Několik vět: Kdo zasel vítr, díl I.

23.06. 14:00 | Autor: Ivan Motýl

Petice Několik vět z počátku léta roku 1989 zbořila zeď mezi disidenty a "šedou zónou" loajálních občanů: vedle Václava Havla ji signovala i Hana Zagorová. "Celá akce přitom vypukla předčasně, když lidé spontánně podepisovali pracovní verzi petice," vzpomíná scenárista Jiří Křižan, autor názvu provolání, které právě slaví dvacáté narozeniny.

"Autorem textu byl téměř výhradně Václav Havel, já měl jen drobné připomínky. Ale je pravda, že jsem dal petici název," říká Jiří Křižan (68), který je jako scenárista podepsán pod úspěšnými filmy z dob předlistopadových (například Signum laudis, Stíny horkého léta) i polistopadových (Je třeba zabít Sekala, O rodičích a dětech). Dnes žije v usedlosti na okraji obce Branky na Valašsku. U statku se prohánějí koně a obzor ohraničují pastviny a lesy.

Podpisy rozjel Rejžek

Petice Několik vět vedla k událostem 17. listopadu 89. Před dvaceti lety bydlel Křižan v Navrátilově ulici v Praze 2. K Havlovým na vltavské nábřeží to měl pět minut. „Všechno začalo improvizovaným večírkem u Václava Havla po jeho propuštění z vězení v květnu 1989," vzpomíná Křižan. Havel opustil kriminál 17. května po rozhodnutí samosoudkyně Evy Květenské, která osmiměsíční trest podmínečně zkrátila na polovinu. „K osvobození přispělo také velké množství podpisů, kterými lidé žádali Havlovo propuštění. Kupodivu jsem tu petici mohl předložit i té paní, když rozhodovala o Havlově propuštění." Dokument podepsala rovněž řada tehdy oficiálních populárních umělců a představitelů šedé zóny, proto Křižan dodnes považuje „havlovskou" petici za generální zkoušku před zveřejněním Několika vět. „Dokazovala, že se lidé přestávají bát. A toho bylo třeba rychle využít."

Text petice čtěte: Několik vět: Křičet přestavba nestačí

Všechno začalo večírkem u Václava Havla po jeho propuštění z vězení. Už na večírku po propuštění z vězení Havel navzdory trvající podmínce rozvíjel plány na sepsání výzvy, která by byla akceptována celou společností. „Hned druhý večer jsem měl s Havlem schůzku v restauraci Rybárna na vltavské náplavce. Václav už přišel s jasnou obsahovou koncepcí petice," vypráví Křižan. Společně s chartisty Sašou Vondrou a Stanislavem Devátým text provolání ještě několik dní brousili, záhy uspořádali výlet parníkem pro různorodé spektrum hostů z disentu i mimo něj. Na palubě lodi jim rozdali prohlášení Několika vět s prosbou o komentář, podle kterého chtěli doladit definitivní verzi.

„Místo reakcí jsme dostali nazpět archy s prvními podpisy. Může za to Honza Rejžek, který dal text hned podepisovat," říká Křižan. Spontánní ohlas překvapil i disent. „Byla to lavina, rozjelo se to úplně živelně, bez žádného ‚promo‘ třeba na Svobodné Evropě. Tím to bylo cennější," dodává.

Podepsal i Bartoška

Během několika dnů se pod prohlášení podařilo získat i slavná jména do té doby oficiálních televizních hvězd. Když petici ve čtvrtek 29. května 1989 poprvé zveřejnila Svobodná Evropa i s podpisy národem milovaných umělců, strana se zmohla jen na bolestínskou reakci: „Oč jde chartistům, víme. Ale co chtějí ti druzí? Také rozvrat, konfrontaci, návrat ke kapitalismu?" naříkalo Rudé právo v pátek 30. června v článku Kdo seje vítr.

„Tiskový orgán ÚV KSČ" tak reagoval zejména na podpis těch, kteří dosud formálně stáli na straně režimu; jmenovitě pranýřoval Jiřího Bartošku, Danielu Kolářovou, Josefa Kemra, Boleslava Polívku, zpěvačku Hanu Zagorovou - ta po revoluci mnohokrát připomněla, že v televizi měla od té doby utrum, ale že svého podpisu nikdy nelitovala.

Kvákot zevnitř

„Založením jsem umírněný člověk, který k radikálnějším krokům sahá výjimečně. Podoba petice mi proto naprosto vyhovovala, jedině tak mohla zabrat a oslovit davy," říká po dvaceti letech Tomáš Hradílek (65), tehdejší mluvčí Charty 77, který trvale žije v Lipníku nad Bečvou.

Petice je i dnes předmětem diskuse mezi bývalými disidenty: pro někoho byla na svou dobu málo odvážná. „To je zbytečný kvákot. Genialita Havlova textu byla právě v umírněnosti. My Češi jsme tradičně srabi a komunismus jsme začali zvolna rozkládat jako poslední ve střední Evropě. Kdyby byl Havel ráznější, neměla by petice šanci na úspěch," míní Křižan.

Pro mnohé „měkký" apel Několika vět však vzbuzoval v některých opozičních hnutích i opačné emoce. Křižana si pozvali například zástupci hnutí Obroda, kteří manifest odmítli podepsat pro jeho přílišný radikalismus. „Další zase chtěli, ať přiložíme víc pod kotel."

Foto: ČTK

Autor: Ivan Motýl