Andrew Shapiro: Přímočarost je můj styl

05.09. 14:20 | Autor: Jan Gebert

Americký velvyslanec v Česku Andrew Schapiro.

Naštval prezidenta Miloše Zemana, počítal protestující proti americkému konvoji a přestal plánovat svou budoucnost. Za rok ve funkci amerického velvyslance v Česku o sobě dal Andrew Schapiro (53) několikrát hlasitě vědět. A naboural klišé o nenápadných diplomatech.

Jedním z hlavních témat, nejen v Česku, je nyní uprchlická krize. Myslíte, že imigrační vlna a reakce na ni může změnit politické klima v Evropě?

Nastala bezprecedentní krize a naráží na sebe několik legitimních názorů. Na jedné straně se lidi snaží uprchlíkům pomoct, na straně druhé je legitimní se ptát, jak velké množství uprchlíků můžeme přijmout. Spojené státy nemají žádný návod, jak by Evropa měla postupovat, ale vítáme snahu pomáhat lidem, kteří jsou v nouzi. Vnímám toto téma také v osobní rovině coby syn uprchlíka. Má matka v roce 1939 utíkala z Československa do Spojených států a byla v podobné situaci. Soucítím tedy s lidmi, kteří se pokoušejí utéct před nebezpečím. Z osobní zkušenosti vím, že přivést do země ambiciózní lidi může být pro zemi skvělou příležitostí. Mnohokrát se ukázalo, že uprchlíci mohou být hodnotou, nikoli přítěží.

Mnoho lidí v Česku ale vyjadřuje strach a obavy z uprchlíků. Může být tento strach z neznámého nebezpečím pro demokracii?

S potěšením zjišťuji, že je slyšet mnoho hlasů, které vyzývají k toleranci a varují před hysterií. Všiml jsem si, že Česko je velice otevřená tolerantní země, a byť zaznívají nenávistné hlasy vůči celému islámu, věřím, že jsou ojedinělé. Je teď na všech lidech ve veřejném prostoru, aby šířili pravdivé informace.

Na začátku vaší kariéry, krátce po studiu práv na Harvardu, jste v New Yorku zastupoval lidi na okraji společnosti, kteří si nemohli dovolit platit obhájce. Jaké případy jste hájil?

Vzpomínám si například na muže, který si pořídil potápěcí soupravu, protože měl se svými komplici za úkol vyzvednout zásilku kokainu připevněnou k trupu lodi. Plán byl vyzvednout zásilku, až loď dopluje z Kolumbie na Floridu. Jenže při cestě na Floridu nabrali komplici zpoždění, loď jim ujela a dohnali ji až v New Jersey, kde je však sebrala policie, protože jí bylo pochopitelně podezřelé, co kolem lodi pohledávají muži s potápěcím náčiním. Šlo o zábavnou historku, ale hrdý jsem na jiný případ: šlo o imigranta, který pracoval na stavbách škol a byl neprávem obviněn z pokusu o úplatek. Hrozil mu velice přísný trest. Díky videonahrávkám se nám ale podařilo prokázat, že tento čin nespáchal. Když pak šel po vynesení rozsudku obejmout své děti, bylo to dost emotivní.

Barack Obama, váš spolužák z práv na Harvardu, stejně jako vy po škole pracoval jako dobrovolník. Jde o zvyk čerstvých absolventů Harvardu?

Kéž by tomu tak bylo. Naprostá většina lidí jde přímo do soukromé sféry. Nemám ale právo nikoho soudit, protože když skončíte školu, musíte splatit spoustu půjček. Nicméně bych si přál, aby lidi nejen v mé vlasti, ale třeba i tady volili nekonvenční cesty. Hodně lidí si v prvním ročníku dá předsevzetí, že bude bojovat za lepší životní prostředí nebo za práva žen, ale ve třetím ročníku vidí kolegy, jak postupují v kariérním žebříčku a nechají se tím zlomit.

V rozhovoru pro časopis TÝDEN mluvil Andrew Schapiro dále o:

* roztržce s Milošem Zemanem kvůli jeho účasti na výročí konce druhé světové války v
Moskvě

* živém odkazu Václava Havla v Česku a ve Spojených státech

* vzpomínkách na první setkání s budoucím prezidentem Barackem Obamou v kampusu Harvardovy univerzity v osmdesátých letech. A také zavzpomínal na doby, kdy coby začínající právník potkával v New Yorku postavičky na okraji společnosti jako z písní Lou Reeda

CELÝ ROZHOVOR SI PŘEČTĚTE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 7. ZÁŘÍ 2015.

Foto: Robert Sedmík

Autor: Jan Gebert