Dienstbier: Vadím, přesto tu pořád jsem

Ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier (ČSSD) se nemůže pochlubit velkými úspěchy. Pokud vláda vůbec schválí jeho návrh zákona, ten pak stejně čeká zaparkovaný v parlamentu a poslanci ho ignorují. Volební neúspěch by ho podle některých spolustraníků měl stát vládní křeslo, přesto ve funkci nejspíš zůstane až do voleb.

V pondělí vládou prošly dva Dienstbierovy návrhy zákonů, už to je úspěch. V červnu si z něj předák opoziční TOP 09 dělal legraci, že Dienstbier je ministr bez práce a jeho užitečnost pro Česko spočívá v tom, že jeho zákony vláda a parlament házejí pod stůl. Dienstbier se v přestřelce bránil, že mu dva zákony prošly (novela zákona o NKÚ a zákona o třetím odboji). Šéf poslanců ODS Zbyněk Stanjura pak se smíchem spočítal, že je to tempo 0,8 zákona za rok.

Z Dienstbiera, dříve jednoho z nejpopulárnějších politiků ČSSD, se stal tak trochu otloukánek. Nesnášejí ho spolustraníci, netáhne voliče a ani s popularitou už to není žádná sláva. Z neúspěchu viní neochotu politiků debatovat o podstatě zákonů, které předkládá, za nechutí politiků ČSSD k jeho osobě je podle něj zas jeho požadavek na demokratické řízení strany. Jeho kritici zase tvrdí, že je studený, nekompromisní a vše si bere osobně, takže se s ním nelze dohodnout. Ve vládě však vydrží až do voleb, nikdo jeho křeslo stejně moc nechce.

Ve vládě jste uspěl se dvěma návrhy, zjednodušeně řečeno adopce dětí homosexuály (novela zákona o registrovaném partnerství) a zvýšení pravomocí NKÚ. Prolomíte smůlu, projdou parlamentem a budou platit?

Právě novela zákona o registrovaném partnerství měla velkou podporu ve vládě, proti byli podle očekávání lidovci. Jestli to projde sněmovnou, neumím odhadnout, neumím ovlivnit program sněmovny. Předpokládám však, že se to do sněmovních voleb stihne projednat a přijmout. To je zákon, kde čekám podporu napříč poslaneckými kluby, kde bude záležet na každém jednotlivém poslanci, jak se k tomu postaví. Není to zákon bez šance, i když je kontroverzní.

Kdykoli se zmíní vaše jméno, tak místo podstaty problému zazní vaše jméno, které velkou část vašich kolegů v opozici i koalici evidentně irituje. Snažil jste se najít podporu například u topky, když s tím lidovci nesouhlasí?

U topky právě mnoho hlasů neočekávám. Myslím, že je důležitá právě podstata věci, vždyť se tento problém může týkat tisícovek dětí.

Jste pověstný, že vám vaše zákony odmítá nejen opozice, ale i vláda, dokonce vlastní spolustraníci. To vám nevadí? Jak to, že tak kolegy dráždíte?

Z podstaty věci jako ministr pro lidská práva často předkládám návrhy, které jsou kontroverzní nebo složité. To se pak odráží v reakcích, ale je nutné se bavit zákon od zákona. Například návrh ústavní novely o NKÚ prošel bez problémů sněmovnou, ale narazil v Senátu, kde se projevila obava starostů malých obcí, že je to příliš zatíží. V novém návrhu jsme vyslyšeli jak požadavek navýšení počtu členů NKÚ o dva, tak výjimku pro obce do deseti tisíc obyvatel, na něž se zákon vztahovat nebude. I když si myslím, že by je to tak jako tak nezatížilo. Obě věci jsou navíc v koaliční smlouvě a zavázala se k nim vláda.

No právě, proč je tedy kolem vašich zákonů takové haló dokonce i mezi vašimi spolustraníky, když předkládáte věci z vládního programu? Dojednáváte si podporu pro návrh dopředu, když s tím bývá problém?

Případ od případu. V případě změn ústavy ohledně zpřísnění pravomocí prezidenta nebo zvýšení kompetencí ochránce práv jsem obešel všechny poslanecké kluby opakovaně i opoziční, stejně tak u zákona o referendu. A podle mého to není dané odporem ke mně, ale je to spíš politický problém, kdy se to podaří projednat či ne. Každý má jiný názor a hledá se třípětinová podpora. Jiný příklad - zákon o střetu zájmů (tzv. Lex Babiš - zakazuje například, aby politik podnikal v médiích nebo jeho firmy pobíraly dotace či investiční pobídky, dotkne se především ministra financí Andreje Babiše  - pozn. red.) nebyl kontroverzní ve vládě, ale až ve sněmovně po zpřísňujících pozměňovacích návrzích.

Střet zájmů prošel Senátem, ale třeba návrh vyšších pravomoci pro ombudsmana budí vášně roky, ale kde nic, tu nic. Proč?

Dva roky čeká, i když jsem opakovaně navštěvoval poslanecké kluby a vysvětloval. V tomto případě nejde vůbec o mě nebo pravomoci ochránce práv, ale dochází k argumentaci ad hominem o Anně Šabatové, která v současnosti úřad zastává. Debata ve sněmovně vždy sklouzne třeba k případu ze severních Čech, kdy provokatérka odhalila diskriminaci při pronájmech bytů, což navíc byla akce z dob předchozího ombudsmana Varvařovského. Ale mimochodem, jinak než provokací diskriminaci prokázat nelze. Nebo ke kauze šátky ve školách založené na případu muslimské dívky, které zdravotnická škola zakázala nosit šátek, pokud chce studovat, a ombudsmanka se jí zastala. Zcela se přehlíží věcný význam, proč je zákon předkládán.

Vaši kolegové tvrdí, že se s vámi nedá jednat...

Snažím se celou dobu oddělit osobní rovinu od té osobní, často se to ale nedaří. Důležité je, aby se poslanci zamysleli nad podstatou té které věci, například že v celé řadě oblastí je diskriminace celkem běžná. Například když banky odmítaly seniorům poskytovat finanční produkty, protože nejsou perspektivní kategorie. Ombudsman by mohl podat diskriminační žalobu, to je jedna z nejsložitějších vůbec. Těžko to může podat jednotlivě každý senior, pokud by ho to napadlo a měl na právníka, a jak by to zatížilo systém. Tak proč to ombudsmanovi neumožnit? Bylo by to efektivnější a pomohlo by to, jenže místo racionální debaty vítězí ideologie.

Před rokem jsme s vámi dělali rozhovor, už tehdy jsme se vás ptali, jestli jste na odstřel, a přežil jste. Proč přesto dráždíte i vlastní stranu?

Já nemyslím, že je to čím dál tím víc. Je to pořád stejně. Já myslím, že dráždím jinými věcmi než předkládanými zákony, někteří funkcionáři například měli fobii z mé představy, že členové budou v otevřených primárkách vybírat kandidáty na kandidátní listiny. Tam hledejte příčinu zášti funkcionářů ČSSD k mé osobě.

Říká se, že jste nekompromisní, už jako předseda Mladých sociálních demokratů jste chtěl odvolat Miloše Zemana, to musel být hukot. Nejdete té zášti někdy trochu naproti?

To taky tehdy hukot byl, také žádný předseda sociální demokracie zatím ještě nikdy neprohrál krajské a senátní volby tak, jako tehdy Miloš Zeman.

A co letos? ČSSD prohrála, měl by předseda Bohuslav Sobotka odstoupit?

Úspěch to nebyl, ale nemyslím, že má předseda odstupovat. Když si to srovnáte se všemi krajskými volbami, kdy jsme šli buď z opoziční, nebo vládní pozice, tak poprvé letos jsme nepodlehli jako vládní strana opozici, skončili jsme druzí za další vládní stranou, není to úplně srovnatelné. Opozici se vládu nepodařilo porazit, jak se dosud dělo. Ovšem nemyslím, že situace je jednoduchá, nutná je analýza a vyvodit opatření.

Podle některých spolustraníků se něco má stát, když neodejde Sobotka, jako obětní beránek se nabízíte vy. Odstoupíte?

To říkaly určitě některé naše konzervy. Oni i vy si to myslíte už roky a pořád tady jsem.

* Jak se vůbec Dienstbier do vlády dostal?

* Kdo ho podporuje, a kdo ho naopak nesnáší?

* Co o něm říkají kolegové z ČSSD?

* Proč ho premiér nevyhodí?

Odpovědi na tyto a další otázky najdete v článku o ministru Jiřím Dienstbierovi v nejnovějším vydání časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 31. října 2016.

Čtěte dále

další zprávy