Špidla: Krademe, fixlujeme a myslíme, že to Brusel sežere

Šest programů na čerpání peněz z EU se letos zastavilo. Bývalý premiér a evropský komisař Vladimír Špidla vidí příčinu jednoznačně: "Dá se vyčíst, že se kradlo," říká v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ. Česko patří k trojlístku nejvíc chybujících zemí EU. Podle Špidly je to proto, že Češi kašlou na výběrová řízení, nedrží slovo a myslí, že "jim to Brusel sežere".

Ve své zprávě jste uvedl, že považujete žádosti o evropské peníze za nedostatečně podložené. Lze říct, že Česko žádá o dotace na nesmysly?

Jde hlavně o to, že žádosti nejsou sepsané správně a nejsou věrohodné. Projektů jsou stovky a tisíce a jako jednotlivec těžko posoudím jestli dávají smysl. O jednom příkladu bych ale věděl. Za chybu považuji stavbu plavebních komor na Vltavě v jižních Čechách. Končí totiž hrází Orlíku a je naprosto jisté, že sedmdesátimetrový výtah na lodě na ní nikdo neudělá. Takže jde o nepřiměřeně vydané peníze. Jde ale o záležitost, kterou musí správně posoudit každý národní stát.

A když to stát schválí, pošle podle vás Brusel peníze i na úplný nesmysl?

To asi ne. Když jsem působil v komisi, měl jsem pod sebou asi tři miliony projektů. Není prostě možné v celé Evropě kontrolovat jednotlivé projekty. Předpokládá se, že je poctivě zhodnotí národní autorita. Evropská komise kontroluje, jestli národní autorita zajistila systém, který zaručí, že všechno proběhne řádně. Když jsem svoje kolegy poslal, aby prověřili Českou republiku, vrátili se s neurčitým výrazem a říkali, že Česká republika má neobyčejně "komplexní" systém. Pak se ukázalo, že mi diplomaticky chtěli říct, že systém evropských fondů v Česku je nesmyslně složitý.

Co říkáte na projekt za pět set milionů korun, který měl pomoci sociálně vyloučeným lokalitám a na Kladně se za ty peníze opravilo spořádané sídliště?

Podvádí se u velkých projektů, ale i u malých. Žádný projekt není odolný. Obrovské věci se ale dějí hlavně ve stavebnictví.

Sečetl jste vládě, že v letech 2010 až 2011 pozastavila šest operačních programů. Mají ty případy něco společného?

Pokaždé se v nich vyskytnou nějaké nepravidelnosti, z nichž se dá vyčíst, že se v operačních programech nějak kradlo. Potom je nejčastější problém chybné nebo žádné výběrové řízení.

Pak by ale měla následovat pokuta.

No právě. Dřív to bylo tak, že Evropská komise za takové chyby udělovala pokutu. Ta byla výrazná, ale nikoli šílená. Příjemci dotací u nás s tím začali počítat a pokutu započítávali do nákladů. Teď se to pravidlo změnilo a pokuta může činit až sto procent vyplácené částky. To už pro příjemce peněz není výhodné. To je důvod, proč vláda stáhla například projekty Operačního programu doprava z éry ministra Aleše Řebíčka. Bylo patrné, že by z evropských peněz nebylo stejně nic. Žádosti stáhly, aby nebyla ostuda ještě větší. Těch dvacet miliard teď bohužel zaplatíme sami.

Zrovna v pondělí přiznal ministr financí Miroslav Kalousek, že se o dvacet miliard, které nezískáme z Bruselu na dopravu, zvýší deficit státního rozpočtu. Je šance, že se vláda ještě k těm penězům dostane?

Když se zvýší deficit, už jen to znamená čistou ztrátu. Těch dvacet miliard si musíte půjčit a zaplatit úroky, které budou činit kolem osmi set milionů korun. To je čistá ztráta. K těm dvaceti miliardám se ještě dostat můžeme. Evropská komise chce, aby se ty peníze vyčerpaly. Ale čas se krátí. Můj osobní názor je, že se vláda znovu k těm deseti miliardám nedostane a bude z nich muset něco odepsat.

Vaše zpráva zmiňuje i dva regionální operační programy, které jsou pod sociálně demokratickými hejtmany.

To je trochu jiný příběh. Program Jihozápad měl po policejním vyšetřování provést opravy, které učinil. Jinak jsou ale regionální programy dobře spravované, tedy až na ten Jihozápad, který dosud vyčerpal jen 3,7 procenta z určené částky. U programů, které spravuje vláda, je to ale taková bída skoro všude. Program pro vzdělání a konkurenceschopnost vyčerpal jen 5,7 procenta z přidělených peněz. Program pro výzkum a inovace 0,7 procenta. Celkem jsme z EU vyčerpali jen 14,9 procenta z peněz, které jsou pro nás určené v období od roku 2007 do roku 2013.

Neskončí české tápání kolem fondů tak, že ve výsledku Česko zaplatí Bruselu víc, než od něj dostane?

Asi ne. Na jednu utracenou korunu dostaneme z EU sedm korun. To bychom museli pokazit úplně všechno, abychom byli škodní. Jen mě mrzí, že se připravujeme o desítky miliard korun. Je tu druhý problém. Když se ukáže, že nejsme schopní čerpat peníze, těžko se pak vládě bude vyjednávat o penězích pro další období. Mně a Paroubkovi se podařilo dojednat, že máme nejvíc dotací v přepočtu na jednoho člověka. Fakt mě štve, že se ty peníze teď tak promrhávají

Existuje šance, že se Česká republika dostane k penězům, které pro ni do roku 2013 vyčlenila Evropská unie?

Myslím, že ne. Pořád se snažím, aby se peníze, u nichž je to možné, převedly do regionálních operačních programů. Některé kraje totiž jsou tak úspěšné, že už teď vyčerpaly skoro všechno, co měly k dispozici. Například Pardubicím zbývá do roku 2013 k čerpání jen pár desítek milionů, ale mají připravené projekty za tři miliardy korun.

Česko, Španělsko a Itálie jsou třemi zeměmi, které mají v evropských projektech nejvíc chyb. Jsou nějaké odlišnosti?

Ve Španělsku je ten problém odlišný. Mají velmi komplikovaný regionální systém. Těžko lze vytvořit nějaký systém. Tam to tolik nesvědčí o korupci. V Itálii dělá problémy několik regionů na jihu. Tam to ale vždycky bylo divoké.

Jaké jsou české zvláštnosti v čerpání evropských peněz?

První zvláštnost je, že se úplně kašle na výběrové řízení. Druhou specialitu lze vystopovat v již zmiňovaném příkladu z Kladna. Je patrné, že slova nemají obsah. Jsme schopní říct, že sociální byt má třeba dvě stě metrů čtverečních a myslíme si, že nám to někdo sežere.

Čtěte dále

další zprávy