Místopředsedkyně ČSSD: Nejsem zastánkyně kvót

12.06. 19:01 | Autor: David Jareš

"Aktivní ženy nepotřebují žádné předpisy a směrná čísla. Pokud jsou schopné, tak by se ve straně či firmě měly svojí prací dostat na vrcholová místa a právě to je přece signálem, že společnost je sebevědomá a váží si každého schopného člověka," říká Jana Fialová, radní Kraje Vysočina pro školství a místopředsedkyně ČSSD. Problém vidí spíše v rozdílném odměňování mužů a žen. V rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ hájí vstup do vlády, který by měl sociální demokracii umožnit nový restart po volebním debaklu.

ČSSD míří do vlády s hnutím ANO, referendum pravděpodobně účast schválí. Nebojíte se, že vládnutí pohltí vedení strany tak, že nebude mít na stranu čas, jako za Bohuslava Sobotky?

V tuto chvíli ještě neznáme výsledky referenda, ale i já předpokládám, že bude vstup do vlády schválen. Ministerský post z vedení strany obsadí pouze předseda Jan Hamáček, a jak deklaroval statutární místopředseda Jiří Zimola, bude právě on osobou, která se bude věnovat řízení naší strany z Lidového domu. Martin Netolický a já jsem aktivní v krajské politice, ostatní kolegové jsou poslanci. Myslím si, že právě kombinace politiků pracujících v regionech a těch co zasedají ve sněmovně, je dobrou kombinací pro práci směrem k naší členské základně a našim voličům.

Předseda strany bude ve vládě, první místopředseda ne, chce se starat v Lidovém domě o stranu. Co když se strana s ve vládě zaměstnaným šéfem místo sjednocení a konsolidace nakonec ještě víc rozhádá? Už teď je vidět jednou rozdělení ano/ne vládě, pro a proti Zemanovi, socialisté staré školy proti progresivistům... Jak to sjednotit a slepit ve fungující celek?

Je dobře, že nejsme stranou jednoho muže, jednoho hlasu, ale stranou, kde je prostor pro názorovou rozmanitost. V čem vidím problém, je nulová sebereflexe či sebekritika některých členů z bývalého vedení. Ve skutečnosti jde jen o pár lidí, ale jsou hodně slyšet, protože mají přístup do médií. Například někteří senátoři. Nicméně referendum u nás podle stanov bere vše, takže pokud se strana vysloví pro vstup do vlády, měli by tito lidé buď přijmout názor většiny ve straně, nebo odejít. Soc. dem. by měla být stranou srozumitelnou pro naše voliče, měla by naslouchat členské základně a plnit svůj program, ne se navenek tvářit jako parta rozhádaných politiků.

Jeden průzkum sice ČSSD naznačil preference nad 12 procenty, většinou to sláva nebývá. Nebojíte se budoucnosti?

Kdybychom se obávali budoucnosti, tak nikdy nedocílíme ničeho ani v běžném životě. Každý den se musíme rozhodovat, ať v osobních či pracovních záležitostech, a vzhledem k tomu, že nemáme křišťálovou kouli, tak nikdy nemůže předjímat, co bude či nebude v budoucnosti. Politika je živelný organismus, neustále se mění a vyvíjí, a my musíme straně vrátit důvěru jejích voličů, dávat jasné signály, kam strana bude směrovat a čeho chceme dosáhnout.

Nebylo by lepší zůstat v opozici, zkonsolidovat se jako ODS, očistit se od podivných jmen, a nabídnout pak voličům sebevědomou stranu s programem a jasnými lídry?

Nedovedu si představit, jak bychom v opozici prosazovali náš program a naše priority. Nehledě na to, že ANO převzalo hodně programových bodů právě od ČSSD. Nevím tudíž, co bychom v opozici dělali. Bránili prosazování našich vlastních programových priorit? Být ve vládě je v tuto chvíli jediná cesta, jak se neztratit na politické mapě a udělat maximum pro dosažení našich cílů. Strana má v tuto chvíli nové vedení, které udělá maximum pro restart strany a dosažení lepšího volebního výsledku.

Ze sjezdu ČSSD v Hradci Králové jsem měl na jednu stranu pozitivní dojem, že ČSSD je partaj založená na svém programu a má dost lidí, kterým na ní záleží, ale na druhou stranu jsem zaznamenal často defétismus: tohle vedení je dočasné, Hamáček je převozník, volby na podzim budou průšvih... Nebojíte se, že to voliči vycítí a dají hlas někomu sebevědomějšímu?

Na sjezdu bylo řádně zvoleno nové vedení strany, které má mandát na budoucí dva roky. Předseda i místopředsedové jsou lidé s bohatými politickými zkušenostmi, řada z nás pracuje či pracovala ve vedení krajů a nemám obavy, že jsou to lidé bez sebevědomí. Nízký volební výsledek v podzimních volbách je důvodem pro zlepšení práce vedení směrem nejenom k členské základně, odborným komisím a hlavně k našim voličům. Získat jejich ztracenou důvěru je v současné chvíli naše priorita a tu můžeme docílit je se vztyčenou hlavou a přiznáním chyb z minulosti.

V Ostravě za ČSSD kandiduje do Senátu bývalý předseda strany Jiří Paroubek, který z ní před časem odešel a založil vlastní stranu. Pomůže to ČSSD?

V tuto chvíli si jako strana nemůžeme dovolit odmítat zkušené politiky typu Jiřího Paroubka. Voliči ukážou, jestli to bylo dobré či špatné rozhodnutí.

Na druhou stranu socialisté mají trochu trable, jak se chovat k bývalým předsedům. Horák byl po Zemanově zvolení téměř neviditelný, Zemanovi jste zařízli v roce 2003 prezidentství, Paroubek bouchl dveřmi, Sobotka je téměř synonymum pro satana, i když jeho vláda splnila skoro vše... Je to nevděk nebo o čem to svědčí?

Osobně si myslím, že strana by měla využít odborníky se zkušenostmi, dát jim prostor pokud chtějí pracovat a nadále se účastnit na prosazování programu. Problém je, že mnozí z nich začali okamžitě kritizovat nové vedení nebo nezvládli další angažmá. S takovými lidmi se pak spolupracuje skutečně těžko, protože jejich chování poškozuje stranu jako takovou. Dále je tu otázka, která se netýká jen ČSSD, a to je postavení bývalých premiérů. Zvažme, jestli je v pořádku, že člověka, který řídil tajné služby, měl přístup k tajným informacím a v podstatě řídil celý stát, pošleme po skončení mandátu více méně na úřad práce. Politicky je to hodně citlivé téma, ale myslím, že je tak závažné, že bychom ho měli nějak systémově řešit.

Nejde jen o lidi, ale i program. Na sjezdu jste kritizovala exministryni Valachovou za její politiku na MŠMT - rychlou a nediskutovanou inkluzi a další věci. Skoro jsem měl dojem, že je větším nepřítelem než Miroslav Kalousek. Jakou vlastně má soc.dem. vzdělávací politiku? Co s dětmi, které nestíhají? Co s dětmi, které jsou nadané a na základkách se nudí?

Na sjezdu jsem jen kontrovala vyjádření paní exministryně Valachové, že se nemá za co omlouvat. Já se hodně pohybuji v terénu, navštěvuji základní školy, pedagogicko-psychologické poradny, bývalé speciální školy a dopady inkluze vidím na vlastní oči. Proto se za nepřipravenou reformu omlouvám, a to zejména učitelům, kterým přidělala obrovské množství problémů Rozumná integrace ano, ale masivní inkluze do nepřipraveného terénu byla hodně špatně. Zejména opravdu to nebylo dobré rozhodnutí to takto rychle spustit. Jako místopředsedkyně školské komise při Asociaci krajů jsem diskutovala s panem ministrem možnost revize Vyhlášky o společném vzdělávání, která je určitě potřebná a na místě. Co se týká práce s nadanými dětmi, tak existuje řada strategií, metodik a koncepcí, otázkou je jak to funguje či nefunguje v praxi, jak si s tím pedagogové umí poradit, jestli k tomu mají vytvořené podmínky a jak jsou za tuto práci hodnoceni. Celá oblast nadaných a handicapovaných dětí by si zasloužila velkou a systémovou pozornost, kterou je potřeba ale řídit centrálně a s ohledem na dopady do praxe. Je zřejmé, že plošný přístup ke vzdělávání je problematický, protože prakticky každé dítě by potřebovalo trochu jiný přístup. Na druhou stranu systém musí být také udržitelný, a to jak finančně, tak i personálně. Nejde něco shora nařídit, a nestarat se o to, jestli na to školy mají čas, peníze a lidi.

Nicméně inkluze je jen dílčí problém. Máme tu státní maturity, matematiku, kterou nezvládají ani ti, kteří se na ni dobrovolně přihlásí. Také tu máme velkou otázku informační, mediální a finanční gramotnosti. Zároveň víme, že rozvrh není nafukovací, a přesto tam tyto věci musíme nějak dostat. Svět se dnes mění opravdu dynamicky a školství musí jít s dobou. Zatím se mu to, obávám se, moc nedaří a rodiče, kterým záleží na vzdělání jejich dětí a sledují zahraniční trendy, obvykle posílají svoje děti do soukromých škol. Což na jednu stranu chápu, ale zároveň vidím, že nám to do budoucna otevře nůžky mezi tou "elitou" ze soukromých škol a těmi "obyčejnými lidmi", kteří prošli jen státním školstvím a z dovedností nutných pro 21. století toho moc nepobrali. Takový stav by asi vyhovoval pravicovým politikům, ale sociální demokrat se s ním těžko může smířit.

Sociální demokracie obecně většinou prosazují ženy na volitelná místa nebo rovnou zavádějí kvóty. V Česku se to zatím příliš nedaří, proč? Češky berou v mezinárodním srovnání méně než muži, co s tím?

Být aktivní v politice či na vrcholném místě ve firmě, vyžaduje od žen zpravidla velkou odvahu, podporu rodiny a pevné zázemí. Není mnoho žen, které se chtějí v těchto oblastech prosadit a pokud se jim to podaří, měly by za svoji práci pobírat odpovídající odměnu stejnou jako jejich mužští kolegové. Já sama nejsem zastánkyně kvót, myslím si, že aktivní ženy nepotřebují žádné předpisy a směrná čísla, pokud jsou schopné tak by se ve straně či firmě měly svojí prací dostat na vrcholová místa a právě toto je přece signálem, že společnost je sebevědomá a váží si každého schopného člověka, v tomto případě žen. Problém vidím spíše v následcích rozdílů v odměňování mužů a žen. Když je člověk ekonomicky aktivní, většinou zásadní problémy nemá. Ale jakmile odejde do penze, ženám se nižší příjmy promítnou do výše penzí a pak balancují na hranici chudoby nebo pod ní. Zejména u vdov je to problém, ty jsou chudobou ohrožené opravdu zásadně. Myslím, že tady by mohly výrazně silněji působit odbory a dohlížet na to, aby odměna za práci byla stanovována bez ohledu na pohlaví.

Vláda chce zpracovat příručku, která má zamezit sexuálnímu obtěžování na ministerstvech a ve veřejné dopravě. Myslíte, že to ženám pomůže?

Ten nápad přišel z odboru rovnosti žen a mužů Úřadu vlády a předcházel mu průzkum na několika ministerstvech. Moc šťastný nápad to podle mě není, protože podle toho průzkumu ženy samozřejmě poznaly, že jsou obtěžovány. V několika málo případech i muži. Na to skutečně nepotřebujete příručku. Pokud jde o vaši otázku, tak příručka těžko něčemu zamezí. Spíš by bylo možné uvažovat nad zřízením psychologických poraden pro zaměstnance státní správy. Řada lidí má ve státní správě skutečně stresovou práci a nemá se moc komu svěřit. V soukromé sféře je taková služba čím dál častější a pro zaměstnance je to zajímavý benefit. Takový útvar by pak mohl případně ve spolupráci s personálním odborem řešit i případy sexuálního obtěžování, pochopitelně s ohledem na anonymitu stěžovatelů.

Foto: archiv

Autor: David Jareš