Policista z plzeňské kauzy: Udělali jste z nás blázny!

Policista Vladimír Slavotínek loni v Plzni sprostě nadával řidiči a vytáhl na něho pistoli, za což mu hrozilo několikaleté vězení. Podle soudu ale trestný čin nespáchal, šlo jen o přestupek. "Postupoval jsem tak, jak mi nařizuje zákon, lituji jen sprostých slov," řekl Slavotínek časopisu TÝDEN v prvním obsáhlém rozhovoru o svém případu.

"To je ten sprostý policajt, co v Plzni vytáhl bouchačku a řval na řidiče." Tuto větu už jste musel slyšet snad tisíckrát. Litujete dnes svého chování?

Sprostých slov lituji, ale zpátky je bohužel nevezmu. Mít zbraň připravenou u stehna není totéž jako její použití. Nikdy nevíte, kdo v autě sedí. Po tom všem, co pan šofér předvedl, mě v opatrnosti jen utvrdil. Zbraní jsem mířil na zem, ne na řidiče. U hlavního líčení se prokázalo, že řidič zbraň ani neviděl. Nemohu jít s rukama v kapsách. Kdyby mě šofér třeba střelil, vedle toho, že by měl problémy on, měl bych je i já, že jsem porušil předpisy a nejistil jsem se. To, co jsem udělal, není ani donucovací prostředek, protože tím je hrozba namířenou střelnou zbraní.

Takže řidič mohl být rád, že jste s ním nepráskl o zem?

U soudu se promítaly různé zákroky, kdy policisté ve stejných situacích, jako jsme byli my, kolikrát položili podobně se chovajícího šoféra na zem a spoutali. My jsme nic z toho neudělali.

Dopravních situací, během kterých se k sobě motoristé nechovají příliš ohleduplně, jsou ale na silnicích denně tisíce. A není přece možné, aby na sebe při každém konfliktu vytahovali zbraň.

Jenže to nejsou policisté a nemají povinnost zasáhnout. Nám to přikazuje zákon o policii. Kdybychom to auto ignorovali a ono by způsobilo nehodu, byť třeba malou, začalo by se šetřit, jak se to přihodilo. Z kamerových záznamů by bylo zřejmé, že tam jeli policisté, a nezasáhli. Skončili bychom oprávněně u soudu.

Tam jste ale nakonec stejně museli. Nepřipadá vám přece jen vaše reakce, kdy jste z auta vystoupil se zbraní v ruce, přehnaná?

Nepřipadá. Je to pouze taktický prvek pro případ, že by v autě seděl nebezpečný člověk.

Co vlastně řidič udělal tak špatného?

Já se o jeho přítomnosti na silnici dozvěděl tak, že jsem se praštil do hlavy. Několikrát do nás totiž zleva najel, kolega musel pokaždé cuknout volantem. Je to vidět i na záběrech z kamery v jeho autě, když se na ně pozorně podíváte. Po třetím podobném manévru kolega zapnul majáky. Řidičovo najíždění bylo opravdu nebezpečné.

On ale podle svého tvrzení nevěděl, že jste policisté - jeli jste v neoznačeném voze -, a prý se vás dokonce bál.

Tvrdil toho opravdu hodně a neustále měnil své výpovědi. Už ze záznamu je patrné, že moc dobře věděl, že jsme policisté. Ihned poté, co kolega zapnul majáky (v přední masce a na skle, pozn. red.), řekl: "Houkni si, houkni si." Začal ujíždět, dojeli jsme ho, jeli vedle něho a volali: "Policie, zastavte!" Je možné, že to v tu chvíli neslyšel, protože měl zavřené okénko. Pak ho ale otevřel, tak jsem na něho znovu zavolal. On na to: "Ukaž mi placku." Já jsem měl průkaz připravený. Okamžitě, když ho viděl, řekl: "Jedeme k pumpě." To je slyšet i na záznamu z jeho kamery.

Na pumpě nezastavil, že?

Později se vymlouval, že na pumpu nebylo možné vjet kvůli betonovým zátarasům. To sice byla pravda, ale hned dál byla místa, kde se zastavit dalo. Jenže on začal opět ujíždět. Takhle se normální slušný šofér nechová, ten prostě zastaví a spolupracuje. Tak se chovají lidé, kteří sedí v kradeném autě, vyhýbají se nástupu trestu, mají zákaz řízení nebo jsou pod vlivem drog či alkoholu.

Nakonec jste ho zablokovali. Přiběhl jste k němu se zbraní v ruce a začal na něho křičet. Šofér také tvrdil, že jste ho fyzicky napadl, je to pravda?

Ne, jen jsem otevřel nezamčené dveře. Pak jsem pronesl sprostá slova, která ze mě vypadla z rozčilení, ale rozhodně jsem ho nenapadl. Řidič odmítal předložit doklady, lehl si s telefonem na sedačku spolujezdce, aby byl co nejdál ode mě, a dvakrát zavolal směrem ke své kameře v autě: "Pomoc, pomoc!" To už přišel také kolega, ukázal mu průkaz a on sám vystoupil.

Na záznamu je slyšet, že si navzájem tykáte. Kdo začal?

On začal tykat mně. Už když jsme ho vyzývali, aby zastavil, křičel: "Placku, ukaž mi placku." Pak jsem mu tykal i já, což byla chyba. Jsem ale členem zásahové jednotky. Když potřebujeme zpacifikovat nebezpečného pachatele, obvykle mu tykáme. Vykání je delší. Říct "Lehněte si na zem!" nemá ten efekt jako "Lehni si!".

Setkal jste se s tímto řidičem při svých předchozích policejních zásazích?

Ne, při tomto incidentu jsem ho viděl poprvé. Má pouze několik záznamů v dopravním rejstříku za překročení rychlosti.

Už se někdy stalo, že by pronásledovaný řidič postřelil vašeho kolegu?

Samozřejmě. Pachatel, který ho zranil, po několika letech dokonce zastřelil dalšího policistu. Stalo se to při jedné dopravní honičce, druhého kolegu ještě vážně zranil. Bylo to před lety.

Tehdy ještě malé kamery v autech nebyly takovým fenoménem, jako jsou dnes. Co jejich používání říkáte?

Mám ji ve svém autě taky. Kdyby ji neměl jen řidič, který na nás najížděl, ale rovněž někdo za námi, vše by bylo jednodušší. Vidím ale jistou nevýhodu - zejména u kamer v mobilech. Policistům se často stává, že je při akci někdo natáčí. Některé zákroky proto raději nedělají, protože se obávají, že by se mohli dostat do potíží, i když postupují podle předpisů.

Kamerový záznam dostal k soudu i vás.

V životě by mě nenapadlo, že člověk, který na nás najížděl autem, a vy mu potom řeknete dvě sprostá slova, to dotáhne až k soudu. Myslím, že velký vliv měla medializace případu. Bylo to pro mě hodně nepříjemné, ale po tom všem, co se kolem zákroku na veřejnosti odehrálo, vlastně nezazlívám Generální inspekci bezpečnostních sborů ani státnímu zástupci, že to k soudu nakonec poslali.

Advokát řidiče, který na vás podal trestní oznámení, prohlásil, že by jeho klientovi bývala stačila omluva. Dostala se k vám tahle informace dříve než soudní obsílka?

Ne, zazněla až u soudu. Ale je to stejné, jako když vás někdo kopne mezi nohy, při tom se sám zraní, a ještě za to požaduje omluvu.

Platil jste advokáta, posudky, na kolik vás soud nakonec vyšel?

Náklady jsem měl velké, blíží se k hranici sto tisíc korun. Nemohl bych to zaplatit, kdybych si nepůjčil.

Nakonec se vám to vyplatilo, soud rozhodl, že jste se žádného trestného činu nedopustil. Ale potrestali vás v práci, je to tak?

Opatření, která kvůli tomu nastala, vedla k mé služební dehonestaci, musel jsem opustit své místo a jsem teď na pracovním pobytu na krajském ředitelství se sníženým příjmem.

Co na váš případ říkala manželka, rodina nebo sousedé?

V rodině nás to nijak nepoznamenalo, spíše sblížilo. Manželka mi od začátku pomáhá, jak jen může. Známí a sousedé jsou na mojí straně a říkají, že evidentně všechno vyvolal ten arogantní řidič. Sousedka, stará paní, zase říkala, že vůbec nechápe, jak si na mě ten člověk mohl vůbec takhle dovolovat. Jenže to, jak o tom nepravdivě informovala média, moji pověst poškodilo nenávratně.

Neříkejte, že všichni jsou jen na vaší straně.

To rozhodně ne. Stalo se mi třeba, že jsem šel kolem skupinky lidí kolem třiceti let. Povídali si o mně. Zaslechl jsem: "To je ten..." a použili sprosté slovo.

Jaké?

Nechci komentovat.

Po zkušenostech s oním řidičem jste už v používání vulgarismů opatrný?

Jsem mnohem slušnější, a když jedu ve svém autě, jen tak něco mě už nevytočí. Už vím, co všechno se může stát kvůli maličkosti.

Hrozila vám dokonce výpověď od policie, co by to pro vás znamenalo?

Samozřejmě osobní katastrofu, protože bych přišel o práci, kterou mám rád. Nic jiného jsem ve svém životě ani nedělal. Mohl bych jít pracovat do nějaké bezpečnostní agentury, samozřejmě za minimální plat. Myslím si, že za dvě nadávky bych si výpověď od policie nezasloužil.

Docela se do vás pouštějí i lidé na internetu. Nezřídka jsem zaznamenala spojení "arogance moci".

Kdybychom nezakročili, zase dostaneme nálepku líných policajtů, kteří dělají, že nic nevidí. Arogance moci není to, že zakročíme. Tento termín se začal používat poté, co ve všech médiích zaznělo, že jsme nezvládli situaci a po obyčejném probliknutí jsem vytáhl pistoli. Tam ale zdaleka nešlo jen o nějaké probliknutí, ale o najíždění, ujíždění, myšky, což jasně potvrdil soud na základě veškerých důkazů.

Čtete si internetové diskuse o sobě?

Občas ano a je to hrozný pocit. Četl jsem například komentář nějaké paní, která psala, že bych si měl zkusit jít zatýkat teroristy nebo jiné lumpy namísto šikanování řidičů. Komentátorka asi neví, že zatýkání největších padouchů je už osmadvacet let mou každodenní prací. I ten den, kdy se odehrál incident s oním řidičem, jsme zasahovali proti nebezpečnému pachateli, který byl vycvičen v cizinecké legii a my měli hlášku, že se chce pokusit unést dítě.

Jak byste se potrestal vy sám, kdybyste mohl?

Trest bych nechal na našem krajském řediteli, který by rozhodl. Dal by mi pět deset procent dolů z platu na dva tři měsíce. Tento případ rozhodně není trestní věc. U soudu vůbec neměl skončit. Jsou s tím akorát patálie, finanční náklady. Nakonec to nejspíš skončí žalobou na stát za neoprávněné trestní stíhání. Jen proto, že někdo neměl odvahu říct, že to není trestný čin.

Konflikt začal na mostě Kauza, která nakonec skončila až u Okresního soudu Plzeň-město, začala loni v září okolo druhé odpoledne na mostě Generála Pattona v Plzni. Třiapadesátiletý řidič Josef Vávra se dostal do konfliktu s posádkou neoznačeného policejního vozidla. Podle šoféra ho dvojice policistů za pouhé probliknutí zablokovala a jeden z nich na něj vytáhl zbraň. Vávra prý dlouho netušil, že jde o policisty. Policista Vladimír Slavotínek však od začátku tvrdil, že incident odstartoval Vávra, když na neoznačený služební vůz opakovaně z boku najížděl. Řidič na zákrok policisty reagoval žalobou. Plzeňský okresní soud začátkem října rozhodl, že policisté žádný zákon neporušili. Mjr. Vladimír Slavotínek (53) nastoupil v březnu 1985 v Praze k pohotovostnímu pluku (dnes Střední policejní škola). Po roce a půl začal pracovat jako člen pohotovostní motorizované jednotky v Plzni. Od února 1991 působí v plzeňské zásahové jednotce, která tehdy vznikla. V současnosti je jediným členem zdejší "zásahovky", který je v jejich řadách od úplného počátku. Před třinácti lety se stal zástupcem velitele. Nyní ale svou funkci nevykonává a čeká, zda krajský soud potvrdí verdikt soudu okresního. V takovém případě by se do funkce vrátil a absolvoval policejní kárné řízení. To by pro něj znamenalo například dočasné snížení platu.

Čtěte dále

další zprávy