Oslavte MDŽ svržením Nečasovy machistické vlády

07.03. 08:40 | Autor: Ivan Motýl

Pochod Million Women Rise se odehrává v různých zemích světa 8. března.

Nemáme menší mozky než muži. Za touž práci týž plat. To jsou radikální hesla z první oslavy svátku žen před sto lety. Stejně by měly křičet i dnešní ženy, ne potupně čekat na bonboniéry.

"Chceme vkročiti do parlamentu, aby tam, kde po měsíce se muži hádají o věci dle našeho názoru malicherné, mohly ženy mluvit a hlasovat o tom, co považují za nutné a dobré," zaznělo v hlavním projevu při vůbec první oslavě Mezinárodního dne žen (MDŽ), která se odehrála v neděli 19. března 1911 (8. března se svátek začal slavit až po první světové válce).

Ženy: Nežádáme nic nemožného

Záznam projevu z 19. března 1911 jsem našel v nadšenecky psané reportáži v jinak konzervativním pražském deníku Národní politika. Ženy tehdy neměly volební právo, takže zasednout v parlamentu a ovlivňovat chod věcí veřejných jim bylo zapovězeno. "Nežádáme nic nemožného," volal před sto lety dav několika tisíc bojovně naladěných žen.

Dnes už sice ženy mohou volit a mohou být i voleny, přesto mají v současném Česku minimální vliv na politiku. Ve vládě Petra Nečase nesedí jediná žena, což je evropská rarita, takže očima Západu jsme stále vnímáni jako posttotalitní a málo důvěryhodná machistická republika.

Ženské hnutí v Česku je přitom v troskách a k odporu vůči vládě nemá sil. Drtivá většina českých žen je zřejmě přesvědčena, že bylo dávno vybojováno a staly se rovnocennými partnery mužů.

Věčné otrokyně mužů

Ve skutečnosti jsou české ženy pořád otrokyněmi mužského světa, které netouží být političkami, ale nechaly se muži přesvědčit, že jejich posláním je být spotřebitelkami. Tedy být takzvaně krásné a chytré, což v důsledku znamená dvakrát týdně navštívit jazykový kurz a třikrát skočit do fitcentra nebo do kurzu orientálních tanců či do pilates cvičení, přičemž cestou domů nakoupit v drogerii nejnovější produkty k "pěstění krásy" dle reklam v barevných magazínech. A pak už jen odevzdaně čekat, až jim "ten jejich" přinese dárek k MDŽ.

Protestní bouře žen ve Vídni v roce 1911. To před sto lety žily v říši císaře Františka Josefa I. mnohem odhodlanější ženy. Na prvních centrálních oslavách ve Vídni, tedy v hlavním městě Rakouska-Uherska, se jich sešlo na 20 tisíc: Rakušanek, Polek, Češek a Moravanek i několik Italek. "Po řečnici německé mluvila dělnice Dvořáková česky a dělnice Schererová polsky. Po páté hodině pak ženy zahájily svůj průvod po Okružní třídě (Ringstrasse), který budil v obecenstvu sensaci. V čele průvodu nesly ženy nápis Sem s hlasovacím právem žen. Jednotlivé skupiny v semknutých řadách nesly nápisy Žádáme lepší zákony k ochraně žen a Rovné právo pro ženu i muže. Jiný nápis zněl Za touž práci týž plat," vylíčil ženskou demonstraci deník Národní politika.

Rozdupejte darované květiny

Tak třeba rovnocenné mzdy si ženy nedokázaly vybojovat ani sto let od popisované vídeňské demonstrace a v Česku pobírají ve stejných pozicích jako muži průměrně o 25 procent nižší mzdy. Ačkoliv se od listopadu 1989 mnoho politiků zapřísahalo bojem za rovnost obou pohlaví. "V theorii promluvilo už mnoho poslanců o ženských právech mnoho krásných slov, ale skutek až dosud vždy utek," konstatovalo se v Národní politice před rovnými sto lety. Skutky prostě utíkají celé století.

Nezbývá než znova vyrazit do ulic a stejně jako roku 1911 ukázat mužům ženskou sílu "v okázalé impozantní demonstraci, kterou nelze přezírati ani se nad ní usmívati", jak bylo řečeno v Národní politice.

Rakouské ženy se letošní stoleté výročí MDŽ skutečně pokusí oslavit velkým mítinkem. Ty české, snad až na padesátku ortodoxních českých feministek z České ženské lobby a dalších organizací, se opět spokojí s květinou či pozváním na večeři, což je v přímém rozporu s prvotním posláním ženského svátku. Dvacet tisíc protestujících žen už tato země asi nikdy neuvidí. Co začít alespoň individuálním protestem a všechny darované kytice k MDŽ odmítat nebo je rovnou demonstrativně rozšlapávat?

Foto: Profimedia , archiv

Autor: Ivan Motýl