Pohnutý osud nejmladšího odbojáře. Bylo mu 12 let

22.05. 05:45 | Autor: Tomáš Vlach, Šárka Kuchtová

Téměř neznámý zůstává příběh jednoho z nejmladších a nejstatečnějších českých odbojářů - Oldřich Doleček začal s odbojem jako dvanáctiletý a ani při krutém týrání na gestapu nikoho neprozradil. Zemřel za podivných okolností až v srpnu 1945 na klinice v německém Gottingenu.

Dolnosaské městečko Moringen je na první pohled příjemným místem. Centrum vystavěné z hrázděných domů připomíná, že tady lidé žijí už od středověku, a bytelná zděná budova na hlavní ulici vypadá jako radnice. Zdání ale klame, v roce 1738 tu vystavěli sirotčinec, z něhož Hannoverské království učinilo věznici pro tuláky, prostitutky a další ze společnosti vykořeněné živly. Nacistické Německo tu svých od prvních dnů zřídilo koncentrační tábor a v roce 1940 změnilo jeho status na takzvaný Policejní tábor pro ochranu mládeže.

Sem se na jaře 1944 dostal Oldřich Doleček. Měl za sebou výslechy na gestapu i pobyt v terezínské Malé pevnosti, přesto byl v relativně dobré kondici. Rok v "ochranném táboře" z něj však udělal lidskou trosku. "Samozřejmě to nebyla žádná ochrana, ale snaha vyčlenit z pohledu nacistů nevychovatelné živly ze společnosti," říká správce památníku někdejšího koncentračního tábora doktor Dietmar Sedlaczek. Vězni, kluci a mladí muži ve věku od 13 do 22 let, tu byli "vyčleňováni" úmornou prací ve strašlivých podmínkách, brutálními tresty za sebemenší prohřešky a podle některých pramenů i lékařskými pokusy.

V případě Oldřicha Dolečka už ale jdeme již po vyšlapaných cestičkách, případ totiž už před lety zaujal známého publicistu specializující se na dějiny nacismu Stanislava Motla. Podařilo se zrekonstruovat Oldovu odbojovou činnost, zjistili mnohé o jeho pobytu v mohringenském koncentráku a nakonec i našel místo, kde na hřbitově v blízkém městě Gottingenu spočívá bez jakéhokoli označení jeho tělo.

Autor je editorem Českého rozhlasu-Radiožurnálu.

* Jaké byly okolnosti odbojové činnosti rodiny Dolečkových?