"Zemana nezmění ani cesta do Ameriky"

Přežije vládní koalice rok 2015? Zklidní se prezident Miloš Zeman? Vydrží nová primátorka Prahy v úřadu? Jak bude vypadat politika v novém roce analyzoval pro on-line deník TÝDEN.CZ politolog Petr Just, působící na Metropolitní univerzitě v Praze a dalších vysokých školách.

Jak podle vás bude vypadat politická scéna v roce 2015? Co bude hlavním určujícím faktorem?

Ani v jedné politické straně bych nečekal dramatický vývoj. Hlavním neklidovým faktorem bude vnitrokoaliční tření mezi Andrejem Babišem a Bohuslavem Sobotkou. Dále by k napětí mohl přispět i prezident Miloš Zeman. Současné vládní strany nemají zájem na tom, aby byly předčasné volby. I přes možné spory ale nakonec pud sebezáchovy zavelí, aby vláda letošní rok vydržela. Tím, že nás nejbližší volby čekají až v roce 2016, není mezi stranami takové napětí, a proto by měl být letošní rok klidný.

Jak vidíte roli KDU-ČSL v šarvátkách mezi Andrejem Babišem a Bohuslavem Sobotkou?

Lidovci se sice snaží hrát roli smiřitele, ale spíš se do těchto šarvátek nezapojují. Tím si navenek strategicky budují pozici umírněného konsenzuálního hráče a vrací se ke svému heslu z devadesátých let, kdy si říkali klidná síla.

Promítne se soupeření mezi koaličními lídry do chystaného volebního sjezdu ČSSD?

Bohuslav Sobotka není výrazným charismatickým lídrem, ač se zatím zdá, že stranu má pod kontrolou. Dovedl partaj do vlády, kde ji s postem premiéra celkem úspěšně řídí. Můžeme ale spekulovat, jak moc silným premiérem ve srovnání s Andrejem Babišem je. Jak už jsem naznačil, rovina vztahu Babiš-Sobotka bude to hlavní, co bude po celý rok sledováno. Jsou velkými konkurenty, není tajemstvím, že se Babišovi přezdívá stínový premiér. To je také to hlavní, s čím se bude muset Sobotka poprat v rámci stranictví.

Myslíte si, že Bohuslavu Sobotkovi hrozí nebezpečí uvnitř strany?

Sobotka si může být docela jistý. V ČSSD se momentálně neprofiluje žádné rebelství. Všichni ti, co byli v minulosti považováni za vnitrostranické konkurenty Sobotky, se stahují a nebudou kandidovat, nebo se dokonce nyní staví za Sobotku a nevyvolávají navenek dojem, že by byla strana vnitrostranicky rozdělená. Sjezd tedy nebude střetem "haškovců" a "sobotkovců", co by mohl vygradovat a mít podobnou intenzitu jako pokus o sesazení Sobotky po volbách v roce 2013.

Co by mohl přinést stranický sjezd hnutí ANO?

U hnutí ANO není žádný důvod, aby se Andrej Babiš obával o svou funkci. Ve své straně nemá žádnou konkurenci, ani personální ani ideovou. Může mít tedy jistotu, že bude i nadále pokračovat v čele strany. Otázkou je, jak se promění širší vedení strany, která doposud stála jen na osobě Andreje Babiše, který neomezeně koncentroval moc. Po komunálních volbách se ale hodně rozšířila členská základna. Rozšířil se tak také okruh lidí, kteří by mohli potenciálně stoupat do vyšších funkcí. Babiš by možná jako ministr financí uvítal rozmělnění vedení, to se ale potom může vymknout kontrole. Tím se totiž strana stane hůře kontrolovatelná a ovladatelná, na což se bude muset Babiš připravit, protože doteď řídil stranu v podstatě sám.

Mohl by stranický sjezd a volba nového vedení ANO více "zdemokratizovat"?

Určitě je strana více demokratická, když má vedení nad sebou kontrolní páky, což doteď v případě ANO neexistovalo. Babiš z centra stranu zřizoval, což není běžné. Strany by správně měly fungovat zdola nahoru. Aby byla vyšším orgánům dávána legitimita a kontrola zespoda. To znamená z komunálních okruhů až na státní úroveň. Stranický sjezd by tedy mohl promítat snahu dobudování hnutí ANO do normálnější struktury. To je ale pouze teorie, otázkou tedy zůstává, jak to všechno bude nakonec vypadat v praxi.

Jak si myslíte, že bude do politického dění zasahovat prezident Miloš Zeman? Je možné od něho očekávat zklidnění?

Miloš Zeman je Miloš Zeman a je přesně takový, jaký byl už v dobách premiérských. Přesně tak se začal chovat i po nástupu do funkce prezidentské. Prezidentovo chování by na politické scéně nemělo nic ovlivňovat. Šance na změnu a zmírnění rétoriky nastane pouze tehdy, pokud bude chtít v roce 2018 kandidovat na znovuzvolení prezidentem. To ho donutí, aby svou rétoriku přizpůsobil. Teď v roce 2015 je ale ještě brzo, což mu umožňuje být stále Milošem Zemanem.

Myslíte, že svou rétoriku nezmírní ani při jarní návštěvě Spojených států?

Miloše Zemana nezmění ani cesta do Ameriky. Prezident se teď snaží tvrdit, že není proruský. V médiích se objevuje, že údajně byly rozhovory, kde se prokremelsky vyjadřoval, zkracovány a upravovány. Prezident se bude nejspíš při rozhovorech v USA ve svých výrocích mírnit, ale celkově se měnit nehodlá.

Jak vidíte rok na pražském magistrátu s ohledem na novou koalici?

Tam bude rok 2015 mnohem živější než ve vládě. Zatímco na státní úrovni můžeme očekávat klid, protože nikdo nemá zájem na pádu vlády, v případě magistrátu takto optimistický nejsem. Může za to především vratká koalice s většinou jediného hlasu, která již při utváření nebyla dostatečně jednotná. Hrozí tu tedy rebelie. Na komunální úrovni se navíc hlasuje většinou ze všech radních nikoli pouze z přítomných, takže je každý hlas potřeba. Ohroženo je tedy zachování většiny i samotná existence koalice.

Může koalici ohrozit vliv starších kauz Opencard a Blanka?

Řešení starých kauz je poněkud nebezpečné. Když se předchozí vedení magistrátu snažilo řešit tyto kauzy, vysloužili si dokonce obvinění. To ukazuje, že je způsob řešení problémů napadnutelný.

Domníváte se, že je nová primátorka Adriana Krnáčová dostatečně silná, aby takovou situaci ustála?

Člověk může být i silný, ale když se mu rozpadne klub koaličního partnera, tak toho moc neovlivní. U hnutí ANO má Krnáčová určitou autoritu, ale ona není tím, kdo hraje hlavní roli v pražském ANO. Prim tu hraje Radmila Kleslová a v neposlední řadě Andrej Babiš. I kdyby byla Krnáčová sebesilnější, nemá pod kontrolou, co se děje v klubech koaličních partnerů. Sama není dostatečně silná v rámci ANO, natož pak její dopad na stabilitu klubů koaličních stran.

Jak vidíte vývoj české zahraniční politiky?

Zahraniční politika má dva problémy - dezinterpretace a nejednotnost. Problém dezinterpretace můžeme konkrétně vidět u nepřijetí uprchlíků ze Sýrie, které nás měla nutit přijmout EU. To ale nebylo nařízení z Bruselu, pouze žádost, abychom je přijali, čehož využil euroskeptický proud, že nám EU něco nařizuje. Dalším problémem je, že přestože je zahraniční politika tvořena vládou, máme spoustu aktérů, co se snaží k zahraničním událostem vyjadřovat. Ne vždy tato vyjádření vyznívají úplně jednotně. Něco řekne prezident, něco vláda, něco ministři, což bylo viditelné konkrétně u protiruských sankcí. Část vlády je chtěla a druhá potom zase ne.

Opustili jsme tedy definitivně lidskoprávní rozměr?

Hodně se mluví o tom, že se vytváří nová zahraniční politika ČR a pokud je tam odklon od lidskoprávní dimenze, tak je to špatně. Chybou také je, že se proti sobě staví obchod a lidská práva. Především to, že buď můžeme mít obchod, nebo lidská práva a není tu snaha o nalezení nějakého vyvážení. Ač nejsem ekonom, nemyslím si, že by nějak trpěl náš obchod s Čínou v době, kdy byl Havel prezidentem. To, že se zmíníme o lidských právech, přece neznamená, že se od nás okamžitě stáhne kapitál té země.

Čtěte dále

další zprávy