Fischer: Úroveň ministrů je různá, měnit je mohu vždy

06.11. 08:00 | Autor: Ivana Svobodová

"Letní překlenovací" premiér nakonec vede zemi i přes podzim, zimu a jaro. V rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ, jehož druhou část vám přinášíme, Jan Fischer řekl, že nejdřív chtěl s funkcí praštit. Pak si řekl, že se zachová dospěle. A může do voleb ještě lecčím překvapit: třeba změnami na ministerstvech.

Marek Dalík se veřejně stáhl od svého kamaráda Mirka Topolánka, aby mu neškodil. Teď si šel Dalík prohlížet vilu k bydlení s ředitelem Úřadu vlády Janem Novákem, dalším svým kamarádem. Takže se může zdát, že Dalíka máte teď za krkem vy. Ptal jste se šéfa svého úřadu, jaký vliv na něj má tento lobbista?
Není tajemstvím, že spolu ti dva pánové studovali a snad se vídají dosud. Zabývám se a budu se zabývat tím, aby Úřad vlády fungoval efektivně a aby efektivně běžela i odpovědnost koordinovat tajné služby. Je to samozřejmě předmětem mého zájmu a hodnocení stejně jako všechny agendy, které mám kolem sebe.

Působíte jako člověk, který si dává pozor, aby se kolem něj nemotali lidé se špatnou pověstí. Vliv lobbisty na člověka, který má v Úřadě vlády na starosti tajné služby, by vás asi měl činit ostražitým.
Jednak jsem rád, že jsem vnímán jako člověk, který si potrpí na to, aby jeho okolí bylo v tomto smyslu v pořádku. A mediální výstupy sleduji skutečně s pozorností. Vždy ale postupuju via facti, podle doložených skutečností, ne podle toho, kdo s kým byl na večeři a kdo s kým mluví, nebo nemluví. Ale pokud by u kohokoliv vyvstaly jakékoliv skutečnosti, které by mě vedly k přesvědčení, že je ovlivňován natolik, že nemůže zodpovědně dělat svou práci, určitě bych konal. Budu se efektivností úřadu zabývat.

ČTĚTE TAKÉ: Premiér Fischer: Dlouhý si o Brusel řekl sám

Další podivuhodnou figurou je bývalý ministr spravedlnosti Pavel Němec, momentálně člen takzvané justiční mafie. Občas je ho prý i za vaší vlády vídat na ministerstvu spravedlnosti, jak tam něco kutí po chodbách. Neochomýtá se i kolem vás?
Kolem mě určitě ne. Viděl jsem ho osobně naposledy v době, když byl ještě ministr a já jsem chodil za statistický úřad do vlády, to je všechno. Pro mě nepracuje, nemám pro to žádný důvod.

Trochu jste nedávno překvapil, že jste neudělal žádné očekávané šachy ve vládě. To jste tak spokojený se všemi ministry a ministryněmi?
Ona se kolem toho vyvolala velká očekávání, že půjde o předěl působení vlády. Měl jsem skutečně jakési představy o personální výměně, politici měli zase jakési své představy a navzájem jsme tyto své představy úplně nevítali. Takže jsem dal najevo, že nebudeme přepřahat nikoho a necháme to tak. Práci ministrů si vyhodnocuji pravidelně a průběžně, ta úroveň není stejná, a měnit se dá ministr či ministryně kdykoliv.

A máte v úmyslu...
...V tom případě bych to řekl nejdříve jim.

Kromě již zmíněného ministerstva spravedlnosti leží stín i na ministerstvu kultury. Ministr Václav Riedlbauch, dříve šéf opery v Národním divadle, v listopadu 1989 vyhrožoval podřízeným, že půjdou kvůli stávce do klepet.
Podstatu toho příběhu neznám, i když vím, že o tom teď byl pořad v televizi. Tím ale nechci být alibista. Je to hlubinně jeho věc, jeho starost a schopnost se obhájit zevně i vůči sobě. Umět vše sdělit a přesvědčit.

Prý jste hodný člověk. Voláte si někdy ministry "na koberec" a řešíte s nimi, co se vám nelíbí?
Možná ne v případě ministra kultury, teď jsem měl opravdu jiné starosti, ale na jejich kroky se jich ptám. Chci vysvětlovat personální i organizační záležitosti. Nebudeme si tady při rozhovoru hrát na kryptogramy, případ paní ministryně spravedlnosti je znám (chtěla rušit pobočky Vrchního státního zastupitelství, na nichž pracují lidé, kteří se vzepřeli manipulaci v kauze Čunek. Premiér jí poslal dopis, v níž jí vytýkal, jak pracuje - pozn. red.). To tehdy prasklo, i když já jsem to médiím nedal. To jsem řešit musel. A byly už i případy, kdy jsme měli našlápnuto na nějaké personální kroky a nakonec jsme je neudělali. Protože by politické náklady byly moc velké.

Na jaké?
Třeba v některých resortech na úrovních náměstků. A já jsem rád, že ministři za mnou chodí i sami a ptají se: Pane premiére, co vy na to?

Zdá se, že se vám v politice zalíbilo. Vrátíte se ještě do čela statistického úřadu?
Proč bych se tam nevracel? Já jsem odtud vlastně ještě neodešel, jsem na neplaceném volnu.

Trochu se vám to volno protahuje a vaše vláda láme žebříčky popularity...
Čekal jsem, že už to skončí. Čtrnáctého září jsem v Praze zahajoval druhé kolo velmi prestižní statistické konference, byla tady statistická elita z celého světa. Přišel jsem tam a cítil se dobře, že se mezi ně budu brzy vracet. I ti lidé měli radost, že mě vidí, protože mě považují za svého. A patnáctého po ránu jsem se dozvěděl, že to nekončí. Nadšený jsem z toho pochopitelně nebyl. Nikdo nejsme stroj, i já jsem z masa a kostí, takže ta první emoce byla: "Já s tím praštím, bral jsem to přece na omezenou dobu, toto je svým způsobem zrada." Ale to mi vydrželo tak patnáct minut, musel jsem si přiznat, že takhle by se choval kluk.

PSALI JSME: Jméno eurokomisaře slibuje Fischer v pondělí
Kandidáti na eurokomisaře se utkali v "soutěži krásy"

Vytrhl jste politikům trn z paty, protože jste skutečně mohl za sebou zavřít dveře a vrátit se ke statistice. Nechcete tedy už v politice zůstat, určitě vám to nabízejí, ne?
Má funkce je skutečně politická, ale v tom smyslu správy věcí veřejných a umět to všechno nějak managovat. Ta politika jiná, ta, v níž je boj o moc a stranické soupeření a v níž je nutné si vysoutěžit své místo, abych se mohl o věci veřejné starat - a to je podle mne nutná podmínka -, to mě zatím nezaujalo. V tomto smyslu jsem k politice nepřilnul.

Jaké jste dostal politické nabídky?
Jestli bych o politickém angažmá uvažoval, na to se mě opravdu neptají jen novináři, ale i profesionální politici. Odpověď je taková, jakou jsem dal vám.

Foto: Lucie Pařízková, Robert Sedmík, Karel Šanda, ČTK

Autor: Ivana Svobodová