O tom, jak je to k pláči, když se vlastně nic nestalo

03.11. 12:15 | Autor: Martin Zeman

Dělat externího poradce Alexandru Vondrovi je dobrý kšeft. Za analýzu vystoupení ministra obrany v Otázkách Václava Moravce na ČT, za analýzu jeho výkonu v pořadu Hyde park a za další podobné si lze přijít na pěkné peníze. Zkrátka, externí analytik Petr Blažek si na honorářích vydělal za pouhé dva měsíce přes čtvrt milionu.

Můžeme ohnivě debatovat o tom, jak si může ministr dovolit platit ze státního za materiál, který mu zjevně neslouží jako podklad pro kvalitní výkon jeho funkce (to by se snad ještě obhájit dalo). Zjevně se totiž jedná o podklady, které využije především jako soukromá osoba, tedy jako politik, který si potřebuje u veřejnosti budovat dobrou image.

A nebo se můžeme pohoršovat nad tím, jak je možné ze státního vyplácet tak horentní částky za práci, o jejíž smysluplnosti lze pochybovat.

Jenže na případu je nejsmutnější něco úplně jiného. Totiž fakt, že se vlastně nic nestalo. A z toho plyne vysvětlení, proč se podobné kauzy a kauzičky pravidelně znovu a znovu objevují (a i nadále budou znovu a znovu pravidelně vyplouvat), aniž by to s neblahým trendem jakkoli zahýbalo.

Případ mediálních analýz, na nějž upozornila MfD, není zdaleka první a zdaleka ne poslední. Zhruba před rokem odstartovalo Právo jinou Vondrovu kauzu – ProMoPro. A ta má stejný náboj. Tak nějak se omylem ze státního rozházelo půl miliardy, to se bohužel stává, ale dokud se nepodaří prokázat, kdo a s kým se zákulisně domluvil (a to se nepodaří), zůstane jen u toho, že se prostě stala chyba, a kdo z nás je neomylný, že... Navíc erárem objednané zakázky jsou pravidelně mnohem dražší, než jak bylo původně domluveno, to je prostě norma, kterou legislativa umožňuje. Tak co.

Nejde ovšem zdaleka jen o Vondru. On-line deník TÝDEN.CZ opakovaně upozornil na případ hlavního hygienika Michaela Víta, který nechal vyplácet 2,5 milionu ročně manželovi své dobré známé. Za poradenství, jak jinak. Ministr zdravotnictví Leoš Heger si pak nechal vypracovat audit těchto poměrně drahých telefonických konzultací a světe div se: tu a tam se vyplácelo předčasně, tu a tam chybí doklady, ale v principu se nic nestalo. A nebo: Lidové noviny se zase tento týden pozastavily nad tím, že brněnský dopravní podnik vymáhá na černých pasažérech neúměrně vysoké sankce. Ač má své právníky, věc postoupí vymahačům, kteří dokážou původní částku vynásobit sedmi či dokonce osmi. A opět platí – vše je v pořádku, protože zákon to umožňuje.

Je to jen několik příkladů pro ilustraci. Každý zdánlivě z jiného ranku. To podstatné však mají společné. A nebo jinak řečeno: prvotní chyba není na straně Alexandra Vondry, Michaela Víta či brněnských právníků a tamního dopravního podniku. Ti všichni totiž – ať se nám to líbí, nebo ne – postupovali podle platných norem. A právě ty jim umožňují prohlašovat "vždyť se přece nic nestalo" a přitom mít pravdu. Takové věci jsou prostě normální - tedy nejen běžné, ale především "podle normy".

Foto: ČTK

Autor: Martin Zeman