O dluhy černých pasažérů není zájem. Vymahačům už nenesou

29.08. 06:25 | Autor: Josef Kolina

Jedna cesta bez jízdenky = až 15 tisíc korun. Snad už minulost.

Prodávání dluhů černých pasažérů a jejich následné zvyšování o desetitisíce končí. Dopravci ze tří největších měst, kteří v minulých letech odprodali až 130 tisíc pohledávek ročně, neprodali od letošního dubna ani jedinou. Inkasním společnostem se totiž byznys přestal vyplácet.

Pražská tramvaj číslo sedm zrovna vjížděla pod Nuselský most, když třicetiletému Vaškovi zaklepal na rameno revizor. Řeklo by se banální situace, ale mladý Pražan si ji do detailu pamatuje i zhruba tři roky poté. Není divu, nuselské setkání s kontrolorem bylo totiž počátkem anabáze, která ho ve výsledku stála více než patnáct tisíc korun.

Jelikož neměl jízdenku ani sedm set korun na okamžité zaplacení pokuty, vše nechal na potom. Do doplatkové kanceláře dopravního podniku ale přišel až za tři týdny, tedy ve chvíli, kdy už tam svůj svůj dluh zaplatit nemohl, protože dopravní podnik jej společně s desetitisíci jinými pohledávkami prodal inkasní společnosti Tessile Ditta.

"Když jsem to zjistil, hned jsem do té firmy volal, ale nikdo mi to nebral. Stále mi to hlásilo, že se dovolal někdo přede mnou," popisuje Vašek několik opakovaných neúspěšných telefonátů. Naprosto znechucen tak celou záležitost hodil za hlavu a dál ji nijak neřešil. Dluh se mu připomněl sám. A to zhruba po roce, kdy v podobě exekučního výměru činil už zhruba 15 tisíc korun. Do té doby prý Vaškovi žádná jiná obsílka nepřišla.

Kšeft snů. Za rok jistota pětinásobku. A přitom téměř bez práce

Dluhy černých pasažérů byly pro vymahače kšeft snů. Podobnou situaci zažili v Česku tisíce lidí. Na počátku poměrně malý dluh se jim za rok bez varování vyšphal do nevídaných výšin. Zatímco pro ně šlo o veskrze stresovou záležitost, pro vymahačské firmy to byl kšeft snů. Dluhy totiž odkupovaly po desetitisících a navzdory tomu, že se jim podařilo zkasírovat jen zhruba třetinu dlužníků, výdělek byl vždy minimálně pětinásobný - navíc prakticky bez práce.

"Hlavní motor tohoto byznysu spočíval ve snadném zvýšení dluhu. Člověk si koupil dvousetkorunovou pokutu a za rok bylo po kolečku právník - soudce - exekutor z dvoustovky deset tisíc. Díky elektronickým rozkazům ho to přitom nestálo žádné úsilí. Šlo ve finále o rutinu, o jednu stránku A4, kde dotyčný jen změnil jméno a poslal to dál," popisuje byznys Martin Machoň ze společnosti APS holding, která se zabývá skupováním pohledávek. Firmy si díky snadnému výdělku mohly navíc dovolit nakupovat dluhy od dopravních podniků běžně za sto procent jejich ceny, čímž se celá hra vyplatila i dopravcům.

Smrtelnou ranou bylo snížení advokátních náhrad

Sebevědomě určená pravidla ale nyní táhnou celý byznys na úplné dno. Kupovat pohledávky za sto procent jejich hodnoty se od letošního března rovná ekonomické sebevraždě. Ministerstvo spravedlnosti totiž po námitkách soudců razantně snížilo odměny advokátům a exekutorům, což ve výsledku znamenalo, že vymahačské firmy už z jedné malé pokuty neudělají patnáct tisíc, ale maximálně pět tisíc korun. Proti ožebračování dlužníků se navíc několikrát postavil Ústavní soud, který nafukování pohledávek označil za profesní šikanu a v řízení odmítl žalující straně vyplatit přehnanou náhradu.

Z pár stovek za jízdu načerno bylo po roce patnáct tisíc. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat: dopravní podniky v celé zemi přestávají své pohledávky hromadně prodávat. "V letošním roce jsme žádnou takovou pohledávku neodprodali. V návaznosti na rozhodnutí Ústavního soudu není o tyto pohledávky zájem. Pohledávky vymáháme dále standardně prostřednictvím inkasa a soudů," řekl on-line deníku TÝDEN.CZ mluvčí ostravského dopravního podniku Miroslav Albrecht.

V Brně dokázali ještě během prvních tří měsíců prodat 11 228 pohledávek, od dubna už ale ani jedinou. "Došlo k výraznému snížení poptávky v oblasti odkupu pohledávek. V tuto chvíli nemáme firmu, která by od nás dluhy odkupovala, a řešíme způsob, jak pohledávky vymáhat," sdělila mluvčí brněnského dopravního podniku Linda Škrancová.

A do třetice Praha. I ona rozvazuje pro nezájem o své pohledávky spolupráci se zmíněnou inkasní společností Tessile Ditta, s níž v roce 2008 uzavřela smlouvu na patnáct let. "Momentálně s touto firmou jednáme o ukončení smlouvy, neboť byla uzavřena za výrazně jiných podmínek, než jaké jsou nyní," uvedla mluvčí podniku Tereza Krásenská. Firmy, které v minulém roce prodaly na 130 tisíc dluhů svých černých pasažérů, tak od letošního dubna nepostoupily dál ani jediný.

Konec svazků dopravních podniků s inkasními společnostmi lze považovat za pozitivní zprávu. Řadu těchto firem totiž obestírají pochybnosti. Buď se jejich skuteční vlastníci ukrývají za akciemi na majetele, nebo společnosti přímo vlastní firmy z daňových rájů.

Foto: Profimedia , Jan Zátorský / MF DNES / Profimedia

Autor: Josef Kolina