Ministr Brabec: Babiš není Řebíček. Sním za něj klobouk

Stranická legitimace ministra životního prostředí v hnutí ANO nese číslo 002, přičemž jedničku má zakladatel Andrej Babiš. Jako Babišův nástupce se ovšem Brabec necítí, o post partajního lídra neusiluje, byť byl na nedávném sněmu ANO zvolen do předsednictva. Tvrdí, že se chce věnovat ministerské práci.

Pane ministře, kolikrát jste byl v letošní zimě na Ostravsku?

Třikrát.

Jak se vám tam dýchalo?

Dvakrát docela dobře, to nebyla smogová situace. Jednou ale velmi špatně. I když pocházím z Kladna, kde ovzduší také není ideální, ten rozdíl byl opravdu hodně znát. Myslím, že čistota ovzduší je největší úkol, který v oblasti životního prostředí v České republice dneska máme.

Ostravsko patří mezi oblasti s nejvíce znečištěným ovzduším v Evropě. Kdy se tam bude lidem dýchat lépe?

Lidem se bude dýchat lépe ve chvíli, kdy se nám podaří uskutečnit program na masivní výměnu lokálních kotlů v rodinných domech. I když se v minulosti daly z privátních i veřejných zdrojů nebo z evropských peněz desítky miliard korun na odprášení a další opatření na zlepšení ovzduší, pořád to je málo. Z čísel, jež máme k dispozici, vyplývá, že právě lokální topeniště, především staré hnědouhelné kotle, produkují obrovské množství prachových částic. Některé podniky už jsou na hraně toho, co se ještě dá technicky udělat, omezují desítky tun prachu ročně. Ale z kotlů létají tisíce tun. Nejpozději do poloviny roku bychom rádi z evropského Operačního programu Životní prostředí nabídli peníze na výměnu kotlů, přičemž Moravskoslezský a Ústecký kraj budou zvýhodněné. Věřím, že v topné sezoně 2016 až 2017 by to na ovzduší už mohlo být znát.

Už nyní vaše ministerstvo a kraje daly stovky milionů korun na výměnu starých uhelných kotlů za modernější. Nechytáte ale lidi do pasti? Uhlí nikdy nebude čisté palivo, navíc ho může zdražovat ekologická daň.

Mluvíte o kotlíkových dotacích, které jsou ale v úplně jiném gardu. Za necelých 500 milionů korun se podaří vyměnit osm, devět tisíc kotlů. Podmínky pro získání dotace jsou navíc měkčí, než budou teď, a také peníze jsou v jiném řádu. Chystaný evropský program počítá s devíti miliardami korun, vyměnit by se mělo minimálně sto tisíc kotlů.

A rozdíl od kotlíkových dotací?

Evropská komise původně říkala, že by za tyto peníze chtěla ty úplně nejmodernější kotle - plynové, na biomasu. A když už kotle na uhlí, tak páté emisní třídy, tedy té nejčistší, kde jsou až o 95 procent nižší emise prachových mikročástic než u kotlů první a druhé třídy. To už je srovnatelné s kotli na biomasu, které si patrně i hodně lidí pořídí. Jenže je tady i hrozba jiné pasti. Kdybychom trvali na nejpřísnějších emisních standardech a tedy na dražších kotlech, může se stát, že při nízké kupní síle mnoha domácností nezasáhneme cílovou skupinu. Na dražší plyn nebudou mít lidé peníze. S Evropskou komisí teď vyjednáváme přesné podmínky, aby se nestalo, že je dokáže splnit třeba jen 10 tisíc domácností a my budeme mít peníze pro 100 tisíc. Musíme najít optimální hranici, aby se nám nestalo, že ovzduší nevyčistíme tak, jak bychom si přáli.

Už existují návrhy, kolik peněz by domácnosti na nový kotel mohly dostat?

Zatím to ještě není úplně přesné. Samozřejmě to bude také záležet na podmínkách Evropské komise. Chceme ale, aby podmínky byly minimálně tak výhodné, jako jsou u kotlíkových dotací, o které je mimořádný zájem. Některá města uvažují o tom, že by lidem přispěla dalšími penězi, předběžně jsme o tom mluvili například s primátorem Ostravy. Takže jakousi kombinací evropských a obecních peněz by lidé dopláceli jen minimálně.

Avizoval jste, že chystáte i kontroly domácností, protože někteří lidé si topí nekvalitním palivem, nebo dokonce odpadky a zamořují půlku vesnice. Kdy s tím začnete?

Připravujeme novelu zákona o ochraně ovzduší, do konce pololetí by se měla dostat na vládu. Její součástí by měla být i možná kontrola kotlů. Novela by mohla platit od poloviny příštího roku.

Jak to bude fungovat? Nemůže to být zneužíváno třeba v sousedských sporech?

Jsme zavaleni stížnostmi lidí na chování svých sousedů, dopisy samozřejmě dostávají i radnice. Chceme ale připravit takový systém, který nebude moci být zneužit k nějaké šikaně. Například: soused mi trhá moje jablka, tak na něj pošlu kontrolu. A určitě na něj nevlétne komando v maskách a s beranidlem, když neotevře. Na druhou stranu je absurdní, že v 21. století, v roce 2015 posuzujeme účinnost kotle, kouř z komína podle stupnice z roku 1870. Hodláme vymyslet takový systém, který za jednoznačně stanovených podmínek při opakovaných zdokumentovaných incidentech a po opakovaných upozorněních umožní kontrolu kotle přímo u něj doma. Samozřejmě počítáme i s možností pokuty, která by měla člověka motivovat, aby to řešil. Počítáme s tím, že by do kotelny šel zástupce obce a také autorizovaná osoba, která by provedla kontrolu.

Nepovedou takové kontroly k soudním sporům kvůli porušování domovní svobody?

Podle ústavní Základní listiny práv a svobod sice existuje ochrana soukromí, ale na druhé straně je rovněž nezadatelné právo na příznivé životní prostředí. Radili jsme se o tom s ústavními právníky. Už dnes je právo na soukromí prolomeno jinými zákony, například když existuje podezření, že doma skladujete nebezpečné látky, nebo exekucemi. Jsme přesvědčení, že kontrola kotlů bude možná, a to především proto, že tam nebude možný vpád bez předběžného upozornění a varování. Napřed se bude řešit ten problém po dobrém.

Od března nemohou sběrné suroviny vykupovat od soukromých osob železný šrot za hotové, což je reakce na tisíce krádeží kanálů, okapů nebo železničních kabelů. Nepovede vaše vyhláška jen k tomu, že vzniknou fiktivní společnosti, které budou od zlodějů věci vykupovat a pak je dál se ziskem prodávat do sběrných surovin?

Máte pravdu, že v českých podmínkách je všechno specifičtější, protože jsme nesmírně vynalézaví. Proto jsme odmítli senátní návrh, který předpokládal úplný zákaz výkupu veškerého odpadu od fyzických osob. Pravdou je, že rozsah krádeží kovů u nás nemá v Evropě obdoby. Je to neakceptovatelné. Proto jsme řekli, že uděláme jistý sled opatření. Prvním z nich je vyhláška o zákazu výkupu kovů od fyzických osob za hotové. Víme, že to není samospasitelné, ale zkomplikuje to zlodějům život. Jsme přesvědčeni, že největší problém je v počtu sběren, v jejich nedostatečné kontrole a v příliš liberální licenční politice. Dneska je v Česku odhadem až čtyři tisíce výkupen, některé jsou dokonce pojízdné. Není v silách několika desítek pověřených kontrolorů, aby to ohlídali.

Co s tím tedy chcete dělat?

Už nyní mají kraje větší kompetence odebírat licence. Chceme například zpřísnit licenční podmínky, sběrny by napříště mohly mít kamerový systém. Nově by také měly mít možnost kontroly všechny obce, nikoli jen ty s rozšířenou působností.

Vláda bude brzy rozhodovat o prolomení těžebních limitů v severozápadních Čechách, což by mohl být konec pro Horní Jiřetín a Černice. Proč jako ministr životního prostředí neřeknete jednoznačné ne?

Já ale říkám, že je pro mě optimální variantou neprolomení těžebních limitů nikde. Ale v debatě, která se povede až do definitivního schválení Státní surovinové politiky, se objevily čtyři varianty: kromě zachování limitů ještě prolomení u dolu Bílina a dvě možnosti prolomení u Horního Jiřetína - malé a velké. Surovinová politika nám musí hlavně prokázat, že uhlí za limity skutečně potřebujeme. Vlastníkem nerostných surovin je stát, který by si měl vždycky ohlídat, co s nimi udělá, kam je pošle, a nenechat rozhodování na někom jiném. Zatím to vypadá maximálně na shodu prolomení limitů u dolu Bílina, kde by se na rozdíl od Jiřetína nebourala žádná sídla.

Po zhruba roce ve funkci jste odvolal ředitele České inspekce životního prostředí. Nejsem asi sám, koho napadlo, jestli jste to neudělal proto, že nový šéf bude hodnější na chemičky a další podniky Agrofertu. Je to tak?

Samozřejmě, že ne. Nejsem příznivcem personálních změn za každou cenu. Brzy po nástupu do funkce jsem ale musel udělat změny ve Státním fondu životního prostředí, protože to byla hrůzná organizace z hlediska řízení i kvality práce. Udělal jsem i dílčí změny v resortních organizacích. V případě České inspekce životního prostředí jsem chtěl větší akci, dynamiku. Vypsali jsme regulérní výběrové řízení, neměl jsem připraveného žádného kandidáta, ale chtěl jsem člověka zvenku, který tam nemá žádné vazby.

To ale stále nevylučuje, že by měl být nový šéf na vašeho někdejšího zaměstnavatele hodný.

Od počátku, co jsem ve funkci, jsem pochopitelně pronásledován kvůli tomu, že jsem bývalým ředitelem Lovochemie a členem představenstva Svazu chemického průmyslu. Právě protože vím, jak se na mě nahlíží kvůli možnému střetu zájmů, musel bych být úplný blázen, kdybych něco takového udělal. Vždycky říkám: najděte mi konkrétní případ, kdy jsem pomohl nějaké chemičce. U nového ředitele inspekce Erika Geusse není žádná vazba na Agrofert. Kdybych si chtěl vybrat člověka, kterého bych chtěl ovlivňovat, nikdy bych si nevybral jeho. Lidem v takových funkcích ani nedávám žádná politická zadání. Mají pouze dobře dělat svoji práci. Jeho první kroky ukázaly, že to byla dobrá volba, že nastavuje systém tak, aby ani nemohla být jakákoli diskuse o možném střetu zájmů.

Odvolal jste i dlouholetou ředitelku odboru posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) Jaroslavu Honovou. Ani to nesouvisí s chemičkami? Teď se znovu posuzuje kontroverzní jez na Labi u Děčína, který má zlepšit splavnost řeky, ale proti němuž protestují ochránci přírody. A lepší splavnost pomáhá chemičkám při dopravě materiálu.

Je celá řada důkazů, že svým náměstkům nemluvím do jejich personálního rozhodování. Když jakýkoli náměstek přijde s návrhem, že chce vyměnit ředitele odboru - to nebyl jen případ paní Honové -, nikdy jsem neřekl ne. Je to jejich odpovědnost a kompetence. Když jejich úsek nebude fungovat, vyměním zase já je. Vodní dopravu pokládám za ekologickou, ale do posuzování jezu podle EIA nebudu vůbec zasahovat, je to čistě odborná rovina. Navíc po nás Evropská komise požaduje, abychom labské údolí zařadili mezi evropsky chráněná území Natura 2000. To může mít samozřejmě podstatný dopad na celý projekt.

Když se váš stranický šéf Andrej Babiš před časem negativně vyjádřil k plánům premiéra Sobotky znovu platit nemocenskou i v prvních třech dnech neschopnosti, mluvil jako ministr financí, nebo jako majitel Agrofertu, který zaměstnává tisíce lidí, jimž by ji musel platit?

Jsem přesvědčen o tom, že mluvil jako ministr financí, který střeží peníze.

Mluvím o tom úmyslně, byť jde o relativní drobnost. Ale Babiš se přece jako ministr a současně majitel Agrofertu dostává i do takových relativně nevýznamných střetů zájmů, které si veřejnost třeba ani neuvědomuje.

Vím, že to je téma, které se stále řeší a řešit bude. Ve sněmovně je třeba početná skupina doktorů. Všichni jsou ve střetu zájmů, když se rozhoduje třeba o zdravotnických poplatcích. Nikdo to tak ale nebere a neřeší. Jsou tam i učitelé. Ano, Babiš to mohl udělat jako někdejší ministr dopravy Aleš Řebíček, který svoji firmu oficiálně převedl na někoho jiného a pak náhodou zázračně zbohatl. Jenže Babiš to neudělal a možná ta přímočará transparentnost někoho dráždí. Vždycky říkám: ukažte mi konkrétní případy, kdy si pomohl. Nás nevolili jen zaměstnanci Agrofertu, ale i spousta jiných lidí. Jsme pod obrovskou kontrolou. Je dobře, že do politiky vstupují také bohatí lidé, kteří už něco vlastní. Možná, že hlasováním pomůžou i sobě, ale především tisícům jiných podnikatelů a veřejnosti. Babiš nešel do politiky pro peníze ani pro vliv, za to bych snědl klobouk. Kdybych si to nemyslel, nikdy bych do ANO nevstoupil.

Není ANO hnutím jednoho muže? Ne vašem nedávném sněmu neměl Babiš protikandidáta, dostal sto procent hlasů. Co když se ale Babiš jednou rozhodne, že v čele skončí, nezhroutí se celé ANO?

Myslím, že ne. Babiš je nejviditelnějším představitelem, ale není to hnutí jednoho muže. Stejně tak se můžete ptát, jestli je TOP 09 stranou dvou mužů - Kalouska a Schwarzenberga. Nejsme politická strana, která má tradici sto let, nemáme takovou základnu. Ale jsem poměrně optimista, co se týče nových osobností, které vzešly například z komunálních voleb. Věřím, že se mezi nimi za několik let najdou nové výrazné tváře. Jak znám Babiše, nevstupoval do politiky, aby tam byl do smrti. Bude rád, když hnutí bude moci předat svému nástupci a pozorovat, jak jeho dítě vzkvétá. Teď na to ale ještě není ta správná doba.

A chtěl byste být jeho nástupcem třeba vy?

Nechtěl.

Proč ne? A kdo by ho podle vás mohl časem nahradit?

Před naším sněmem jsem viděl určitá jména na funkci prvního místopředsedy, přičemž nejvíc šancí měl Jaroslav Faltýnek, což se nakonec potvrdilo. Ale pro mě od prvního místopředsedy k předsedovi je ještě hodně daleko. Já jsem ze svého kraje odmítl i nominaci na prvního místopředsedu. Nejsem sběratelem funkcí, práce ministra je navíc hodně náročná, chci se věnovat jí.

Nakolik jste důvěryhodným politikem ANO? Šest let jste byl členem ODS, pak jste kandidoval za US-DEU, kam jste poté i vstoupil. A nakonec jste od pravice odešel do ANO.

Ještě jste zapomněl na Občanské fórum, které jsem v Kladně spoluzakládal. Dokonce i ODS jsem spoluzakládal. Možná bych tam zůstal, kandidoval jsem za tu stranu v roce 1996 do sněmovny, ale dneska jsem rád, že jsem se tam nedostal a nestal jsem se dalším člověkem, který tam je dvacet let a je úplně mimo reálný svět. Politikou jsem se nikdy neživil a zpočátku ji na pravicovou, levicovou, liberální ani nerozlišoval. Můj ideál, že v ODS můžu něco udělat pro tuto zemi, se začal vytrácet v okamžiku, kdy se víc bojovalo o moc, o vliv, peníze. Jelikož jsem to nemohl změnit, z ODS jsem odešel. Pak byla taková politická mezietapa.

Ale má otázka zněla: jste důvěryhodným politikem?

Věřím, že ano. Před dvaceti, pětadvaceti lety jsem byl možná trochu naivní. Nestydím se za to, byla to dobrá zkušenost. Nemyslím, že bych měl být méně důvěryhodný než někdo, kdo za sebou třeba nemá žádnou politickou zkušenost. V jednu chvíli jsem si říkal, že možná někdy na stará kolena pomůžu někde v obecním zastupitelstvu, jenže mě oslovil Andrej Babiš. A od té doby mám legitimaci s číslem 002.

A kdo má 007?

Tak to nevím. Ale byla o ní docela bitva.

Richard Brabec (48) Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. V letech 2005 až 2011 pracoval jako generální ředitel Lovochemie patřící společnosti Agrofert a předtím i jako finanční ředitel neratovické Spolany. Byl členem Občanského fóra, ODS, US-DEU, zastupitelem Kladna i Středočeského kraje. Od roku 2012 byl manažerem a posléze se stal i členem hnutí ANO 2011. Je rozvedený a má dva syny.

Čtěte dále

další zprávy