Plýtvání v Česku: na skládce letos skončí 729 tisíc tun potravin

21.12. 05:30 | Autor: Andrea Votrubová

Na skládce skončí letos v tuzemsku 729 tisíc tun potravin. Plýtvání vyjde průměrného Čecha na 20 tisíc korun ročně. Nemohou však za ně jen spotřebitelé.

Osud jídla je často zpečetěn dříve, než si ho vložíme do košíku. Situace, kdy koupíte čerstvou papriku, která druhý den letí porostlá plísní do popelnice, nejsou v Česku výjimkou. Cesta zeleniny ke spotřebiteli je dlouhá a na rozdíl od masa nepodléhá tak přísným pravidlům. "Dnes je běžnou praxí, že zemědělec plody po sklizni do několika hodin zachladí, vytřídí a doveze do řetězců. Tam sice v centrálním skladu zůstanou zachlazeny, ale na pultech se pak leckde objeví při teplotě nad dvacet stupňů. A tam už jde kvalita rychle dolů," říká Petr Hanka, jednatel firmy Hanka Mochov, která v Polabí hospodaří na třiceti hektarech půdy. Jedinou účinnou cestu, jak tomu zabránit, vidí stejně jako u masa v legislativní úpravě podmínek prodeje.

Ty jsou přitom jen jedním z faktorů, kvůli nimž podle studie Evropského parlamentu připadá na každého Čecha 81 kilogramů potravinového odpadu ročně. Do prodejen se dostanou jen ty potraviny, jimž se podařilo narůst podle pravítka. V opačném případě se kvanta nevzhledné, ač kvalitou vyhovující zeleniny a ovoce zaorají do pole či spálí v bioplynové stanici, což dělá na celou unii téměř polovinu produkce.

Křivá zelenina i v Tescu

Jenže časy se mění, stejně jako citlivost zákazníků na vše regionální a šetrné k místu výroby, na což mají čich zvláště obchodníci. Selektivním praktikám dal u nás jako první vale řetězec Penny Market, jenž tvarově "nestandardní" plody začal letos v létě nabízet s desetiprocentní slevou. Stejnou cestou chce jít podle informací časopisu TÝDEN během prvního čtvrtletí 2017 i společnost Tesco. Na rozdíl od diskontu, jenž křivé mrkve či jablka plošně rozhodil do všech svých 361 prodejen, je však britský řetězec podle Patrika Dojčinoviče, ředitele pro čerstvé potraviny pro evropské trhy, začne nabízet v několika vybraných obchodech. Opatrnost je namístě, protože zákazníci cepovaní marketingem dokonalých tvarů prý mají tendenci si jejich křivé bratry spojovat s horší kvalitou.

Neznalost nás provází i v případě nakládání s odpadem, v němž se podle Eurostatu řadíme v rámci osmadvacítky mezi "nezodpovědné" plýtvače. Na skládce u nás končí 65 procent potravinového odpadu, v Německu to je procento. S recyklací či kompostováním, jež naši sousedé využívají z 62 procent, si tykáme pouze v 17 procentech
případů. A skutečnost, že plýtvání zodpovídá i za desetinu skleníkových plynů, mrhání vodou a znečištění pesticidy, tuší jen každý čtvrtý Čech.

Výsledkem je podle letošní studie TNS Hoffmann přesvědčení, že problém se nás osobně netýká. A přestože nadpoloviční většina lidí vnímá vyhazování jídla při vzpomínce na rodičovské kázání o hladových dětech z Afriky jako hřích, z hlubšího zkoumání vyplývá, že jde o běžnou praxi. Nejčastěji tak činíme před samotnou přípravou jídla, kdy z lednice taháme zapomenuté výrobky s prošlou dobou spotřeby nebo potom, co nedojedené zbytky uskladníme a už se k nim nevrátíme.

Uvědoměle se k plýtvání stavějí hlavně starší páry, mladé dvojice jsou k němu spíše lhostejné. "Negativní roli hraje i kult čerstvosti, jenž diktuje vše, co není čerstvé, nahradit novým," říká Marcela Barvínková z TNS AISA. Do této skupiny patří i singles, pohlížející na své plýtvání často dokonce s hrdostí, protože si je mohou dovolit. Výčitky naopak provázejí mladé rodiny s dětmi.

Maso si ohlídáme

Suma sumárum vyhazuje potraviny podle výzkumu společnosti Ipsos několikrát měsíčně 40 procent Čechů a sedm procent i několikrát denně. Nejčastěji jde o ovoce, zeleninu, pečivo a mléčné výrobky. Jen zřídka končí v koši i maso.

Snaha tu však je. Strategií, jak eliminovat výskyt plesnivých zbytků v lednici, jsou pro 53 procent lidí častější a menší nákupy. Stejný podíl spotřebitelů sahá raději po menších baleních než jednom velkém. Jenže právě v tom je háček, protože rodinná balení se zhusta prodávají za výhodnější cenu. A jsme opět na začátku. Jak totiž upozorňuje Jonathan Wootliff, konzultant organizace Byznys pro společnost, sám spotřebitel se na problému podílí jen z 20 procent. Jeho kořeny tkvějí jinde a mimo jiné se projevují uměle živenou touhou po levném, čerstvém a velkém. Zn.: Neomezeně.

Foto: Profimedia

Autor: Andrea Votrubová