Odsouzený řidič z D1 může stále usedat za volant

Luboš Lacina, který byl v pondělí nepravomocně odsouzen k pěti letům vězení za březnovou nehodu na D1, může stále řídit. Přestože soud navrch rozhodl o sedmiletém zákazu řízení, policie mu řidičský průkaz dosud nezabavila.

V rozhovoru pro aktuální vydání časopisu TÝDEN to potvrdila Lacinova žena Daniela. "Hrozně mě mrzí, že jsem u té nehody nebyla, protože bych teď mohla dosvědčit, co se tam dělo. Byla bych další svědek, bylo by to dva na dva," popisuje své pocity žena, jejímuž muži hrozí pět let ve vězení.

Jak je teď na tom váš muž?
Od nehody trpí depresemi a bere prášky. Ale máme hypotéku, já jsem na mateřské, takže manžel se musí nějak starat, musí fungovat.

On tedy chodil celou tu dobu do práce?
Ano, samozřejmě. Když měl pozastavený výkon funkce, pracoval z domu.

A teď?
Teď je doma a hlídá syna.

A chodí do práce?
Dejme tomu, že má zdravotní dovolenou. Od rozsudku je pod silnými prášky, i když teď bere léků o něco méně, aby mohl vůbec fungovat. Ale je to, asi jako když pracujete s chřipkou, pak toho více zkazíte, než uděláte. Tak z těchto důvodů je teď doma.

Jak jste zvládala to období, kdy se o nehodu a vašeho muže začala zajímat média?
Já jsem musela fungovat, už kvůli synovi. V té době mu bylo něco přes rok a takhle malé dítě se ráno probudí a ono se neptá, co se děje. Naštěstí je tak malé, že tomu ještě vůbec nerozumí. Potřebuje se najíst, přebalit, chce jít ven, chce si hrát. Kvůli němu tomu nemůžete podlehnout a zároveň musíte být oporou tomu manželovi. Protože i když to je silný chlap, tak ten mediální lynč, kdy se píší věci, které nejsou pravda, a vy s tím nemůžete nic udělat, tak to vás strašně ubíjí.

Už tři čtvrtě roku čelí vaše rodina velkému tlaku a nevíte, kdy a jak to skončí. Jaký dopad to má na váš vztah?
Jediné, co na to pomáhá, je o tom neustále mluvit. Kdybyste věděla, kolik času strávíme debatami ne o tom, jaké na zahradě zasadíme stromky nebo kam půjde malý do školky, jako se o tom lidé běžně baví. Ale my neustále řešíme ty věci kolem nehody. V okamžiku, kdy bychom se o tom přestali bavit, by to byl konec.

Co vám pomáhá se odreagovat?
Máme dva pejsky, se kterými chodíme na procházky, a to mi hrozně pomáhá. Takže se sebereme, zamkneme dům a jdeme do lesa. Všichni tři nebo i jen já sama. Chodím si do lesa provětrat hlavu, abych to všechno přežila a nezbláznila se.

Zjišťovali jste, co o vás která média píší?
Ne. Dohodli jsme se, že se na zpravodajské servery nebudeme dívat, nebudeme číst internetové diskuse. Muž se asi čtvrt roku nedíval na zprávy, protože ho to opravdu ničilo. Já jsem se dívala, chtěla jsem být v obraze. Problém byl, že v manželově práci dělají monitoring tisku. Takže jakmile se někde něco objevilo, okamžitě to šlo po celém firemním serveru. Takže i manžel, i když od toho chtěl být oproštěný, tak to měl na e-mailu.

S jakými pocity teď usedáte za volant?
Pro mě se z toho pohledu nic nezměnilo. Jsem zkušená řidička, řízení pro mě znamenalo práci, bez toho bych tu práci nemohla dělat. A vždycky jsem si říkala, že přitom, kolik hodin trávím denně na cestách, se mi jednoho dne nehoda přihodit prostě musí, že to není statisticky možné.

A manžel? Má ještě vůbec řidičák?
Má. Naštěstí nezačal trpět panickou hrůzou z řízení, nemá blok. Když ale teď někam jedeme, tak řídím já.

 

• Změnila březnová nehoda a zájem médií vztahy uvnitř Lacinovy rodiny?
  
  Jak na kauzu reagují Lacinovy děti?

  Připravuje se rodina na výkon trestu Luboše Laciny?

  A proč se Lacinova manželka rozhodla teď promluvit?

Odpovědi na tyto otázky čtěte v časopisu TÝDEN, který vychází v pondělí 29. listopadu 2010.

Čtěte dále

další zprávy