Ivan Bartoš: Nejsme ochotni dělat zásadní kompromisy

Přelomové, klíčové, mimořádně důležité pro budoucnost Česka. I těmito slovy jsou označovány nadcházející volby do Poslanecké sněmovny, které se uskuteční 20. a 21. října. On-line deník TÝDEN.CZ vyzpovídal lídry vybraných stran a hnutí, kterým položil 15 totožných otázek. Třeba vám jejich odpovědi napoví, koho volit. Tentokrát jsme mluvili s lídrem Pirátů IVANEM BARTOŠEM.

Koho byste si přál za budoucího prezidenta?

Piráti v tuto chvíli nemají žádného kandidáta, kterého by oficiálně preferovali. Role prezidenta je formální, reprezentativní v souladu s Ústavou. Chtěli bychom slušného, vzdělaného člověka, který tohle naplní. Člověka, který nevytváří konflikty a pnutí. Národ je rozhádaný kvůli médiím nad řadou otázek, ale i nedůležitých témat. Polarizační role prezidenta není žádoucí, měl by to být moudrý rádce, protože jsme v parlamentní a ne v prezidentské demokracii.

S kým si neumíte představit povolební spolupráci?

V rámci povolební strategie jsme to deklarovali. To je závazný dokument, vychází z celostátního fóra. Jsou to lidé, které bychom mohli označit za fašisty, a hlavně lidé, kteří mají korupční minulost v historii české politiky, tedy za těch třicet let, někteří dokonce i předlistopadovou. Takže s osobami, které nemají politický kredit. Bohužel ve vedeních stran je z našeho pohledu hodně takových lidí.

Kdybyste musel volit, avšak jiný subjekt než ten, který reprezentujete, tak který a proč?

Tuhle otázku nemůže aktivní politik ve straně odpovědět (směje se), ale řeknu to takhle: před osmi lety jsme zakládali Pirátskou stranu v České republice, dva roky po švédské Pirátské straně, protože tu nebyl politický výběr, nebyla tu žádná liberální, neelitářská strana. Politika za každé vlády po revoluci byla byznys a prolezlá korupcí. Na tom se nic nezměnilo. Dělám politiku proto, že jsme neměli možnost volby ve stávající politické reprezentaci a nemáme ji ani dnes.

Kdybyste měl pět miliard korun a musel je použít ve prospěch občanů, jak byste s penězi naložil?

Jsem člověk, který se kouká do budoucnosti. Neustále se omílá, že jsme ve vzdělanostní ekonomice. Už není informační, ale vzdělanostní společnost. Z perspektivy budoucího vývoje nejen v Čechách, v Evropě ale i ve světě bych veškeré peníze dával do vzdělání. Nejen na platy učitelů, ale i na fungující vzdělávací systém v Česku, a to pokud možno co nejliberálnější, co se týká požadavků rodičů a dětí. Jakkoliv vysoká investice výrazně pomůže a bude perspektivní. Na vysoké škole jsem učil a veškeré problémy, která společnost má, včetně deficitu demokracie nebo angažovanosti lidí, nesnášenlivosti v rámci etnik či kultur v Čechách i problematika Romů, je problematika vzdělání, to není problematika rasová.

Jakou největší chybu udělali politici napříč politickým spektrem za poslední čtyři roky?

Největší chyba byl samotný vznik vlády, kdy premiér Sobotka šel po volbách do koalice s ANO a ministrem financí, tedy na jedno z nejdůležitějších ministerstev, jmenoval Andreje Babiše, který byl od počátku evidentně ve střetu zájmů kvůli svému podnikání. V zemědělství, potravinářství, v chemickém průmyslu. To přece museli v KDU-ČSL a ČSSD vědět, když vstupovali do vlády s politikem, co vlastní impérium, jako je Agrofert, s člověkem, který dlouhodobě obchodoval s politiky a vybudoval takové impérium. A to, že čekali, že to tři roky nikdo nevytáhne, respektive, že to teď před volbami používají jako bič - a předtím jim to nevadilo? Tohle všechno museli vědět už na začátku. Teď to kritizovat je naprostý alibismus. To je to jejich máslo na hlavě.

Který z polistopadových prezidentů - Havel, Klaus, Zeman - byl nejlepší a proč?

Vnímal jsem chování všech těch prezidentů. Jsou to tři největší politici polistopadové doby. Havel, který nastoupil po revoluci, položil základy humanitárního státu, toho, že humanismus je základ. Byl to dobrý mezinárodní politik, pro ČR vybudoval respekt. Byl také dobrý diplomat, jednal s anglickou královnou, americkým prezidentem... Samozřejmě měl řadu osobních chyb, ale do politiky státu je extrémně nepromítal, což vidím jak pozitivum. Každý jsme nějaký člověk a pak jsme nějaký politik.

Pak přišel Klaus a ten často zastával menšinové provokativní názory, ale jeho vystupování bylo také na úrovni, nepřiváděl Českou republiku do nějakých extrémních faux pas. To chilské pero, to je zábavná historka, na tom nestavím kvalitu. Samozřejmě závěr jeho prezidentské kariéry a abolice, která od něj přišla vybraným lidem, z našeho názoru nebyla správně. A my se soudíme, vedeme o tom soudní spory, viz Jakub Michálek za Piráty.
A Zeman nastoupil přímou volbou, což ale kvalitativně nic o názoru lidí nevypovídá, protože by ho zvolila i Poslanecká sněmovna, kdyby nebyla přímá volba. Ten do této funkce promítl sebe až příliš. Udělal pár dobrých rozhodnutí, ale přebíjí to jednak svým vystupováním, jednak tím, že skutečně polarizuje lidi, vybírá si témata, na kterých profiluje sebe jako osobu. Jeho směřování - nechci říct poklonkování- ale servilita vůči světovým lídrům, na které si staví svou prestiž, ať je to USA, Rusko, nebo Čína, není důstojná. To se vracím zpět k tomu, že bych chtěl, aby role prezidenta byla formální, reprezentativní, důstojná a aby lidi na první dobrou nenaštvával. A to bohužel Zeman neumí, roli hraje i jeho pokročilý věk. Rád uvádím příklad: piloti civilních letadel chodí do důchodu v 60 letech ne proto, že by to letadlo nezvládli řídit, ale riziko osobní chyby je vysoké.

Kdo z politické scény vám nejvíc vadí a proč?

Jsou to politici, kteří lžou a jsou zapleteni do korupce. Bohužel jsou to často reprezentanti politických stran, ačkoliv jim korupce nebyla prokázaná. Ministr, který plagioval svou bakalářskou práci, pak to omlouvá přes vlastní stránky ministerstva tiskovou zprávou, i když to je jeho osobní věc. Člověk, který neumí jazyky. Pan Sobotka, který přihrál Bakalovi byty OKD. V České republice padala místa za to, že Vít Bárta půjčil někomu sto tisíc, nebo za nějaký byt a tam se jedou takové pecky. Skutečně mi vadí top politici, kteří jsou instalováni na důležitá místa. Ale i v komunální politice. Odsouzený podvodník Březina rozhoduje o financích ve sportu? To je výsměch lidem.

Kdybyste musel zítra odejít z politiky, jak byste se živil?

Mě politika neživí (směje se). Jsem systémový architekt. Většina Pirátů normálně chodí do civilních zaměstnání, tedy kromě těch, co jsou v důchodu a mohou se tomu věnovat přes den, a pak kromě pár zastupitelů, které máme zvolené, a těch, co jsou v Praze v opozici. Mě živí systémová architektura. Mým cílem je to samozřejmě obrátit, abych nechodil osm hodin denně do práce a dalších osm hodin nedělal politiku ve volném čase, ale abychom se tomu mohli věnovat full-time, protože to je důležité. Jinak mám ve svém oboru systémové architektury a bezpečnosti poměrně dobré renomé, mám 15 let praxi v oboru. To mě živí a živí mě to lépe než povolání poslance v tuhle chvíli. Takže i nějaké finanční benefity z politiky jsou v mém případě rozhodně klišé.

Jaký slib byste nikdy voličům nedal?

Sliby, které nemají reálný základ nebo o kterých dopředu vím, že nejdou splnit. Cesta mezi tím, jak to člověk myslí a čeho dosáhne, v politice není přímočará. Nejsme ochotni dělat zásadní kompromisy v naprosto bazálních požadavcích, jako jsou nekorupčnost, pravdomluvnost, otevřenost.

Nástupní plat skladníků v některých firmách 30 tisíc hrubého - je to v porovnání například s platy učitelů či zdravotnického personálu v pořádku?

Není, ale ten skladník je asi komerční firma, že? Platy ve školství a zdravotnictví jsou dlouhodobě hluboko podfinancované. Teď, když to před volbami vláda nahodila, díky za to, ale asi nebylo jejím cílem řešit problémy. Navýšení platů pedagogů je prioritou už jen kvůli tomu, že lidé, kteří vystudují, nemají důvod jít na školu učit kvůli finančním podmínkám. Když si šéfové škol dělají výběrové řízení na nového pedagoga, tak si nevybírají z pěti, mají jednoho nebo dva, které prostě vezmou. Což je člověk, který je buď velký srdcař, nebo není oborově tak dobrý. Naším cílem je, aby na VŠ učili takoví lidé, kteří umějí obor, kteří jsou v něm nejlepší. Ve státní sféře se to dá ovlivnit a peníze na to jsou. Pořád se bavíme o miliardách, ale když se v roce 2013 dělal velký průzkum o státních investicích, což znamená obcí, krajů, tedy zakázek, které zadává stát v rámci své agendy, což je v podstatě téměř vše, kromě nějakých rozpočtových věcí typu sociální sféry a podobně, tak to bylo 650 miliard a korupční potenciál v tom byl deset procent. Takže smlouvy na internetu, transparentní výběrová řízení a organizace reálně šetří padesát miliard. A tady se handrkujeme o tři miliardy na vysoké školy? Ta investice je důležitá, s tím je pak spojen tlak na státní mzdy a odvíjí se od toho tabulkové platy, tomu se pak bude přizpůsobovat i komerční sektor. V Německu za srovnatelnou práci berou lidi dvakrát třikrát tolik a faktem je, že čtyři pětiny lidí v Česku si příjmově nedosáhnou ani na minimální mzdu v Německu. To je nějakých 43 tisíc a čtyři pětiny lidí v České republice to nemají. Přitom když se díváme na rostoucí HDP a na ekonomický stav této země, je to dobré. Tak kde jsou ty peníze?
To ale nejsou jen učitelé a zdravotníci, týká se to lidí pracujících v sociální oblasti. Je to chyba, společnost je definovaná základy, jako jsou školství, zdravotnictví, sociální oblast... Vzdělání je hodnota.

Co si myslíte o zavedení garantovaného příjmu, tedy formy dávky "za nic a pro všechny"?

Ono to není úplně za nic. V horizontu dvaceti let, to ale bude pravděpodobně jediná možná cesta, jak řešit průmyslové a vůbec společenské změny. Všichni tu hovoří o průmyslu 4.0 a ten s tím úzce souvisí. I hamburgery ve fastfoodu bude někdy v budoucnu smažit stroj, stejně jako si můžete koupit kafe od baristy nebo z automatu, který už je technologií adekvátní, i když do toho asi nebude dávat srdce (usměje se).

My jsme ten výkon měřili a v tuto chvíli je to pro Česko nonsens už jen proto, že máme vysokou zaměstnanost. Když si budete chtít najít práci, tak si jí dokážete najít, i když to třeba nebude pohodlné nebo to nebude finančně extrémně rozdílné oproti tomu, když jste na podpoře. Pojďme si počkat na Finsko, na státy, které mají ekonomiku postavenou podobně. Není problém, že lidé v arabských zemích mají peníze z ropy vlastně od svého narození, není problém ve státech, které jsou bohaté na nerostné suroviny a mají stálé příjmy z těžby, aby jejich obyvatelé měli peníze. Tady žádné takové bohatství, které by kontinuálně plnilo kapsy lidí, nemáme. Je to ale jedna z možností změny. V Česku to můžeme zkusit v nějakém regionu nebo městě. Regiony v ČR se liší strukturou zaměstnání, možnostmi, cenami nájmů, a to jsou všechno proměnné, které do toho vstupují. Nechceme dělat sociální experimenty. Nejsme Korea ani Čína. Chce to dopředu vědět, jak můžeme řešit tu situaci, kdy jisté formy práce prostě nebudou potřeba, nebo co budou dělat úředníci až se konečně podaří ve větší míře zavést tak potřebný e-government. Pro zaměstnavatele je jednodušší už dnes i ekonomicky výhodnější v tom šíleném systému zdanění práce si vzít úvěr od banky než mít tři zaměstnance. Peníze jdou bance, ta je odvádí v dividendách dceřiné firmě a ty peníze tu nezůstanou. Peníze jsou motivátor ve společnosti, za něco žít musíte, kupovat si energii, někde bydlet. Ale není to ten prvotní motivátor tvořivé činnosti.

Jaký je váš postoj k migrační krizi? Přijal byste uprchlíky? Pokud ano, kolik?

Takhle ta otázka nestojí, nelze být proti fenoménu. To je jako, kdybyste se ptal: jste proti potoku, nebo ne? Můžu mít libovolný názor, ale ten potok prostě někudy teče. V roce 2015 Pirátská strana jako jedna z prvních prezentovala úplně nejkomplexnější stanovisko k problému migrace. Jako první jsme definovali rozdíl mezi utečencem z válečného konfliktu a ekonomickým imigrantem. Dá se to najít v Googlu: Piráti, imigrace, 2015, je to první odkaz. Naše závazky vůči válečným uprchlíkům vycházejí z Ženevských konvencí a sahají do dob Masaryka. Pojďme si říct, že dokážeme-li určit, že nějaký člověk utíká z válečného konfliktu, tak je náš závazek - a doufám, že Ženevské konvence nikdy nikdo nezpochybnil - poskytnout mu azyl, protože je v ohrožení života. Na druhou stranu, pokud se s tím veze ekonomická imigrace, tak zde platí azylové zákony jednotlivých členských zemí EU, a to i v rámci schengenu, a neexistuje důvod, proč zlevňovat práci na českém trhu tím, že přijmeme někoho, kdo ji třeba ještě "podstřelí". Teď nemluvím třeba o současném zaměstnávání Ukrajinců, ale dalších, o situaci Eritrejců a jim podobných, pro které je cokoliv ekonomicky lepší než to, co mají doma. Ten problém se musí řešit komplexně včetně bezpečnosti schengenu, tedy hlavně na hranicích - nepouštět lidi bez identifikace, kteří nemohou prokázat, že pocházejí ze země, kde byli v ohrožení života, ať už kvůli přesvědčení, náboženství nebo místu válečného konfliktu. Tohle je nutné na hranicích řešit, mít tam lidi, být na to připraveni. Což ale EU nebyla a odnesly to Itálie a Řecko, všichni koukali se založenýma rukama, jak se s tím potýkají...

Nebudovat tam záchytné kempy, ale skutečně zvažovat, jak jako Evropa v rámci pozitivní intervence působit v zemích, kde bují korupce a kde musí být nejdřív zajištěno, že peníze nebudou zneužity. Napomoci celosvětově tomu, aby migranti z těchto zemí neměli ekonomický důvod odcházet. A i když k tomu v rámci EU dojde, tak bohatá země to dlouhou dobu ustojí, protože kvalita života je tam vysoká a přijetím určitého počtu lidí na práci se to rozředí, ale ne znatelně. Pokud ale žijí lidé od výplaty k výplatě, což je případ ČR, jak ukazuje míra úspor domácností a finančních rezerv, tak se nedivím, že se lidé bojí. A teď se nebavím o terorismu, ale o snížení kvality života, protože tady to už moc horší být nemůže. I když my to tak nevnímáme, tady sedíme na Žižkově a pijeme kafe (rozhovor probíhal v žižkovské kavárně), Není důvod řešit ekonomickou situaci lidí, kterým nic nehrozí a mohou pracovat někde jinde. My jsme pro sjednocení azylové politiky Evropské unie. Nechceme stavět na hranicích, ani kolem středních Čech, jak jsem se dočetl v ČSSD, žádné ploty. Ale v případě, že je poskytnut azyl v zemi, kde se to tolik neřeší, tak se člověk může pohybovat v rámci schengenu, a pak nám je naše azylová politika nanic. A Česká republika má přísnou azylovou politiku. Mám hodně známých Syřanů, kteří tu žijí dvacet let a pořád se někde musí hlásit. Mluví česky, učí na vysoké škole, ale citizienship, tedy občanství, nemají.

Měla by podle vás Česká republika přijmout euro? Pokud ano, kdy?

Závazky k přistoupení k euru máme už dvanáct let. Ta otázka je kdy. Nejsou vyřešené základní problémy EU, společná měna má nedostatky, které se musí jasně definovat. Po dluhové krizi v roce 2008 jsme to dobře viděli. Je ale důležité, aby tu fungovaly nějaké mechanismy, které jsou předem dané. Například jakým způsobem se bude přistupovat ke krachu bank, což jsou soukromé subjekty. Nerad bych skončil jako slovenští daňoví poplatníci, kteří ačkoliv nezavinili krizi Řecka, tak nakonec platili Řecku, aby ho dostali z problémů. A přitom Řecko neustále vydává největší peníze na armádu, ačkoliv se samo nestabilizovalo. Musí fungovat Evropský stabilizační mechanismus (ESM). Česká republika musí mít tu "vatu". Navrhujeme sektorovou daň, která funguje v patnácti zemích světa. Firmy by mohly mít odklad v daních, aby se nastartovaly, ale potřebujeme mít 40miliardový rezervní fond a naplnit ho. To jsou všechno otázky měnové unie, které pojďme vyřešit nejdřív. Pojďme se bavit, kdy bude jasné, jak má fungovat ESM, co se bude dít se státem, když půjde do krachu? Kde hledat zavinění, kdo za to bude ručit? Státy jsou rozdílné a mají rozdílné i ekonomiky, proexportní, proimportní. Mají různou úroveň života. Porovnání s Německem, které je náš hlavní partner, je nasnadě. Společná měna je spíš politický projekt, než že by řešil nějak ekonomicky situaci nebo byl teď v tuto chvíli výhodný. Ale závazek tu je. Ten nelze zpochybňovat. Na služební zákon jsme také čekali deset let, než vstoupil v platnost. Spojené státy taky nevznikly v jednom století, s legislativou, kterou mají, ale to je federace a my nemluvíme o Evropě jako o federaci.

Jaký je váš názor na zákaz kouření?

Ten zákon byl provalen sněmovnou, podle mě až bezohledně. Plošné zákazy, kde není žádný exit, jsou špatně a zase to společnost zpolarizovalo. Kouření je zlozvyk. Není zdravé a pojďme řešit všemi možnými způsoby, jak omezíme převážně nezletilé kuřáky z počtu kolem dvou milionů tří set tisíc kuřáků, kteří v Česku jsou. Pojďme adresovat takové věci. Nebyl tu žádný důvod, proč nemohly být výjimky buď oddělených prostor bez obsluhy a podobně. Zahýbalo to s ekonomikou vesnic a provozů na vesnicích, které přežily EET a složil je kuřácký zákon. I ta legislativa se měnila po kouskách, takže se v regionech v kampani bavím s lidmi, kteří si vzali hypotéku 200 tisíc na výměnu odvětrávání, aby splnili předchozí legislativní požadavky, a na to si teď můžou věšet kabáty a lepit samolepky, přitom úroky a úvěry ještě nemají splacené, a když to byly kluby, tak byla investice ještě vyšší. Platí za něco, co je jim k ničemu, to nikdo nereflektoval. Nejsem právník, ale myslím si, že kouření v restauracích bylo svým způsobem protizákonné z hlediska toho, že to je pracoviště. Ale když si vezmeme, kolik je rizikových pracovních míst, například v lakýrnách a podobně. Běžně se to řeší nějakým příplatkem, zvýšeným zdravotním odvodem, dovolenou. Tak se to dalo řešit i v tomhle případě zaměstnávání lidí v kuřáckém prostředí. Bylo to schválené bez rozmyšlení.

Hrozí podle vás islamizace České republice?

Nehrozí, tak jak o ní vyprávějí někteří politici. Česko je sekulární stát, který si zakládá na tom, že tu máme platné zákony, Ústavu a neplatí tu žádné náboženské příkazy. V České republice je muslimská komunita minimální, jsou tu pouze modlitebny, žádné mešity. Kromě špatného historického příkladu, kde dochází ke ghettizaci Romů, což ten problém neřeší, naopak prohlubuje, tu nevznikají žádné vyčleněné lokality, ani teď s muslimy. Myslím, že je důležité, aby policie šetřila náboženské excesy a vystoupení fanatiků, to se stalo třeba v Brně v roce 2013, kde probíhalo kázání s extremistickým podtextem. Na to nemusí vznikat žádná nová legislativa nabádání k trestní činnosti, šíření rasové nesnášenlivosti, výzva k nějakému trestnému činu, "jdeme na ně, pojďme to vymydlit", to jsou normálně věci, které jsou trestně postižitelné. A možná by si měli někteří facebookoví hrdinové zjistit, že když někomu vyhrožují tím, že vědí, kde bydlí jeho rodina a hrozí mu násilím, tak je za to trestní sazba pět let.

Ivan Bartoš (37) Lídr Pirátů pochází z Jablonce nad Nisou. Maturoval ve Spojených státech amerických a následně i na gymnáziu U Balvanu v Jablonci nad Nisou. Vystudoval Ústav informačních studií a knihovnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 2005 získal titul PhDr. v oboru informační věda a dále pokračoval ve studiích jako interní doktorand se specializací na databázové modely, databázové systémy a informační služby internetu. Angažuje se v aktivitách souvisejících s DIY kulturou. Jako DJ mixuje psychedelic trance, hraje na akordeon a zpívá v kapele Nohama napřed. Pirátskou stranu chápe jako jedinou skutečně demokratickou politickou platformu, která se pokouší reflektovat realitu třetího tisíciletí.

Čtěte dále

další zprávy