Počet vykázaných násilníků klesá, ale domácí násilí neubývá

12.05. 06:05 | Autor: - pcl -

Na webových stránkách koordona.cz lze najít specializovaná zařízení pro oběti domácího násilí.

Počet lidí vykázaných kvůli domácímu násilí vůči jejich blízkým z bytu či domu klesá. V letošním prvním čtvrtletí jich bylo podle statistik Bílého kruhu 353, což je o 121 méně než ve stejném období loňského roku. Důvodem je prý však pouze strach obětí.

Lidé, kteří čelí domácímu násilí, přitom prožívají doslova peklo na zemi. Své by o tom mohl vyprávět například starší manželský pár z Českolipska. Jejich devětadvacetiletý syn je totiž po pět let fyzicky i psychicky napadal. Několikrát jim například vyhrožoval tím, že je nechá oba "zlikvidovat" a že zná lidi, kteří to pro něj udělají.

"Když je syn v ráži, ničí zařízení domácnosti a po jednom takovém incidentu už byl policií vykázán z obydlí. Napjatá atmosféra se v domácnosti drží neuvěřitelných pět let, zpočátku se manželé nijak aktivně nebránili," popisuje situaci v domácnosti liberecká policejní mluvčí Ivana Baláková. Na policisty se rodiče obrátili až ve chvíli, kdy jim začal vyhrožovat zabitím. Nyní mu hrozí až osm let vězení.

Právě senioři přitom patří vedle partnerů k nejčastějším obětem domácího násilí. "Najdete je i v rodinách, které se navenek prezentují jako úplně normální, ale chybějí v nich sociální vazby," řekl už před časem časopisu TÝDEN pražský policista Ladislav Beránek, jehož specializací jsou právě senioři. "Může se stát, že člověku ujedou nervy a řekne nějaké ostřejší slovo." V okamžiku, kdy se proti tomu seniorka nebo senior neohradí, může si tím zadělat na problém. Příště už nemá agresor zarážku a násilí se stupňuje. Proti babičce či dědovi pak často útočí celá rodina. "Když děti vidí, že se maminka chová k babičce neuctivě, tak ji začnou napodobovat," vysvětluje Beránek.

Problém ovšem je, že násilí samy oběti často nenahlásí. "Ze statistik lze usoudit, že je ve skutečnosti případů domácího násilí mnohem více, ale policisté se jimi nezabývají. Proč? Protože je úřadům nikdo neoznámil," říká Baláková. Oběti totiž podle ní sbírají k takovému kroku odvahu někdy měsíce nebo i dlouhé roky. Bojí se ostudy, rozpadu rodiny nebo ještě větší agrese ze strany násilníka. "Někdy jsou oběti na svém tyranovi ekonomicky závislé, nemají kam odejít a nevědí si se svou situací rady," dodává Ivana Baláková. Pomoci v tomto kroku jim mohou právě různé poradny nebo neziskové organizace, jako je Bílý kruh bezpečí, které se oběťmi domácího násilí zabývají.

Foto: ČTK , dpa/A3625 Heiko Wolfraum

Autor: - pcl -