Klaus junior o otci: Poradci na něj měli větší vliv než synové

07.03. 15:00 | Autor: Lukáš Kašpar

Prezidentův syn mluvil o vztahu s otcem, zděděné povaze, společných zájmech či rozdílném smyslu pro humor docela otevřeně. Události posledních měsíců a své zapojení do prezidentské kampaně už ale komentovat odmítal. Poměrně striktně. Ať už si o tom myslíte, co chcete, svého otce charakterizuje zajímavě.

Debatuje s vámi otec často o politice?

Měl jsem dvacet let vlastní rodinu, takže se s rodiči jako každý třiceti- čtyřicetiletý člověk vídám tak jednou za tři týdny. A protože je politik, tak se nebavíme o motýlech ani o filatelii.

Radí se s vámi nebo s vaším bratrem?

Mluvíme o tom až ex post. Určitě mi nevolá do sborovny, jaké má zaujmout stanovisko k Mali.

Takže poradci na něj mají větší vliv než synové?

Asi dvoutisíckrát. Když vydá nějaké prohlášení, já mu pak maximálně řeknu, že to bylo zbytečné, nebo naopak dobré. Největší porady se mnou měl, když jsem mu při první i druhé prezidentské volbě pomáhal formulovat projevy.

Nechává si vůbec radit?

Myslím, že když slyší něco dobrého, tak to přijme. Není to tak, že něco řekne a nedá se to změnit. Samozřejmě je nedůtklivý, když se mu zdá, že je to blbost nebo že už je to podle něj vyřešené.

Váhal někdy nad něčím?

Jeho největší váhání, které jsem s ním zažil, bylo někdy v roce 1990, když už bylo Občanské fórum neudržitelné. Nevěděl, jestli má přijmout kandidaturu pravicového křídla Občanského fóra na předsedu. Do té doby byl úředník a odborník. Radil se o tom hlavně s matkou.

Máte podobné názory?

To si myslím, že tedy mám! Když se bavíme obecně ideově, myslím si o globálním oteplování, euru, výši daní nebo volném trhu podobné věci. Moc politiků, kteří by jako on tyhle věci tvrdě hájili, bohužel nevidím.

A koho vidíte?

Mám rád europoslance Hynka Fajmona a pár dalších, ale nikdo z nich nemá takový vliv. Chodím ke každým volbám a posledních pár let volím bohužel už jen menší zlo. Byly doby, kdy jsem se hádal s kamarády v hospodě a vezl pak šest tetiček k volbám, aby nezapomněly; to už teď nedělám.

Je v politice vůbec něco, v čem se s otcem neshodnete?

V některých věcech jsem byl tvrdší. Založení Senátu považuji za nesmysl, protože to není pojistka, ale pouze to komplikuje demokracii. Když přijde nějaký diktátor, tak to takhle zruší (luskne prstem). Jako Lenin parlament. Podobně vznik krajů zemi atomizoval. Že teď chodíme k volbám pořád častěji, neznamená, že je víc demokracie, ale jen víc volebních kampaní a byrokracie. Volby pak nic nezmění. Někoho zvolíte a jeho kompetence jsou ze všech stran omezené. Ministři, hejtmani, ani teď ten Miloš Zeman toho doopravdy moc nemůže.

A váš otec je snad příznivec Senátu?

Ne, ale tyhle věci se za něj rozhodovaly. Je pravda, že se mi to lehko říká, protože jsem nemusel držet pohromadě koaliční vládu. Bránil bych se tomu ale víc.

Takže jste radikálnější?

To je jasné. Když nenesete žádnou odpovědnost, je lehké být radikálnější.

O vašem angažmá v prezidentské kampani jste hovořili?

V téhle věci jsem s ním vůbec nemluvil, teprve zpětně mi dal otcovskou radu, že boj s médii se vyhrát nedá.

Ale vyhrál Miloš Zeman. Takže pro vás to byl nakonec vlastně úspěch, ne?

Mně nešlo o úspěch nebo neúspěch. Já byl primárně naštván na noviny. Zveřejnili můj e-mail a pak jsem si šel ráno v Ostravě koupit noviny a přišlo mi to jak za bolševika - měli pět titulů a všechny mi přišly úplně stejné. Mně se prostě nelíbí, když noviny fungují jako volební štáb a mají přitom v tiráži, že jsou nezávislé. Ať si do komentářů píšou, co chtějí, ale ve zpravodajství to nemá co dělat. Asi jsem naivní. Ale dál už to nechci řešit.

Dobře, tak obecně. Co na vás médiím vadí nejvíc? Vaše názory, nebo že jste syn Václava Klause?

Z devadesáti procent to druhé. Se svými názory problém nemám, někdo s nimi souhlasí, někdo ne. Kdybyste to napsal vy, tak to média ignorují.

Ale tohle jste jako syn prezidenta měl čekat.

Ta reakce, když jsem odpovídal na nabídku inzerce, moc rozmyšlená nebyla. Bylo to myšleno jako ironická zkratka. Ale stojím si za tím, že nechci inzerovat v politicky zaujatých novinách. Máme místo toho billboardy, i když rodiče se stejně rozhodují podle kvality školy a dají na doporučení ostatních.

A vaše následné výroky o příbuzných Karla Schwarzenberga?

Buď jsem se mohl rozbrečet a sedět, anebo když už, tak už. Přišlo mi, že do některých kandidátů šla média tvrdě a jiní by to měli zadarmo. Ale tím to končí. Nechci už o tom mluvit, osobního v tom nemám nic.

Připomíná mi to trochu negativní vztah vašeho otce k Václavu Havlovi. Je motivován politicky, nebo spíš osobně?

Z osmdesáti procent je to politické. Zbytek bude asi pocit hořkosti ze "Sarajeva" a pádu jeho vlády.

A nebylo to náhodou patrné i předtím?

Myslím, že ne. Dokud tu ODS vládla, tak ty vztahy byly lepší. Pamatuju, že za Havlů jsme byli i v Lánech na návštěvě.

Nezáviděl váš otec Václavu Havlovi popularitu ve světě?

Myslím, že to je blbost. Jaromír Jágr je přece taky populární. Na tohle se ale zeptejte otce. Za sebe mohu říct, že nikomu nic nezávidím, natož popularitu, která navíc bývá vrtkavá.

Dá se v tomto ohledu srovnat období před a po nástupu do prezidentské funkce?

V prezidentské roli neměl takovou exekutivní sílu, takže to bylo kromě vypjatého závěru pohodovější. Moc se nemluví o tom, že už patnáct šestnáct let není na vrcholu exekutivy. Tady přece byli další předsedové vlád, kteří rozhodovali. Ale noviny je nehoní jako otce, jehož vliv je podle mě od roku 1997 v realitě poměrně marginální.

Čím to je?

Názory, které hájí, jsou často menšinové a spoustu novinářů to irituje. Navíc je politik, který říká dvacet let věci natvrdo. Vezměte si solární elektrárny. Když jste naopak politik jako třeba Přemysl Sobotka a nic moc neříkáte, anebo maximálně to, co je obecně akceptovatelné jako že komunisté nejsou dobří, máte větší pohodu. Ale pak máte také 2,4 procenta.

Václav Klaus navíc v politice často provokuje. Je to doma podobné?

Tohle v sobě určitě má. Když u nás třeba někdo byl, tak řekl něco jiného, než se obecně myslí, aby popíchl. Je to styl jeho osobnosti. Úspěšný politik mediálního světa musí být opatrný a vážit slova, takže tohle jsou věci, které mu určitě nepřidávaly. Otec není klasický politik dnešní doby. Do politiky přišel v osmačtyřiceti z ničeho. Dělá věci, o nichž by vám každý spin doctor řekl, že je dělat nemáte, protože naštvete víc lidí, než si získáte. Mladší generace nebo evropští politici jsou všichni opatrní a nic moc nehrotí.

Vnímáte dnes u otce nějaké odtržení od reality?

Ano i ne. Žijete zvláštní život. Jezdí pro vás policie, všechno vám nosí, pomalu nemáte peněženku, protože vám všude ten oběd dají. Tohle je určitě divný život, když vezmu, že jsem přijel dnes ráno do školy tramvají. Na druhou stranu se stýká s rodinou i dalšími lidmi a my odtržení nejsme.

Na Proseku jste bydleli ve čtyřicetimetrovém panelákovém bytě, i když už byl v politice?

Když byl ministr financí, tak stoprocentně. Když se stal předsedou vlády, tak to začalo být horší. Vždycky tam na sídliště přijely ty černé šestsettřináctky, otec vzal aktovku a jel. Když se zdražilo máslo a podobně, tak co dva dny hlásili anonymové, třeba že je v domě bomba, takže musely všechny partaje od sedmého patra až dolů vyběhnout ven. To bylo neudržitelné a naši se odstěhovali asi v roce 1993 do nějaké vládní vily. Já to přivítal, protože jsem v tom bytě zůstal.

Je konzervativní i v běžném životě? Třeba telefon má prý pořád prastarý...

Má takovou tu starou velkou Nokii. Strašně dlouho jí vydrží baterka. Revoluce vynálezu mobilu spočívá přece ve volání a esemeskách. Nepotřebuje tisíc dalších nesmyslných funkcí.

Váš otec stále vypadá jako smrtelně vážný člověk. Myslí třeba vážně větu: "Dali jsme si vepřový řízek, kuřecí řízek je levicové jídlo?"

Tenhle smysl pro humor moc nesdílím, protože si myslím, že to zrovna není tátova silná stránka. Vepřový řízek je lepší než kuřecí, protože kuřecí je divné maso. Takhle vám to řekne každý chlap v hospodě. On to řekne tím svým způsobem, ale asi tím myslí něco podobného.

Ale ono to vyznívá, že to myslí doopravdy...

V médiích se na něj teď objevuje tisíc věcí. Akorát nevím, jestli i něco, že by někdy udělal něco dobře. To je prostě politický boj, no. Řeknete něco trochu blbého nebo nejasného a novinář, který vás nemá rád, si na tom samozřejmě zgustne. Zrovna tyto vejšplechty si asi měl odpustit.

Takže se váš smysl pro humor liší?

To tedy určitě. Ale já tady teď přece o sobě nemohu říkat: Ano, já jsem velice vtipný člověk. (směje se) Mám rád normální humor. Třeba Ivan Mládek mi přijde vtipný, naopak takový ten intelektuální humor mi moc zábavný nepřijde.

Konečně jsme našli něco, v čem nejste s otcem ve shodě!

Ale já si nemyslím, že jsme v úplné shodě.

A v čem tedy ještě?

Otec má rád jazz, já zase vážnou hudbu a hard&heavy. Ale to je padesát dalších věcí...

Sdílíte jeho negativní pohled na Švejka?

Nechci nikoho kádrovat, ale Hašek byl na Rusi zaníceným komunistou...

Mně jde ale o postavu Švejka.

Ty historky jsou samy o sobě vtipné, ale celá ta kniha je o tom, že na švejkování to chce klid. Švejkování mi také není blízké, připadá mi to jako nivelizace hodnot. Jakože nic nemá cenu a tak to mohu zničit třeba tím komunismem, jestli to tedy teď není moc velká zkratka.

A otcovy knihy čtete?

Čtu. Líbily se mi Zápisky z cest. Asi jsem moc malý intelektuál, ale ve srovnání s jinými mi to přijde kratší, má to snesitelnější dikci a jsou tam zajímavé postřehy o zemích, kam se v životě nedostanu. Často mi ale otcův styl přijde strašně rozvláčný, když se propracovává k pointě. S tím má problém, ale zase se tam třeba objeví zajímavá část s netypickým pohledem na nějaký problém.

Máte stejný literární vkus?

Řadu autorů jsem objevil už kdysi díky němu. Ať je to Sándor Márai, nebo Cormac McCarthy.

Jaké vlastnosti jste po otci zdědil?

Myslím, že skoro až takovou nenávist ke stádnosti. Různé kolektivní věci mě štvou třeba na táborech.

Vy jste nikdy nebyl na táboře?

Ale jo, mě se tam tehdy líbilo. Ale myslím hlavně odvahu být sám, často proti všem. V tom nemám sebemenší problém. Dvacet kolegů říká něco a já říkám ne, když jsem o tom přesvědčen.

A co velké sebevědomí?

Určitě. Až možná trošku nezdravé. Pro mě ale asi bylo tohle klausovské sebevědomí s mým postižením obličeje požehnáním. Kdybych to sebevědomí neměl, tak v pubertě by to bylo s holkami těžké. Sebevědomí je v úspěchu u ženských asi to hlavní, kdybych to tedy měl zrekapitulovat na sklonku života. Tohle jsem podědil určitě.

Co jste naopak nepodědil?

Za mlada jsem si myslel, když jsem to s otcem a bráchou porovnával, že jsem asi nejlínější člověk na světě. Pak jsem ale začal pracovat a zjistil, že existuje spousta línějších lidí. Přesněji bych řekl drtivá většina.

Měli jste někdy období neshod?

Když jsem byl v pubertě, neučil jsem se na gymplu a hrozně jsem zlobil... To ani nebudu rozebírat, protože jako ředitel školy nemůžu dávat takovýto příklad. Ale nepřesáhlo to nějaké obvyklé meze. Když jsem dělal různá alotria, vždycky jsem si u toho říkal: Kurňa, tohle bych neměl dělat!

Neutíkal jste z domova?

Ne. Naši ke mně byli celkem liberální. Jasně že se ptali, kdo tam na tom mejdanu bude a kde budu spát, když mi bylo šestnáct, ale vždycky mě nechali.

Kdo byl přísnější?

Jednoznačně otec. Maminka je taková hodná. Když byl otec na služební cestě, měl jsem za ty tři dny čtyři poznámky.

Byl pedant na známky?

Určitě. To je taková rodinná anamnéza. Jeho maminka byla učitelka, byli z hodně chudých poměrů, ani nemohli jít na žádnou školu, takže to, že děti vystudují, byl cíl, ke kterému upínala strašné úsilí. A to se trochu přeneslo i na otce. Rodiče mě třeba hrozně tlačili do ekonomie. Matika mě bavila, ale odmítl jsem to. Byla to jednak mladická revolta a navíc jsem neměl moc rád uzavřený akademický svět a byl jsem radši mezi lidmi na gymplu.

Ještě jednou ocituji vašeho otce: "Překvapí mě každý, kdo z práce odchází domů odpoledne, protože já neumím dělit svůj život na práci a nepráci." Zná pojem volný čas?

Ale on se tatínek také podívá na tu televizku, na ten tenis. On si také pořád jen nečte hodnotná díla, když na něj mám něco vyžalovat.

Na vás s bratrem čas měl?

Měl a docela hodně. Když ho vyhodili za normalizace z Akademie věd, měl ho dost. Na druhou stranu i dnes v jednasedmdesáti letech, když je s námi a dětmi na horách, dělá všechno pro to, aby se v půl osmé nespalo a už se šlo lyžovat.

Neštve vás to?

Já jsem závodně lyžoval, takže uznávám, že je lepší jezdit od devíti do jedenácti, než se tam vykolíbat v půl jedenácté, kdy je největší fronta. U nás nikdy nebyla taková ta ultrarodinná pohoda, spíš pořád snaha něco dělat. A jasně, že mě to dřív štvalo. Vždycky když jsme jeli trabantem na chalupu a dojeli jsme pod kopec do Votic, který ten trabant skoro nevyjel, protože jsme byli naložení i s pytlem cementu, on nás začal zkoušet ze slovíček. To bylo úděsný. (směje se)

Byl na mladšího bratra hodnější?

Mladší sourozenci jsou samozřejmě děs, žalobníčkové... Ale vážně - brácha to měl jiné v tom, že mu bylo za revoluce patnáct. V té době se náš život přetočil a naši na něj měli méně času. Ale vystudoval, takže výchova asi není všechno. I když to bych jako ředitel gymnázia neměl říkat. Měl bych si myslet, že výchova je to hlavní.

On se médiím vyhýbá?

Myslím, že ano. Rozhovory nedává. Jde do práce, pak si jde domů hrát s dětmi nebo na šachy. Ani já bych o to moc nestál, ale upřímně je pro nás lepší, když poskytnu jednou za čas rozhovor než si platit tři sta tisíc inzerci o tři strany dál.

Takže je výhoda být syn prezidenta?

Jsem selfmademan. Nastoupil jsem jako učitel, ředitelem jsem se stal až po "Sarajevu", otec tady léta vůbec nebyl. Ještě tak před šesti lety ani nevěděl, jak se ta škola jmenuje. Poprvé sem přišel až bůhví kdy na šachy. Původně to byla maličká škola a výraznější podporu jsme začali dostávat až od absolventů, když jsme začali být úspěšní. Ale jméno je samozřejmě v něčem výhoda, v něčem ne. Minimálně vás odliší od konkurence.

Václav Klaus ml. (1969)

Narodil se v Praze, kde na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy vystudoval matematiku a geografii. Zde působil tři roky jako odborný asistent na katedře sociální geografie a regionálního rozvoje a zároveň začal vyučovat na pražském gymnáziu PORG, kde se stal v roce 1998 ředitelem.

Má tři děti, závodně se věnoval sjezdovému lyžování, fotbalu, cyklistice a šachům, které hraje dodnes. Na svém blogu publikuje své názory, především o školství a politice. V politických názorech je prý konzistentní. "Vždycky jsem volil ODS, i za Topolánka nebo Nečase, tedy s výjimkou eurovoleb, kdy jsem volil Svobodné. Že bych se ale hrnul do nějaké partaje, to ne," říká s tím, že chce zůstat učitelem. Ostatně i jeho otec má prý "kantorský přístup a rád něco vysvětluje".

Když si v prezidentské kampani utahoval z výslovnosti Karla Schwarzenberga a poté nepodloženě napadl i pověst jeho otce, snesla se na něj mohutná mediální kritika. "Na všechno si zvyknete. Kdyby se to stalo vám, tak se asi půjdete někam opít, já už za tu dobu jistou otrlost v sobě mám," vysvětluje, jak ustál jednu z nejtěžších politických chvil rodiny Klausů. Za další takové momenty považuje "Sarajevský atentát" a nedávnou amnestii vyhlášenou jeho otcem.

Foto: ČTK

Autor: Lukáš Kašpar