nehodlá.

A je šance přijmout naopak nějako u novou zemi ze západního Balkánu?
Myslím, že za současné Komise a europarlamentu, tedy následující čtyři roky, k žádnému rozšíření nedojde. I kvůli uprchlické krizi, která unii nutí řešit akutnější problémy.