Polští Slezané chtějí autonomii v roce 2020. Jejich podpora sílí

20.10. 07:00 | Autor: Leoš Kyša

Jerzy Gorzelik, vůdce slezských separatistů.

Jerzy Gorzelik je pro mnohé varšavské politiky vnitřní nepřítel Polské republiky číslo jedna. Předseda politické strany Ruch Autonomii Śląska (RAS), tedy Hnutí za slezskou autonomii, totiž chce na severních českých hranicích vytvořit Slezskou autonomii. Slezané ji dokonce chtějí mít už za osm let. Podle posledních výzkumů ji podporuje víc než polovina obyvatel dotčené oblasti.

Slezané tvoří zhruba desetinu obyvatel Polské republiky. Mezi světovými válkami mělo polské Slezsko širokou autonomii a dokonce pokukovalo po samostatnosti. Ostatně o tu se Slezané nikdy nebáli bojovat. Pradědeček čtyřicátníka Jerzyho Gorzelika patřil mezi účastníky povstání v letech 1919-1921, v nichž si Slezané vybojovali samostatnost na Německu. Jeho potomek nepůsobí dojmem bojovníka nebo charismatického regionálního separatisty. Na první pohled tichý intelektuál, historik umění, ale vede svou stranu už od roku 2003 a jde si nekompromisně za vysněnou autonomií. On-line deníku TÝDEN.CZ poskytl exkluzivní rozhovor.

Dosud největší reálnou podporu jste získali na jaře 2011, kdy jste ve volbách získali tři mandáty do regionálního sejmíku (parlamentu) Slezského vojvodství. Jaká je teď aktuální podpora vašeho hnutí?

Aktuální reprezentativní výzkumy nemáme k dispozici. Zatím tedy operujeme s výzkumy z let 2009 a 2010, které prováděli politologové ze Slezské univerzity v Katovicích na několika stovkách obyvatel Slezského vojvodství, jež zahrnuje východní část Horního Slezska a západní část Malopolska. V roce 2009 bylo pro ideu autonomie či federalizmu okolo třiceti procent obyvatel. O rok později už čtyřicet procent. Vloni provedla redakce regionálních novin Dziennik Zachodni dvojí průzkum ve čtyřech hornoslezských městech. Autonomii chtělo v prvním z nich padesát procent a ve druhém třiapadesát procent respondentů. Dvacet bylo proti a třicet uvedlo, že k tomu nezaujímají jasné stanovisko.

Díky volebnímu úspěchu jste se stali členy vládnoucí koalice v regionálním parlamentu Slezského vojvodství. Vládnete ale se stranami, které jsou centrální. Jak se vám s nimi spolupracuje?

Vytvořili jsme koalici s Občanskou platformou (Platformą Obywatelską) a Polskou stranou lidovou (Polskim Stronnictwem Ludowym). Kromě politiků, kteří sdílejí část našich myšlenek, jsou v nich i takoví, kteří jsou připraveni bránit dosavadní centrální model republiky a propagandistická tvrzení o "odvěké polskosti Slezska". Náš úspěch v regionální politice způsobil značné obavy, ale také oživil diskuzi o historii a budoucnosti Horního Slezska.

Ty obavy byly často velmi hysterické a zprávy o nich se dostaly až do Česka. Pro koho jste největším trnem v oku?

Největších útoků jsme se dočkali od politiků strany Právo a Spravedlnost (PiS). Lídr strany a bývalý premiér Polska Jaroslav Kaczynski nás veřejně nazval německou pátou kolonou. Jak už jsem říkal, protivníci nechybějí ani v současné vládní Občanské platformě a také polští postkomunisté si v šovinistických prohlášeních na naši adresu nijak s PiS nezadají. Těch důvodů je hodně. Jedním z nich je nepřipravenost celostátních stran diskutovat o decentralizaci země, nedostatek porozumění složité hornoslezské problematice a přetrvávání myšlenkových schémat, která vznikla za časů komunismu. Zajisté tu hraje roli i potřeba zdiskreditovat politického konkurenta, kterým se náš RAS stal.

Proč se polští politici tak bojí slezské autonomie?

Autonomie znamená méně moci v centru a větší občanskou kontrolu nad rozhodovacími procesy a veřejnými prostředky. Ti, kdo si zvykli na centralizované řízení, se takových změn bojí. Mohou totiž oslabit jejich pozice.

Reakce proti slezským patriotům, o kterých jsme mluvili, jsou často velmi hysterické. Je popírána autenticita slezského jazyka a slezské národnosti vůbec. Nemáte pocit, že situace eskaluje?

Je to přirozené. Akce vyvolává reakci. Něco, co se zdálo být marginálií, přerůstá v masivní občanské hnutí. Hornoslezané se občansky emancipují a chtějí přijmout větší zodpovědnost za svůj region. Někteří politici se je snažili překřičet, protože nebyli připraveni na takový vývoj situace, a jsou tím zaskočení. Časem si nicméně na to zvyknou a emoce opadnou.

Jak by měla vaše vysněná slezská autonomie, již jste deklarovali dosáhnout v roce 2020, prakticky fungovat?

Regionální autonomie by se neměla týkat jenom Slezska, ale všech regionů Polské republiky, nicméně rozsah dalších regionálních autonomií by se měl lišit v závislosti na lokálních potřebách a možnostech. Autonomie musí být postavená na regionálním parlamentu, který bude v rámci ústavy vydávat zákony. Důležitým prvkem naší koncepce je finanční autonomie. Regionální autonomie by měly vybírat poplatky na svém území a dělit se s centrální vládou podle jasně stanovených pravidel.

Může se jednou slezská autonomie proměnit v samostatný stát?

Takové ambice nemáme. Chceme autonomii v rámci Polské republiky. Nezávislost by se nesetkala s většinovou podporou obyvatel našeho regionu a nepřinesla by žádný větší užitek než autonomie.

Skutečně si myslíte, že vznik slezské autonomie na našich severních hranicích je reálný?

Za mlada jsem navštěvoval takové země jako Německá demokratická republika, Československá socialistická republika či Svaz sovětských socialistických republik. Dnes jsou už jenom vzpomínkou. Když mohlo v krátkém čase dojít v Evropě k tak velkým změnám, proč by polské regiony nemohly získat autonomii?

Jaké aktuální akce na podporu slezské autonomii teď chystáte?

Kromě snahy o větší aktivizaci obyvatel našeho regionu chystáme zpopularizovat ideály autonomismu v ostatních částech polské republiky. Kvůli tomu teď připravujeme zprovoznění speciálního internetového portálu a chceme založit think tank odborníků zajímajících se o praktické řešení přechodu Polska na autonomistický systém.

Foto: Wikipedia

Autor: Leoš Kyša