Pavla Začalová: Není důvod se jich bát!

24.10. 19:00 | Autor: Radka Smejkalová

Na snímku návštěva koordinátorky OSN ve třídě dětí syrských uprchlíků, veřejná škola v Libanonu.

Do zemí Blízkého Východu jezdí už více než deset let, plynně se dorozumí arabsky. Češi mají klapky na očích a bojí se muslimů zbytečně, soudí pětatřicetiletá Pavla Začalová.

Spousta Čechů má strach, že se Syřany přichází do Evropy středověk. Je to tak?

To je nesmysl. Syřané byli vždycky lidé na vysoké kulturní úrovni. Kdo navštívil Sýrii nebo měl se Syřany co do činění, potvrdí, že jsou to většinou velmi zdvořilí, příjemní a kultivovaní lidé. Chodili do práce, studovali na vysokých školách, používali moderní mobily. I prosťáček v Sýrii dokáže recitovat poezii, chodí vymydlený v bílé košili. Mimochodem to se bohužel nedá říci o spoustě Čechů. Možná by nás Syřané v tomhle smyslu naopak mohli pozvednout k větší kulturnosti. Ubohost, zpátečnictví, nemorálnost a pokrytectví stejně jako vzdělanost nebo univerzální mravní hodnoty najdete jak v arabských zemích, tak u nás doma. Vždycky mi přišlo, že Syřané jsou Čechům dost podobní a blízcí.

Z jakých podmínek vlastně Syřani odcházejí?

V poušti Wadi Rum v Jordánsku. Dnešní situace je zvláště pro Syřany skutečná katastrofa. Před válkou žili v podstatě jako my, střední třída. Městští lidé bydleli v normálních bytech vybavených pěkným nábytkem a běžnými vymoženostmi jako televize nebo pračka. Chodili do práce, na vysoké školy, setkávali se v restauracích, brali děti na pouť. Křesťané prodávali pivo a mnozí muslimové si je u nich kupovali. V jazykovce nás učil starý pan učitel, křesťan, který nám říkal: "Podívejte se, tohle je můj kolega muslim, pracujeme spolu, přátelíme se a takhle je to u nás stovky let." To všechno je dnes pryč. Město Az-Zabadání, kde jsme studovali, je prý dnes zničené. Přátelé z Damašku, se kterými jsem v kontaktu, se snaží přežít šílenou inflaci a nedostatek základních surovin a modlí se, aby další útok chemických zbraní nezasáhl jejich čtvrť.

Mnozí Evropani se bojí, že se Syřany přichází do Evropy i Islámský stát...

Ale právě přece také před ním Syřané prchají! Ne nám, ale Iráčanům a Syřanům obsadil ISIS území, vyhnal je z domovů a zotročil je. Pro Araby samotné je ISIS strašná katastrofa. Začátkem roku jsem byla v jordánském Ammánu. ISIS tenkrát upálil jordánského pilota a v ulicích se sešly obrovské davy lidí protestovat právě proti terorismu. Imámové hřímali z rádií, jak ISIS špiní islám tím, že si jej vetkl do jména. Je hloupé, že Češi se stále cítí ublíženě, jako by všechny křivdy světa byly cílené jen na nás.

Vy máte s Araby osobní zkušenosti. Chápete ale obavy Čechů, že rozdílnost kultur může vést k velkým problémům ve spolužití?

Předpokládat, že muslimové z různých zemí mají jednu stejnou kulturu, která je navíc v rozporu s tou naší, je nesmysl. Vždyť kultura a náboženství se spolu mísí a vznikají různé kombinace. Syrský muslim z Damašku má jistě kulturu mnohem podobnější té české než katolík někde z venkova v Ugandě. Sicilský venkovan je také jiný než Švéd z hlavního města. Nemůžeme házet do jednoho pytle bohaté Araby z Perského zálivu, které známe z českých lázní a kteří sice mají peníze, ale nepříliš vytříbenou kulturu, a Syřany nebo další levantské Araby, kteří pocházejí ze starých a kulturně bohatých civilizací a kteří by si s námi rozuměli možná lépe než se svými "bratry ve víře" z ropných zemí.

Jak si vysvětlujete, že Češi mají z uprchlíků z Blízkého východu takovou hrůzu, zatímco Němci je zpočátku vítali s transparenty se slovy Vítejte noví spoluobčané?

Němci se muslimů nebojí, protože je znají, mají s nimi zkušenost. Je dost paradoxní, že země, které mají nejméně zkušeností s cizinci, jsou nejvíce nesnášenlivé. Je to strach z neznámého, xenofobie. Leckdo je ochoten vyprávět, jak muslimy nebo Araby nesnáší, a přitom jediného v životě nepotkal ani se s ním nepokusil promluvit. Konstruktivní debata u nás skoro neprobíhá, namísto toho jen proudí emoce. Pohnout mozkem je pro mnohé lidi bolestné, proto konzumují názory lidí, jako je přírodovědec pan Konvička, který je sice formálně akademik, ale s informacemi pracuje intelektuálně nepoctivě. Klidně kritizujme, ale inteligentně a konstruktivně, alespoň se rozproudí debata založená na argumentech, jak je to na Západě.

Přesto i Německo řeší záležitosti, které se vymykají našemu chápání a které jsou zakotvené právě v odlišnosti náboženství a kultury. Třeba vraždy ze cti...

Vraždy ze cti nahánějí hrůzu i muslimům. Před časem jsem četla studii z univerzity v Cambridgi, která hledala souvislost mezi vraždami ze cti a mírou nábožnosti v Jordánsku. Došla k závěru, že schvalování těchto vražd nesouvisí s tím, jak nábožensky je člověk založený, ale souvisí s nedostatkem vzdělání. Problém pramení ne z islámu, ale z kmenové patriarchální kultury, která bývá zpátečnická. Je zajímavé, že jordánský zákon o znásilnění, který umožňoval netrestat násilníka, když si vezme svou oběť za ženu, kritizovali společně bok po boku liberálové i islámská hnutí. Považovali takovou praxi za odporující ženské důstojnosti a islámské etice a bojovali proti tlaku kmenových vůdců. Ten zákon se podařilo zrušit. Islám má spoustu problémů, ale stejně tak i křesťanství, v jehož jméně jsou například v Africe pronásledováni homosexuálové a v Latinské Americe jsou církví kryti pedofilní kněží. Přesto je křesťanství úžasný zdroj moudrosti a inspirace pro život. A podobně je to s islámem.

Není to tak, že spousta podobných praktik je v islámu dána přímo v koránu?

Syřané jsou velmi zdvořilí, příjemní a kultivovaní lidé, říká Začalová. Jeden z největších předsudků je, že muslimové nebo Arabové jsou velmi nábožní a i nejmenší každodenní rozhodnutí činí s ohledem na věrouku a stále přemýšlejí, zda je tohle, nebo ono v souladu s koránem. Ale to je dost naivní. Naprostá většina z muslimů, s nimiž se celá léta stýkám, se pětkrát denně nemodlí, dokonce ani ramadánský půst nedrží. To je jako myslet si, že v Čechách každé dítě chodí ke svatému přijímání a sex vždycky až po svatbě. Muslimové jsou stejně jako kdokoliv jiný normální lidé, pragmatici. Rozdíl je ten, že zatímco my nálepky rádi nemáme, oni se nebojí říci "jsem muslim", ale to spíš svědčí o tom, do jaké rodiny se narodili a jakou mají identitu. Korán je stejně jako jiné svaté texty zdroj, v kterém jedni nacházejí důkaz útlaku žen a muslimské feministky zase zdroj svého osvobození. Kdyby křesťané měli znovu konvertovat k tomu, v co jaksi intuitivně nebo ze zvyku věří, a projít a promyslet každý verš Starého i Nového zákona, tak jsem přesvědčená, že hodně z nich by to neudělalo. Korán a sepsané skutky proroka Mohameda umožňují i sympatické duchovní a mystické interpretace, podobné mystice buddhistické nebo katolické.

Ale přinejmenším vizuálně to působí jinak, většina žen v islámském světě nosí šátek...

Samozřejmě že spousta muslimek jej nosí z náboženských důvodů, ale pro mnohé ženy je to jen otázka zvyku: A jinde, například v Íránu, to nařizuje zákon. Nejsem stydlivá jeptiška, ale když jsem cestovala po Latinské Americe a viděla, jak minimalisticky jsou tamní ženy oblečené, a představila si, že bych takhle měla chodit také, to bych se tedy styděla. Proto chápu arabskou kamarádku a sousedku, které její arabský manžel říká, "ale vždyť ten šátek nemusíš nosit", která by ale s odkrytými vlasy byla nesvá. Nedávno jsem v Českém rozhlasu poslouchala dobové vysílání z doby první republiky, kde zazněla výzva, aby ženy jako výraz respektu nevycházely v daný den bez toho, aby si zakryly vlasy šátkem. Podívejme se na fotky našich prababiček a šátek nás přestane tak děsit a fascinovat.

Ten šátek je pro hodně Evropanů symbolem útlaku. Máte pocit, že Arabky samy se utlačované necítí?

Měli bychom se ptát těch žen. Mnoho muslimek nechce, aby se za jejich práva zasazovaly samozvané bojovnice ze Západu, které určují, co by měla arabská či perská žena chtít. Podpořme je v tom, co samy chtějí, v jejich boji. Jistě, mnohé ženy skutečně trpí, když mají smůlu, že mají za muže nebo otce patriarchálního diktátora, tak to je špatné. Nebo když je utlačuje přímo stát, například blízký přítel Západu, Saúdská Arábie, kde vládne konzervativní wahábovská sekta. Ženy se samy nemohou pohybovat ve veřejném prostoru a nosí nikáb odhalující jen oči. Ale je nesmysl tohle předhazovat Syřanům, kde ženy měly relativně velmi dobrou pozici. Mimochodem mnoho muslimek šátek nenosí.

Proč prchající muslimové ze Sýrie nezůstanou raději v zemích, které jsou jim bližší kulturou nebo náboženstvím?

Ale oni tam zůstávají. Do Evropy dorazí ani ne desetina Syřanů, zbytek syrských uprchlíků setrvává v okolních zemích. Nejvíce v Turecku, ale i v Jordánsku nebo Libanonu, který má sám více než třetinu vlastních obyvatel pod hranicí chudoby. V Egyptě, který se sám ještě ekonomicky nevzpamatoval z revolučního dění, je Syřanů asi jako v Německu. Ne my, ale země kolem Sýrie mají mnohem větší důvod si stěžovat a plakat a žádat podporu. Například v Jordánsku syrská přítomnost zvýšila ceny nemovitostí, potravin i tlak na trh práce. Uprchlíci v táborech neumírají hlady, ale živoří bez naděje něco se svým životem udělat, vidí svoje děti v nečinnosti utrácet mládí. Je přirozené, že pokud mají lidé možnost jít za lepším do Evropy, půjdou. Nemusíme to vítat, ale musíme to pochopit a konstruktivně s tím naložit. Rozčilovat se u internetu nebo u piva ničemu nepomůže.

Kromě toho, že nemáme s cizinci zkušenosti, máte pocit, že za odmítavým postojem Čechů k cizincům stojí ještě nějaké národní povahové rysy?

V Jordánsku i v Sýrii Začalová opakovaně pobývala na dlouhodobých studijních pobytech. Reakce české společnosti je nedospělá. Jako dítě, když reaguje pláčem nebo zlostí, čímž se jeho reakce vyčerpá. Furiantsky bouchat do stolu v hospodě. Napsat drsná slova v internetové diskuzi. Jenže dospělý člověk nebo vyspělá společnost musí problém kriticky promýšlet a poté řešit. U nás bohužel přetrvává jen vrstva emocí, která je jakousi zátkou, která brání dostat se hlouběji, kde vzniká debata a kde jsou argumenty, kde můžeme nacházet řešení. Tuhle blokující vrstvu dále přiživují média, která se stávají jakousi platformou pro emotivní monology kohokoliv. Emoce jsou samozřejmě i Německu nebo v Anglii, ale ta vrstva je tenká a hned pod ní se čile debatuje a rozhoduje. Taková aktivita je zdravá a lidé pak nemají pocit, že jsou ve vleku událostí bezmocní, a snad proto nejsou tolik naštvaní jako my.

A kdo by takovou debatu měl u nás nastolit? Od prezidenta se konstruktivního přístupu asi nedočkáme...

Pan prezident myslím nemá zájem přispívat ke konstruktivní debatě, ale raději sbírat snadné body a svézt se na vlně popularity. Přitom je zajímavé, že zatímco v České republice neváhá podpořit islamofobní iniciativy, během zahraničních návštěv se čile druží s vládci arabských a muslimských zemí. Letos v zimě jsem slyšela jeho projev právě v Jordánsku, kde srdečně promlouval o vzájemném přátelství a snad na důkaz svého bezproblémového vztahu k islámu objal kolem ramen přítomnou paní v šátku. Což bylo mimochodem docela faux pas.

Jako uprchlíci se do Evropy dostávají i lidé z mnohem méně vyvinutých zemí, než byla před válkou Sýrie. Jak se díváte na jejich příliv?

O situaci v Africe tolik nevím, ale například Eritrea je jedna nejhorších diktatur světa, Somálsko je zhroucený stát. Afghánistán je na nejvyšších příčkách žebříčků úmrtí matek nebo novorozenců... Je přirozené, že každý člověk touží zlepšit své životní podmínky. Ten proud do Evropy můžeme nějak korigovat, ale nemůžeme odsuzovat lidi, že o změnu usilují. I já mám naši zemi ráda a nechtěla bych, aby se nám její správa vymkla z rukou, ale přítomnost v průměru několika jednotlivých cizinců na tisíce českých obyvatel českou civilizaci neohrozí a nic zásadního nezmění. Možná jen to, že cizince poznáme, a proto se jich přestaneme tolik bát.

Pavla Začalová (35) studovala Environmentální studia na Masarykově univerzitě v Brně a Školu orientálních afrických studií se zaměřením na Blízký východ na University od London v Británii. V Jordánsku i Sýrii opakovaně pobývala na dlouhodobých studijních pobytech. Hovoří arabsky.