Neudával jsem a nevěstinec neměl, říká Mrština

27.02. 08:00 | Autor: Ivana Svobodová

Podle svazku StB byl Miloslav Mrština ochotným udavačem. A na kopec nad Náchodem, kde stojí jeho hotel Vyhlídka, si jezdili zákazníci za prodejnými děvčaty kupovat sex. Mrština obojí popírá. "StB jsem neudával a hotel Vyhlídka nebyl nikdy nevěstinec," říká. Těžko říct, který z jeho "problémů" mu nakonec zlomil vaz, ale tlaku ČSSD vlivný náchodský politik podlehl - odevzdal členský průkaz.

Ve světle informací, které přinesla MF DNES, považuji za vyloučené, že by ve vašem hotelu nepracovaly prostitutky...
Od roku 1998 jsem pronajímal veškeré části areálu. Zvlášť restauraci s hotelem, zvlášť terasy, a pak tady byl pronajatý ten noční klub. Neprovozoval jsem ho ale já.

Noční klub, to byla nějaká restaurace a pokojíky?
Tam byl takový malý bar a čtyři pokojíčky, to bylo všechno. Bylo to v zadní části areálu, s hotelem to nemělo nic společného, měl to tam pronajaté pan Václav Folc.

A ty pokojíčky tam byly od začátku, už když jste mu to pronajímal?
Ne, tam byl dřív salonek a byt domovníka. A tenhle prostor si pak přebudoval na podnikatelský klub.

ČTĚTE TAKÉ: Mrština, udavač z hotelu Beránek, donášel na cizince

Bar s pokojíky, to přece jasně zavání nevěstincem. To vás nenapadlo, na co to nájemce má?
Jestliže někomu pronajmete trafiku ve svém baráku a on tam začne prodávat drogy, tak tomu přece nemůžete nijak zabránit a nemůže vás s tím přece ani nikdo spojovat, ne? Když jsem to jen pronajímal, tak mi to nemůže nikdo vyčíst.

A všiml jste si pak, že se vám tady pohybují slečny v minisukních?
Ale to mi u toho řekněte skutkovou podstatu. Když nejsou stížnosti, nikdo na vás neupozorňuje policii, tak co s tím? Jestliže si ty prostory doplnil, vybavil, měl tam slečny, ale ty nikoho nerušily a nikdo si nestěžoval, nemohl jsem se nijak bránit.

ČTĚTE TAKÉ: Mrština, který provozoval nevěstinec, končí v ČSSD
Sociální demokrat Mrština zval ženy z Východu

Takže vám to vadilo, že tu byl nevěstinec, nebo ne?
Nejsem křesťan ani člověk, který byl proti potratům nebo který má pohoršení nad nočním podnikem. V soukromí se dějí horší věci. A já jsem přesvědčen o tom, že kdyby byl tento obchod státem kontrolovaný, byl by v pořádku. Nedělalo by se to pokoutně. V Dubí se jim prostitutky vyrojily na ulice, tady byly v nočním podniku, naprosto slušném, a bez jediného upozornění na policii. Vždyť žijeme v tržní době.

Ale na kuplířství je paragraf. Navíc byly ve vyšetřovacím spisu, který se před lety ztratil z policie, vámi podepsané zvací dopisy pro Ukrajinky a Bělorusky...
Ano, objevily se i jejich výpovědi. To měla být máma s dcerou, a ty by spolu pracovaly v nočním podniku? To by asi nešlo.

Proč ne, pro nějaké fajnšmekry...
To ne. Ta máma s dcerou byly pokojské. Na pracovním úřadě jsem v letech 1996 a 1997 měl požádáno o pomocné síly na pokoje nebo do kuchyně, nikdo se nepřihlásil, tak jsem dostal povolení od pracovního úřadu, abych si pozval síly ze zahraničí. Takže ty údajné prostitutky byl ve skutečnosti normální personál hotelu.

A ty prostitutky v podnikatelském klubu nebyly cizinky?
To nevím, to jsem neřešil. Možná že ano, měly nějaký dialekt. I manželka pana Folce byla myslím Ruska.

Ty dámy taky vypověděly, že jste je osobně obíral o část peněz, které si vydělaly od pánů. Co jste z pánského klubu měl?
Nic, kromě nájmu, který mi nájemce řádně platil. To s vybíráním peněz je naprostá lež.

A proč pořád tvrdíte, že tady nebyl nevěstinec, když zároveň připouštíte přítomnost prostitutek?
Ten podnik byl v pronajatém prostoru v areálu hotelu Vyhlídka, ne přímo v hotelu. Má to i samostatné číslo. Už v letech 2000 jsem pak ten prostor začal kompletně předělávat, a rozhodně ne díky nějakým dotacím, jak se psalo.

Ovšem dotace na podporu cestovního ruchu jste od ministerstva pro místní rozvoj přece dostal, ne?
Dostal jsem peníze dvakrát - jednou na podporu cestovního ruchu, ty šly subdodavatelům, kteří tady u hotelu stavěli parkoviště a minigolf. Ovšem většinu jsem zaplatil já. A pak od úřadu práce, to bylo na projekt pro handicapované lidi. Byli tu v několika bězích ubytováni handicapovaní, lektoři a psychologové tady s nimi pracovali. Ty peníze šly do toho projektu, mně se vyplatily jen peníze za ubytování a stravování. A v obojím případě to bylo až poté, co skončila nájemní smlouva na noční klub.

Jak to bylo s tou kazetou, která koluje po ČSSD, přestože se ztratila i s vyšetřovacím spisem? Pan Jeník na ní v roce 2000 popsal vašim spolustraníkům, jak pasete prostitutky.
V roce 1999 jsem veřejně řekl, že možná budu kandidovat na poslance. A paní poslankyni Orgoníkové se to asi moc nelíbilo, byl jsem v některých věcech jejím oponentem. Tehdy nabídli panu Jeníkovi peníze, když na mě řekne ty věci. Znal jsem ho ještě z hotelu Beránek, rozvážel pivo. Ten mi pak dal notářsky ověřené prohlášení, že mu to nabídli jako obchod a že nic z toho, co řekl, není pravda.

Vám tehdy v roce 2000 dokonce vykradli byt, to bylo v souvislosti s tím pronájmem podnikatelského klubu, nebo to souviselo s bouřlivou situací v ČSSD? Co se vám ztratilo?
Mělo to vypadat, že se do bytu vloupali dva malí Romové - děti jsou totiž nepostižitelné. Dokonce po sobě nechali polaroid, na němž jsou snímky, jak se dva malí cikánci přehrabují v mých skříních, oni se u toho jako fotili. Nic cenného se neztratilo, ani peníze, někdo se mi hrabal v dokumentech a v počítači.

A jak víte, že se k vám skutečně nevloupali dva malí zlodějíčci?
Protože na těch snímcích byl zachycen i dospělý člověk v odrazu prosklené knihovny. A toho člověka já znám, byl to známý paní Orgoníkové, pan Sixta. Ona původně bydlela v bytě jeho ženy, dobře se znali. (Hana Orgoníková k tomu uvedla, že člověk jménem Sixta je advokát a dál že se nechce k historkám Miloslava Mrštiny vyjadřovat - pozn. red.)

Jak to vyšetřování dopadlo?
Našli ty dvě děti, ale s těmi se nedalo nic dělat, odvedli si je rodiče. A ten spis se pak ztratil, takže nemůžu dokázat, že na té fotce byl pan Sixta, ale viděl jsem to.

Nevěstinec není jedinou nepříjemnou věcí, s níž jste v poslední době spojován. Podle svazku, který na vás vedli jako na agenta estébáci, jste v sedmdesátých letech pomohl v akci "Polák", namířené nejpíš proti budoucímu papeži Karlu Wojtylovi. Jak to bylo?
Nebyl jsem agent, ten svazek je nepravdivý. A že jsem pomohl? Co jsem měla asi dělat? Byl jsem v té době ředitelem hotelu Beránek v Náchodě, přišla státní bezpečnost a řekla, že si zabavují pět pokojů. A jestli si tam dali nějakou techniku, to já jsem nemohl vědět. Někdo mi pak tvrdil, že tam v hotelu byl nastávající papež Wojtyla. To jsem tehdy nevěděl.

Vy jste si nevšiml, že máte v hotelu tak význačného hosta?
Matně si vzpomínám, že jsem jednou četl v novinách, možná v zahraničních, že budoucí papež spal při své cestě někde v Náchodě. To mě upoutalo, až pak jsem si to dával dohromady.

Jak dlouho se tehdy estébáci v hotelu zdrželi?
To už nevím, najeli tam ve volhách s označením Českých lesů a obsadili si nějaké pokoje. Oni taky podle mě zabezpečovali pohyb tomu Polákovi, pokud to teda byl Wojtyla.

To těžko, možná ho spíš sledovali. Tvrdíte, že jste nebyl agent, ale ve svazku je i váš vlastnoručně napsaný a podepsaný závazek ke spolupráci. To vysvětlíte jak?
To není můj podpis, mám úplně jiné písmo. Když se podíváte na dnešní podpis, tak to je jasně vidět. To si celé vymysleli estébáci, aby měli větší prémie.

Proč by si estébáci vybrali zrovna vás a několik let si vedli spis s podrobným vyhodnocením, co jste jim všechno řekl?
To mi říkal můj právník, že si takhle zvyšovali prémie, že takových věcí už bylo... To si mohl napsat policajt u kafe. A já mám čisté lustrační osvědčení.

K tomu stačil překlep ve jméně - což se ve vašem případě stalo. Už jste si požádal o nové lustrační osvědčení?
Ano, už jsem tu žádost odeslal. A když osvědčení nebude negativní, tak se budu bránit u soudu. Už spolupracuji s písmoznalcem kvůli tomu papíru, kde jsem se měl údajně vlastnoručně zavázat ke spolupráci.

A toho referenta z StB Veise, který vás podle spisu řídil, znáte?
Znám, to byl člověk, který chodil po restauracích. Takže jsem se s ním samozřejmě bavil, jako každý jiný. A že jsem hlásil, s kým jsem se viděl v zahraničí? To přece musel každý, kdo se odněkud vrátil. Každého se ptali, co tam dělali a koho navštěvovali, to se muselo říkat.

Foto: Tomáš Nosil

Autor: Ivana Svobodová