Šéf sněmovny Hamáček: Rvačky by už poslancům neprošly

16.03. 05:15 | Autor: Ivan Motýl

Česká sněmovna už zažila ledacos, poslanci se tu rvali, polévali inkoustem i demolovali zařízení. "Rvačky, ničení lavic a další silácké projevy by už ale dnešní voliči odsoudili," míní předseda sněmovny Jan Hamáček (ČSSD) v rozhovoru o politické kultuře pro časopis TÝDEN.

Když bychom se v téhle budově propadli na jednání Sněmu království českého z 24. září 1908, zažijeme velkou divočinu. "Poslanci se bombardovali kusy dřev a knihami, polévali se inkoustem, rozbíjeli si nosy, prali se, strkali se a měřili vydatnost svých hlasových orgánů i pěstí," vylíčil dobový tisk jednání, jež nazval "posvícenskou dupárnou". Stávají se i dnes podobné výstřednosti?

Sám jsem si nedávno pobaveně pročítal stenografické záznamy z Poslanecké sněmovny Národního shromáždění z časů první republiky, tam jsou podobné perly. Našel jsem třeba pasáže, které uvádějí, že poslanci demolují lavice, což se dnes opravdu neděje. Ve Sněmovně sedím od roku 2006 a nepamatuji si incident, který by se jen blížil popisovaným excesům. Nejhorším momentem pro mě byla jedna vypjatá chvíle v minulém volebním období, kdy důrazná výměna názorů ve Sněmovně opravdu málem skončila fyzickou inzultací.

Čím to je, že se čeští poslanci zkultivovali? Vždyť třeba v rakouské říšské radě se rvali ostošest a reportáž z 26. listopadu 1897 popisuje hromadnou rvačku právě českých poslanců: "Udržal tluče do Bernera hrozně pěstí, pak přiběhl ještě dr. Dyk a zasadil mu několik ran do hlavy. Venku svržen Berner ze schodů."

Čtěte TÝDEN. Je jiná doba a lidé od zákonodárců čekají lepší chování. Mimochodem, dnešní budova parlamentu byla původně soukromým Thunovským palácem, který rod Thunů nechal v roce 1779 přestavět na divadlo, když ale divadlo po patnácti letech vyhořelo, bylo prodáno stavům Království českého pro zemský sněm. V jistém smyslu tu však máme pořád "divadlo", veřejnost si nicméně přeje, abychom hráli divadlo kultivované. Voliči sice žádají i důrazné výměny argumentů, snesou razantní projevy, v nichž je na hraně i volba výrazových prostředků, ale facky, rvačky, ničení lavic a další silácké projevy by tvrdě odsoudili.