Neuvěřitelný rozhovor se senátorem Čubou

13.06. 18:10 | Autor: Jakub Kvasnička, Pavlína Wolfová

František Čuba (78)je dávný předseda proslulého JZD Slušovice, aktuálně poradce prezidenta a senátor. V Senátu zatím nepromluvil a nemluví ani s novináři. Zásadně. Zkusili jsme ho cvičně požádat o rozhovor a překvapivě dostali souhlas. Divili jsme se tomu postupně všichni. Nejdříve my, pak sám senátor, a když si rozhovor přečtete, budete se divit také.

Existují normální rozhovory s politiky. Mají nějaký rámec, důvod, šablonu... Pak jsou takové rozhovory, nad nimiž kroutíte hlavou, nechápete, jestli si z vás tázaný nedělá legraci, a říkáte si, jak je vlastně možné, že takový člověk sedí ve státní instituci za peníze daňových poplatníků. Rozhovor s Františkem Čubou je tak absurdní, že jsme do něho museli na několika místech vstoupit s objasněním souvislostí a okolností, za jakých probíhal. Upozorňujeme také na měnící se náladu a zdravotní stav zpovídaného i na jeho zálibu v kreslení.

Pane Čubo, baví vás to v Senátu?

Něco ano, něco ne.

Co vás nebaví?

O tomto nebudu hovořit.

Ptáme se proto, že očekávání vašich kolegů ze Strany práv občanů zřejmě nesplňujete. František Macháček, předseda SPO na Zlínsku, nedávno řekl, že jste v Senátu nemluvný. Čekal, že budete aktivnější, a je rozčarován. Co k tomu řeknete?

Nic.

Dobrá. Citujme ČTK: "Hvězda SPO František Čuba v Senátu dosud ani jednou nepromluvila, pouze formálně připojil svůj podpis pod omezení koncesionářských poplatků pro ČT..." Tím pochopitelně vzniká dojem, že v Senátu nepracujete.

A víte vy, jak se pracuje v Senátu? (Čubův asistent Ivan Adámek nám vysvětluje, jak se určuje zpravodaj, kdy je na kom řada a že "pan docent měl už na starosti dvojí zdanění a Kazachstán. A to si splnil".) A nechci se vymlouvat, ale v podstatě čtvrtý měsíc marodím s očima. František Čuba nám následně kreslí na papír obrázek oka a pomalu vysvětluje, jaký problém ho trápí. Upřímně řečeno, senátor celkově nevypadá moc dobře. Popravdě - chvílemi jsme měli o starého pána až strach. Jestli to má smysl, šít do něho, ptát se ho. Jako by občas ani nevnímal naši přítomnost, jako by se skrze nás díval do jiné dimenze. Soucit ale musel jít stranou - František Čuba je senátor. Politik. Zaměstnanec státu, který má prosazovat zájmy voličů. Není prostor pro lítost.

Jaké je vaše poslání v Senátu? Co tam děláte?

Všechny úkony, které jsou v souladu s prací v Senátu, si plníme. Naše činnost je dostatečná.

*Jak je plníte?

Ještě jsem neskončil. Druhá část té věci je, že my věnujeme značné úsilí rozvoji zemědělství. Například se připravovalo jednání se starosty, měli jsme příspěvek na téma řešení materiálních zásob. Anebo jsme měli v Senátu setkání s indonéskou delegací, která přišla proto, že jsme měli z dřívějška kontakty s Indonésií. Přišlo deset hostů z Indonésie, s velvyslancem...

Myslíte tím "my" svůj tým?

Ano. Mám tři spolupracovníky. Jak se jmenujete? (Obrací se na svého asistenta, následuje ticho, tak pomáháme hledat slova.)

Pan Adámek?

To já vím, že je to pan Adámek. Ta funkce, jak se jmenuje?

Asistent?

Ano, asistent. Zkrátka děláme dost, možná jiné činnosti, které od nás očekávali. A toho, co o něm mluvíte, co mě kritizoval...

Pan Macháček z SPO.

Ano, toho vůbec neznám. Co on může vědět, co se děje v Senátu?

Nejste prostě už jen unavený hrdina socialistické práce? Od roku 1963 jste podle svých slov neměl dovolenou.

Od kterého roku?

Od roku 1963.

Asi ano. Neměl jsem dovolenou ani týden.

Proč?

To je věc, kterou vy dva těžko pochopíte. Všichni, kteří dosahují vynikajících výsledků, musejí pro podnik přímo žít.

Co vás tedy drží v kondici?

To jsou blbé otázky k ničemu.

Nás to zajímá, je vám 78 let a vydal jste se na senátorský post, jste náš zaměstnanec. Jde o to, zda se na to cítíte a jak dobíjíte energii.

Energii nikde nedobíjím. To, co mě zajímá, mě inspiruje. A jsem schopen v tom dosahovat solidních výsledků.

Oznámil jste, že neodstoupíte z pozice zastupitele ve Zlíně, ačkoli jste to před volbami slíbil. Řekl jste, že tento volební slib nedodržíte. Proč?

Když se začalo mluvit o mém senátorování, hovořilo se o tom, že budu uvolněný radní a trvale denně pracovat na hejtmanátu za úplně jiný plat. Pak ale došlo na vyjednávání, nové sestavování a já byl přesunut do kategorie neuvolněných s platem sedm tisíc korun. A této funkce se tedy můj slib netýkal. Nemyslíte si přece, že bych měl pracovat za sedm tisíc korun a ostatní dělat zadarmo, že?

Takhle jsme o tom nepřemýšleli. Měli jsme za to, že pokud chce být člověk senátorem, dívá se za hranice svého platu i kraje.

To máte pravdu. Ale já nyní odpovídám těm, co mě obviňovali, že jsem si dvěma zaměstnáními - na hejtmanátu a v Senátu - namastil kapsu. A že mám rozsah činností odpovídající rozsahu činností, které mám vykonávat.

Četli jsme někde vaše tvrzení, že lidé jsou nastaveni tak, aby nemuseli pracovat. Hovoříte proto o šesti aktivizačních faktorech - existenčním, seberealizačním, faktoru strachu, faktoru hmotného zabezpečení, faktoru morálního ocenění a radosti z práce. Jsou všechny ty faktory ve vašem případě v pořádku?

To je nepochopení té věci. Každý vedoucí, když chce, aby mu lidé pracovali, musí všechny tyto aktivizační faktory využít. Tehdy funguje podnik. Nemusíme mluvit o tom, jak to využívaly Slušovice, můžeme mluvit o tom, jak jich využíval Tomáš Baťa.

Nás by spíše zajímalo, jak je využívá stát.

Stát s těmi faktory pracovat neumí, neumí o nich ani uvažovat.

Další z vašich tezí: "Problém je v tom, že demokracie nedává prostor pro tvůrčí myšlení." Jak to myslíte?

My říkáme, že jsme demokratický stát, že? Demokracie znamená vládu lidu, je to tak? Lid vládne tak, že všechno schvaluje. I tak podrobné zákony, které jsou podle mě brzdou dalšího rozvoje. Rozhodující nejsou maličkosti a podrobnosti v nějakých zákonech, rozhodující je rozvoj tvůrčího myšlení. A pro tvůrčí myšlení dnes nejsou vytvořeny podmínky. Protože člověk zpracovává tuny papírů a informací, které nic nepřinášejí. Pokud chceme dosáhnout toho, že společnost půjde kupředu, musíme toho dosáhnout systémem, který vytvoříme. Takový, který požene lidi k práci a bude je rozvíjet.

Jaký režim podle vás tedy dává prostor pro tvůrčí myšlení?

Demokracie ho nevytváří proto, že my máme zasedání... (přestane mluvit) Já teď nechci poškodit své spolupracovníky, protože vím, že vy z toho uděláte bůhvíco.

My napíšeme přesně to, co říkáte.

No, právě, ano. Každý týden zpracováváme takový štos papírů v hejtmanátu (ukazuje prostor mezi roztaženým palcem a ukazováčem). V Senátu je to zhruba podobné - změny zákonů tak podrobné, že to je tak, že se to nestačí ani přečíst. Tvůrčí myšlení je potřeba.

To jsme ale u esenciální věci - jak má stát fungovat. Někdo musí zákony udělat, zanalyzovat s poradci, které si najde. A my si myslíme, že od toho máme vás. To tak není?

To tak není.

Aha.

Protože hlavní, co je, jsou nové myšlenky, které se musejí uplatňovat. A pro ně dnes není prostor.

A dříve byl?

Dříve byl.

Cítil jste se před devětaosmdesátým rokem více tvůrčí?

Od nástupu do zemědělského podniku jsem usiloval o to, být tvůrčí.

Bezesporu jste tvůrčí byl, o tom kolují dodnes legendy. Chcete tím ale říct, že revolucí 1989 skončila doba tvůrčí?

Pro nás automaticky. Slušovice byly rozparcelovány.

Napadlo vás v listopadu 1989, že to bude mít pro vás i tyto důsledky? Že to, co jste vybudoval, skončí?

To jsem nepředpokládal. Předpokládal jsem, že dojde k vytvoření ještě lepších podmínek k rozvoji.

Kdy jste pochopil - vzhledem k politickým okolnostem -, že to asi nebude tak jednoduché?

To jsem pochopil až vývojem.

Díváme se na vás a nevidíme žádné emoce. Ani úsměv, ani mračení, žádnou mimiku. Je vám líto, že to, co bylo, už není?

Ano, je mi to líto. Ale spíš než líto si říkám, že tím je poškozený stát, že zlikvidoval Slušovice.

Komunistické fráze se míchají s jednovětými odpověďmi. Napětí je zjevné, Čuba se ani v náznaku neuvolní. Dává jasně najevo, jak námi novináři pohrdá. Bez zvýšení hlasu, za konstantní povýšené arogance a bez mimiky. Laskavost a velkorysost stáří chybí, moudrost také. I po těch letech je z něho pořád cítit jakási porevoluční zapšklost. Vlastně nikdo z nás včetně Čuby samého nechápe, že k rozhovoru (jeho asistent) svolil.

Označil jste se loni v chatu na iDnes za porevolučního nepřítele nového režimu. Cítíte se tak?

To nejsou moje slova. Takto nepřemýšlím. Pořád jsem čekal, že dostanu prostor pro tvůrčí práci. Předpokládal jsem, že mě bude ještě někdo jednou potřebovat.

Je to tady, jste senátor a radní - cítíte se potřebný, ne?

Ano. Například ty mé aktivizační faktory, tedy to, že nejsou využívány, to je příčina nízké efektivity práce. Rozvoj u nás by mohl být mnohonásobně vyšší, kdyby se s nimi pracovalo.

Nemyslíte si, že z tohoto hlediska je brzdou i dvoukomorový parlamentní systém, v němž jste nyní senátorem?

Ano. Vidím to.

A měl jste tedy ze zvolení senátorem minulý rok vůbec radost?

My jsme to čekali. Nevím, proč bych měl mít radost. Byla to jedna z akcí, které jsme realizovali, a vyšlo to, jak jsme předpokládali, to je celé. Přidávat k tomu radost považuji za nesmysl.

Čím si vysvětlujete, že lidé ze Zlínska nostalgicky volili Františka Čubu?

Ničím. Ani mě nenapadlo, abych o tom přemýšlel. Když jsme do toho šli, asi jsme předpokládali, že se to dá vyhrát.

Výsledky voleb jste sledoval se svým přítelem Milošem Zemanem v Lánech. Jste jeho poradcem pro zemědělství. Jak si podle vás vede?

Velmi dobře. Kritika je výsledek práce novinářů.

Novinářů?

Ano. Já si to myslím.

Vy nás celkově nemáte rád, že?

Novináři napsali o Slušovicích desítky informací, které se nikdy neudály.

Co vám nejvíce vadilo? Třeba spekulace, že nad Slušovicemi držela ochrannou ruku StB?

To nemohu odpustit a beru si to osobně.

Zpátky k Miloši Zemanovi. Je autorem výroků, které se podle nás nemohly líbit ani vám, ne?

Kterých?

Třeba těch souvisejících s kapelou Pussy Riot či se služebním zákonem.

To je cesta, kterou prosazuje své názory. Fakt je ten, že vy mu vyčítáte, že mluví sprostě. Ale já, když přijdu na setkání poradců, nikdy jsem si nevšiml, že by hrubě promluvil. Já za ním stojím, já mu fandím.

Jste jeho poradce. Co jste mu třeba poradil?

Každé zasedání poradců má stanovené téma. Například jednou to bylo o Severomoravském kraji, další o zaměstnanosti... A každý účastník si připraví svůj příspěvek a přednese ho.

Když jsme u toho zemědělství. Dnes lidé v obchodě kupují česnek z Číny, mrkev ze Slovenska... Má české zemědělství vůbec perspektivu?

A jak by to jinak mělo být? Zemědělství je chybně konstruováno a připustilo pokles výkonů. Neřeší ty problémy, které přijdou.

Poprvé za celý rozhovor se přece jen zažehne malinká jiskřička v oku Františka Čuby. Okamžitě nám kreslí schéma nesprávného využívání energií. "Například tady sklidíme obilí, to obilí se zaveze do skladu, ze skladu do míchárny krmiv a z míchárny krmiv do kravína, kde to ty krávy sežerou. Celý systém je špatně."

Pak dlouze mluví až o 700 tisících hektarech neobdělávané půdy, to vše samozřejmě doprovází kresbami, třeba umným ztvárněním některých plodin. Za vzor má pořád Slušovice. Ve všem. Ve svých tezích nekontrolovaně myšlenkově přeskakuje, zmiňuje se třeba také o "nejlepších jogurtech na světě", které ve Slušovicích vyráběli a které podle něho následně zlikvidovala firma Yoplait. "My měli ve Slušovicích prodejny Kvatro," opět přeskočí, tentokrát při reminiscenci na socialistické "hypermarkety". "Tam byly normálně k mání tuzexové výrobky!"

Vy tedy zjevně chcete politiky přesvědčit o změně systému českého zemědělství. Slyší vás?

Myslím si, že ano.

Vaše senátní statistiky vážně nejsou oslnivé, takže kdo to kde slyší, když ne kolegové v Senátu?

Mívali jsme každý rok čtyři i pět zasedání Společnosti pro moderní zemědělství. Založili jsme ji v roce 1963 a funguje dodnes. Poslední zasedání bylo loni tam, jak na poli válčil Napoleon... Ve Slavkově.

Pořád mluvíte o minulosti. Co teď? Máte sílu něco prosadit? Třeba v Bruselu, když už nechodíte do Senátu?

Chtěl bych se zeptat, co jako se stalo? Kdy jsem něco v Senátu nesplnil?

To nevíme, jen to vypadá, že tam vůbec nejste. A vy na to říkáte, že pracujete po svém. Tak zjišťujeme, jak a kde.

Tak pokud jste lepší odborníci na zemědělství než já, tak něco vymyslete.

My nejsme odborníci na zemědělství, jen se ptáme, jak to chcete dělat.

Abyste vůbec pochopili, oč tu jde, diskutujme třeba o rajčatech. Doposud se pěstovala ve sklenících (kreslí roztomilé obrázky skleníků). Výška skleníku je 2 až 3 metry a zde do země se zasadilo rajče, vyrostlo a sklidilo se. A nyní jsme našli systém, který rozvíjíme u nás - pěstování v jiných speciálních sklenících, které mají výšku 6 až 8 metrů a rajčata pěstujeme v prostoru.

A nebudou drahá a méně přístupná než dovezená?

Na začátku budou, máte pravdu. A ještě existuje systém (kreslí káď s vodou a rybkami) - v tom skleníku se vybudují nádrže, do těch se napustí voda, do nich se dají ryby, nad ně polystyrenové desky a do těch desek se dají saláty...

Mluvíte o farmě budoucnosti, kterou chcete vybudovat?

Toto chceme vybudovat, první zařízení bude otevřeno v Krnově.

Na tom tedy pracujete. Další Slušovice? Čí to bude a jak to bude fungovat?

Je na to vytvořen samostatný podnik, který to zařídí.

Jakou v něm máte pozici?

Budu u toho.

Jak u toho budete? Jako co?

Ještě to chci dopovědět. Slováci svá rajčata, super špičková, vyvážejí do Budapešti za sedmdesát korun ceny. A vy si je nekoupíte, protože je Maďaři zatím vykoupí všechna, protože jsou kvalitní. Místo toho vy si tady koupíte horší ze Španělska a kruh se uzavírá.

Tomu rozumíme. Vypěstujete rajčata, která budou za luxusní ceny, až to vybudujete, je to tak?

Ano. Pokud vybudujeme jen jedno zařízení. Ale když jich bude víc, rozjede se to a budou levnější.

A vy tam budete mít státní dohled, protože jste senátor?

Žádný státní dohled. Já tomu pomáhám. Koupili jsme licenci.

Kdo?

Firma Taneco a. s., jsem prezident té společnosti.

Jsme tedy u byznysu, anebo u politiky? Pomůže to naší zemi, anebo firmě Taneco a. s.?

Do roku 2025 by tu mělo být pět takových farem. Už jednáme s druhým partnerem. Nemusela by se dovážet zelenina.

Mluvíme o svém byznysu, nebo o politice?

Tam budete mít v pěti farmách 1500 zaměstnanců. Bavíme se o zajištění pracovních míst.

... a propojení byznysu s politikou.

Jako politik to neovlivňuji. Jde o to, získat finanční prostředky, protože hektar skleníku stojí několik milionů dolarů. Pracuji na tom už dva roky. Než jsem šel do kraje a do Senátu. Proč bych to pouštěl?

Kde ty peníze vezmete?

Od banky. Máme strategického partnera.

V tuhle chvíli to vypadá - s vědomím všech důsledků -, že hlavním smyslem senátorování Františka Čuby je kšeft... a občané Zlínského kraje na tenhle projekt minulý rok dokonale skočili. Nějaká firmička se rozhodla napakovat, udělat skleníky s rajčaty zavěšenými ve vzduchu a kádě s rybami, kterým rostou saláty na zádech. Tak nastrčila medvěda. A ne ledajakého - medvěda, co už úspěšně dělal medvěda komunistům, tedy má medvědí zkušenosti a navíc hroší kůži. Medvěda, co ho vodí, jeho jménem úspěšně operuje a kterého přesvědčuje, že v roce 2025 už budou všichni z party kolem létajících rajčat a plovoucích salátů za vodou. Je František Čuba už jen bezmocná loutka, kterou si vodí jiní?

Takže vaše farma budoucnosti bude na světě, ale jak to bude dále s naší zemí? Jste senátor, chtěli bychom slyšet vizi.

V Česku nejvíc chybí v potravinách rybí maso a zelenina. Tento systém tento stav řeší. Vykládat o tom, jestli jde o byznys, nebo politiku? Nebuďte směšní, prosím vás.

Ptáme se jasně, ne směšně, na výhledy naší země. Máme ryby, salát, rajčata, ale co dál? Ptáme se po senátorské vizi, kterou byste měl mít.