Jourová: Ideální politik byl Václav Havel

Politika je hlavně služba občanům a státu, na to většina českých politiků zapomíná, říká v rozhovoru pro časopis TÝDEN eurokomisařka Věra Jourová.

Jak se bruselská politika liší od české? Lze je vůbec porovnat?

Je to nesrovnatelné, myslím, že v Bruselu se nemusí řešit tolik ad hoc problémy jako na národní úrovni, je to práce na dlouhodobých strategiích. Když se rozhodnete, tak přebíráte odpovědnost v plné síle. Zatímco v české politice je rozhodování často pod tlakem času a mnoha dalších vlivů. Vztahy v komisi jsou příjemné, velmi zdvořilé, přitom je to velmi konkurenční.

Obráceně, lze nějakou zkušenost z české politiky využít v Bruselu?

Snažím se tam přenést svůj styl práce, i v Česku jsem se snažila nehrát zákulisní hry a jít na vše přímo. To se dá v Česku i v Bruselu, i když si samozřejmě naděláte někdy pár nepřátel. Na druhou stranu s většinou normálních lidí jsem v pohodě, protože ti tento přístup oceňují.

O evropanství se mnohem víc mluvilo v době začátku sjednocování, nyní když je unie silnější, tak se o tom paradoxně skoro nemluví.

Dřív se o něm mluvilo ve smyslu solidarity a toho, co můžeme dělat společně, dnes jsme se posunuli hlouběji do krize hodnot. Papež mluvil o tom, že centrem všeho by měla být důstojnost člověka. Vyslovil hodně věcí a obav, o nichž přemýšlím a bála jsem se je pojmenovat. Například role politika. Uvědomila jsem si, že politik to nesmí dělat pro sebe, samozřejmě devět z deseti politiků vám řekne, že to dělá kvůli službě, ale rychle poznáte, jestli je to autentické a jestli nehájí svůj nebo něčí zájem.

Je v Česku politik, který by ten ideál služby splňoval?

Pro mě to byl Václav Havel. Politik nesmí řešit zájmy své nebo úzké skupiny., ale musí se snažit přemýšlet a konat tak, aby řešil problémy a dělal to, co dělat má. A měl by za těmi problémy vidět konkrétní lidi, ne statistiky a volební preference.

Když se na facebookových stránkách hnutí ANO objevila vaše vzpomínka na Havla, diskutující se o něm vyjadřovali korektně řečeno dost negativně. Čím to je podle vás?

Je mi to líto, protože to je příznak nepochopení a nedocenění tohoto velkého člověka u části společnosti.

Havel už není, jsou kromě něj v Česku politici, kteří by tak jednali? Nepreferovali osobní, partajní, byznysové zájmy...

Potkala jsem i takové lidi. Hodně vládne politický marketing, který chápu, a musí do jisté míry být, ale nesmí převážit nad samotným obsahem. Nemohu být v politice s primárním cílem být znovu zvolena, to je až další krok. V politice jsem proto, abych něco dokázala změnit, prosadit, uhájit a voliči to pak nějak ohodnotí.

Myslíte postup "zvednu ruku pro tento zákon, protože se těším na růst preferencí?"

To je naprosto nepřijatelné.

Ale děje se to. Je hodně českých politiků, kteří tak uvažují?

Já to nedělám, pokud bych se v takové situaci ocitla, musela bych odejít.

Nastala někdy taková chvíle, že byste radši odešla?

Když jsme jednali o Číně a o Tibetu na vládě, tak jsem měla pocit, že jsem už na hraně. Nebo debata o sankcích vůči Rusku. Každý drobný ústupek svému svědomí, který v politice uděláte, vás totiž dostává stále hloub do pasti, z které není návratu.

Úspěch hnutí ANO byl založen na tom, co říkáte, drobné ústupky, kompromisy šly tak daleko, že politici čím dál víc kašlali na zájmy voličů, politiku nebrali jako službu a voliči jim přestali věřit.

Prostě se to jednoho dne sečetlo.

Když se podíváte na ANO, nedělá už podobné ústupky? Začaly mu růst preference, nezačalo také více kalkulovat směrem k posílení popularity místo řešení věcných problémů?

Doufám, že se to zatím neděje, Babiš je člověk s velmi pragmatickým ekonomickým uvažováním, které chce dát do služeb země, věřím, že je v tom autentický.

Věříte mu, že to nebere jako pokračování byznysu, ale jako poslání?

On je samozřejmě soutěživý, ale vím jistě, že politiku nedělá pro sebe. Nemá to zapotřebí, byla jsem mu nablízku dost dlouho, abych se o tom přesvědčila.

* Jaký má Věra Jourová názor na rovnost žen a mužů?

* Mají se v evropských školách zakazovat šátky nebo kvůli muslimům rušit vánoční stromky?

* Jak si zvyká v Bruselu?

* Dokáže se vyrovnat evropským matadorům?

* Jaký je pocit skončit ve vězení, očistit se od křivého nařčení a stát se nakonec ministryní a eurokomisařkou?

* Jak funguje podle ní česká justice?

Odpovědi na tyto a další otázky si přečtete v rozhovoru v nejnovějším vydání časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 12. ledna 2015.

Čtěte dále

další zprávy