Několik vět: Kdo zasel vítr, díl II.

23.06. 17:00 | Autor: Ivan Motýl | Aktualizováno: 23.06. 17:09

Spoluautor petice Stanislav Devátý. Petice Několik vět z počátku léta roku 1989 zbořila zeď mezi disidenty a „šedou zónou" loajálních občanů: vedle Václava Havla ji signovala i Hana Zagorová.

Předchozí díl miniseriálu čtěte ZDE, třetí díl přineseme ve 20.00.

Jinak byl klid

V den, kdy text Několika vět poprvé zveřejnila Svobodná Evropa, přijal generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš velitele Varšavské smlouvy generála Pjotra Luševa a poslal poděkování ostravským horníkům za jejich závazky k blížícímu se XVIII. sjezdu strany. Před čínským velvyslanectvím v Praze byli zatčeni dva členové Nezávislého mírového hnutí, kteří s plakátem „Ne násilí" protestovali proti masakru studentů na náměstí Brány nebeského klidu v Pekingu. A ministerstvo vnitra oznámilo, že za sérií požárů průmyslových podniků na severu Čech stojí lidé s „blízkým vztahem k nezávislým iniciativám, které jsou známy svou protisocialistickou činností".

Text petice čtěte: Několik vět: Křičet přestavba nestačí

Jinak byl klid. „V průběhu 29. června nebylo zaznamenáno závažné narušení veřejného pořádku ani závažná činnost vnějšího protivníka," konstatovali pracovníci StB v situační zprávě pro ministerstvo vnitra. Na vysílání Svobodné Evropy a večerní publikování Několika vět zřejmě nestačili - přinejmenším veřejně - vůbec zareagovat. Petice se přitom v té době už spontánně šířila po celé zemi a poměrně rychle doputovala i do nejmenších měst - všude tam, kde měly nezávislé iniciativy spřízněnou duši. „A to tehdy neexistovaly faxy, počítač, natož mobily. A pevné linky byly odposlouchávány," připomíná Hradílek.

Role krnovských mániček

Například do slezského Krnova se prohlášení Několik vět dostalo od spoluautora petice Stanislava Devátého prostřednictvím chartisty Jaromíra Piskoře, který pověřil sbíráním podpisů tři spolehlivé krnovské „máničky". „Brali jsme to jako úkol. Petice byla obsahem měkčí než leckteré jiné, ale v tom jsme viděli jasný politický kalkul, jak oslovit širší veřejnost," vybavuje si Zdeněk Jeník, tehdy pětadvacetiletý mladík a dnes vydavatel týdeníku Region. S kamarády dokonce uspořádali jakousi improvizovanou soutěž, kdo sežene více signatářů. „Každý z nás tří získal během dvou týdnů sedm až deset podpisů, hlavně mezi známými. Za dělníky jsem moc nechodil, o těch jsem si nedělal iluze, že by chtěli bourat režim," vzpomíná Jeník, tehdy paradoxně taktéž dělník (jako disident marně usiloval o studium práv). „Oslovil jsem ale třeba jednoho profesionální řidiče a ten, ač měl pět dětí, na výzvu hned po přečtení kývl a bez velkých řečí ji podepsal." Jiný signatář chtěl ovšem po několika dnech podpis mermomocí odvolat.

Pochopil to i Jakeš

Generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš. Názvem petice Křižan vědomě navázal na provolání Dva tisíce slov (úplný název zněl Dva tisíce slov, které patří dělníkům, zemědělcům, úředníkům, umělcům a všem) z roku 1968, jímž vyzval spisovatel Ludvík Vaculík k radikální reformě komunistického režimu. A společnou symboliku v názvech obou manifestů kupodivu pochopili i partajníci, vedení nepříliš bystrým Milošem Jakešem. „Jestliže autoři Několika vět se dnes otevřeně hlásí k odkazu 2000 slov, pak proto, že se ztotožňují i s myšlenkami této výzvy. Ale stejně jako tehdy i dnes platí: rozvrat nelze dopustit," reagovalo Rudé právo ve čtvrtek 13. července 1989.

Autorům Několika vět však nešlo o žádný další pokus o socialismus s lidskou - či ještě lidštější - tváří jako před jedenadvaceti lety. „Takové myšlenky pro mě skončily příjezdem okupačních armád," říká Tomáš Hradílek. I když petice Několik vět výslovně nežádala politickou pluralitu a parlamentní demokracii, většina přívrženců dokumentu tyto požadavky našla mezi řádky.

Na 10. prosince 1989 chystali chartisté (těch bylo poskrovnu, do ledna 1990 jen 1883 lidí) velké setkání stoupenců Několika vět do Prahy na Palackého náměstí. Pokud by přijelo všech asi 39 tisíc signatářů (údaj k 11. listopadu 1989), byla by to pro Husáka a jeho suitu zřejmě konečná. „Nakonec nás v listopadu předběhli studenti, což je moc dobře," říká Křižan: „Ale ty desítky tisíc podpisů měly velký vliv na hladký průběh revoluce. Ze stoupenců petice se stávali organizátoři demonstrací a zakladatelé občanských fór i v těch nejmenších městech."

Foto: ČTK

Autor: Ivan Motýl