Ostrava před infarktem. Ocelové srdce je černým svědomím Česka

23.04. 05:15 | Autor: Ivan Motýl

Ostravsko je sice pořád ocelovým srdcem republiky, teď má ale strach z infarktu. Ocelárny ArcelorMittal jsou na prodej a tisíce lidí se bojí o práci. OKD už infarkt prožilo, hapruje i srdeční činnost Vítkovic. Ostravu navíc tíží nejhorší ovzduší v Evropě, kriminalita, drogy i vylidňování.

Chvěje se kovová země a chvěje se vzduch. / Nad hřměním jeřáb, ten z ocele zkušený druh. Tak líčil v padesátých letech jeřábníky z ostravské Nové hutě Klementa Gottwalda básník Vojtěch Martínek. I časopisu TÝDEN se u hlavní brány ArcelorMittalu podařilo narazit na jeřábníky. "Jak se ten prodej nepodaří, nic s tím nenaděláme," krčí rameny Zdeněk Horák, který v ocelárnách pracuje devět let. "Snad to dobře dopadne," přeje si Ota Skoupý, jenž dělá jeřábníka celé čtvrtstoletí.

TÝDEN 18/2018. Mrazivá zpráva, která s letošním jarem přišla na Ostravsko, nedá v regionu nikomu spát. Nadnárodní ocelářská skupina ArcelorMittal totiž oznámila prodej ostravské ocelárny, která v tuto chvíli dává práci 7250 zaměstnancům. Na platu jednoho oceláře jsou přitom v průměru závislí další tři lidé, takže zavření hutě ohrožuje přes 20 tisíc obyvatel Ostravska. Moravskoslezský kraj v březnu hlásil nejvyšší nezaměstnanost ze všech krajů, hned v dubnu ale zkrachovaly i Vítkovické strojírny s 550 zaměstnanci. Před infarktem stojí i další podniky hospodařící v bývalých Vítkovických železárnách, už v roce 2015 zavřela firma Evraz ocelárnu se stovkami dělníků. A také těžební firma OKD má pro svých 10 tisíc horníků jen nejistou budoucnost, od roku 2016 již 2500 havířů muselo doly opustit.

Detroit nad Ostravicí

"Bez lásky dá se žít, ale horší bez práce je," líčil v roce 1935 velkou hospodářskou krizi ostravský básník Leopold Bena. Ačkoliv někteří politici tvrdí, že se Ostravsko může s úpadkem hornictví a ocelářství proměnit třeba ve středoevropské IT centrum, naslouchat je nutno i hlasům, které region srovnávají s Detroitem. Americké industriální velkoměsto se s úpadkem průmyslu proměnilo v místo duchů a jen za posledních deset let ho opustilo čtvrt milionu lidí. Od revoluce v roce 1989 přišla více než třísettisícová Ostrava o 35 tisíc obyvatel. V hornické Karviné jde ještě o větší skok: zatímco v roce 1980 tam žilo 78 tisíc lidí, teď jich je o 24 tisíc méně. V aglomeraci přibývá Romů a ghett, což je další podobnost s Detroitem, kde 80 procent obyvatel tvoří nekvalifikovaní Afroameričané.

Ekonomika je bezcitná. Byla to vlastně jen otázka času, kdy globální levná konkurence zpomalí i tep ocelového srdce. "Mladí a vzdělaní z Ostravska utečou a zůstanou jen důchodci. Kam se podíváte, tam přibývají prázdné byty," vyprávěl TÝDNU před čtyřmi lety Zdeněk Kološ, předseda odborů vítkovické ocelárny Evraz. Nedlouho poté ocelárna zkrachovala, byl to však jen malý prolog k aktuálnímu divočejšímu scénáři. Ostrava se sice zároveň mění i k lepšímu, magistrát staví galerie a koncertní síně a kraj se chystá na novostavbu vědecké knihovny, není však jisté, že do těchto institucí bude mít kdo chodit. Proč totiž žít ve městě, které má nejhorší ovzduší (společně s katovickou uhelnou pánví) v Evropě a kvůli znečištění je na Ostravsku o dva roky nižší průměrný věk, než jak tomu je ve zbytku republiky?

Černé svědomí Prahy

"Do mlhy sazí, do deště popele," popisoval cestu na šichtu v ostravských hutích básník Jan Vrba v roce 1932. Ostravsko je černým svědomím Prahy. Vyrabovaný region, který ovšem celá desetiletí držel republiku hospodářsky nad vodou. A to i za cenu přimhuřování očí nad katastrofálním ovzduším. Ve smogem zamořené Ostravě totiž šlo slušně vydělat, už v devatenáctém století to zjistili Rothschildové či Gutmannové. A nově třeba finančníci Zdeněk Bakala a Peter Kadas, kteří koupili OKD za 9 miliard korun, na dividendách a rozprodeji úspěšných společností OKD (RPG Byty, AWT doprava, OKK koksovny a další) ovšem získali asi 130 miliard. Insolvenční správce sice nyní vymáhá po původní mateřské společnosti New World Resources 65 miliard korun, z toho 24,5 miliardy chce přímo od Bakaly, ale Bakala pohledávku zpochybňuje.

Ocelárna ArcelorMittal britsko-indického miliardáře Lakšmího Mittala vykázala v letech 2005 až 2016 zisk po zdanění v hodnotě asi 53 miliard korun a za stejnou dobu odvedla na dani z příjmů cca 10 miliard korun. V roce 2014 společnost vyplatila mateřské společnosti ArcelorMittal, S.A., v Lucembursku podíly na všech předešlých ziscích ve výši 23 miliard korun. V následujících letech dle výročních zpráv další dividendy vyplaceny nebyly. Výsledky za rok 2017 nejsou známy.