Nejsem přesvědčen o nevině Nečesaného, říká ministr Pelikán

07.06. 06:00 | Autor: Petr Kolář, David Jareš

Lukáš Nečesaný před soudem, který ho pustil na svobodu.

Ještě jako náměstek bedlivě studoval spis Lukáše Nečesaného. Údajného chlapíka odsouzeného za pokus o vraždu, jehož nedávno Nejvyšší soud nařídil propustit z vězení. Ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) ale o Nečesaného nevině úplně přesvědčen není.

V rozhovoru pro pondělní vydání časopisu TÝDEN Pelikán hovoří i o kauze Nagygate, zatím nulových výsledcích jejího žalobce Iva Ištvana či o tom, proč na kole brání autům, aby ho předjela.

Soudy odmítly termín "justiční mafie", nic takového prý v zemi neexistuje. Vidíte to také tak? Nebo v Česku přece jen něco, co by se dalo nazvat justiční mafií, působí?

Myslím, že tady asi pořád existuje určitý systém klientelistických vazeb, který se bohužel nevyhýbá ani justičnímu prostředí. Rozhodně bych nechtěl podporovat představu, že celá justice je ovládnutá jakousi mafií. Ale že jsou v justici lidé, kteří se nevyhýbají takovým vazbám, a občas někdy něco zařídí, o tom nepochybuji.

Ministr spravedlnosti Robert Pelikán. Co to je za lidi? Máte na mysli skupinu lidí z justice v čele s vaším předchůdcem Pavlem Němcem? A co to pro justici znamená? Je přece zvláštní, když sám ministr přiznává, že tady nějaká taková skupina je, ne?

Bylo by zvláštnější, kdyby k tomu byl ministr slepý a tvářil se, že tady nic takového není. Uznat existenci nějakého problému je první krok k tomu, pokoušet se ho nějak odstranit. O jménech hovořit nemohu, ale samozřejmě mám - jako všichni v profesi - nějaké představy, kdo je součástí něčeho takového. Pokud bych ale měl důkazy, už dávno bych je předal orgánům činným v trestním řízení.

K justiční mafii býval řazen i někdejší pražský vrchní státní zástupce Vlastimil Rampula, který je nyní úspěšným advokátem. Není chyba státu, že se tak vysoce postaveného žalobce zbaví a ten může prakticky vzápětí využívat svých kontaktů ve sporech proti státu?

Možná není chyba, že byl zrovna tento člověk propuštěn ze státních služeb. Ale obecně skutečně trochu problém je, že někdo jeden den reprezentuje státní moc a druhý den proti ní bojuje. To, že k tomu může využívat nějakých vazeb z působení na státním zastupitelství - i kdyby je reálně nevyužil - mu na advokátním trhu vytváří jistou výhodu. Lidé za ním chodí, protože předpokládají, že tyto vazby má. V zahraničí je běžné, že něco takového vůbec není možné. Případně existuje nějaká doba k vychladnutí vazeb. Několik let, aby do systému přišli noví lidé, ke kterým by už takové vazby neměl. To je podle mě dobré a my bychom měli něco takového také zavést.

Rampula je obhájcem Lukáše Nečesaného v mediálně probírané kauze, kdy ho soudy nejprve poslaly na šestnáct, respektive třináct let do vězení za pokus o vraždu kadeřnice, Nejvyšší soud ho ale poté nechal propustit a vrátil případ k novému projednání. Většina médií zatím hodnotí případ jednoznačně: šlo prý o justiční omyl. Také to tak vidíte?

Myslím, že to média zjednodušila. Dosud ani nemáme písemné vyhotovení rozhodnutí Nejvyššího soudu. Každopádně já bych v tuto chvíli tu věc neviděl jako uzavřenou. Osobně spis znám. Nedovedu si představit, že bychom byli schopni zcela jednoznačně říci, že to ten člověk neudělal. Pokud bude osvobozen, tak to bude na základě zásad in dubio pro reo čili při pochybnostech ve prospěch obviněného. Pak je otázka, zda to lze pojmenovat tím líbivým označením justiční omyl. Justiční omyl by to byl v případě, kdyby se dokázalo, že on to jistojistě neudělal. Což se může stát, pokud se například podaří chytit jiného pachatele a tomu to nade všechnu pochybnost prokázat. Takže mě trochu mrzí, když z toho média dělají důkaz neschopnosti naší justice. Koneckonců, takové situace se čas od času stávají všude na světě. Proto je také dobře, že nemáme trest smrti.

Celá kauza působí velmi zvláštně, Nečesanému prý k novému procesu pomohly politické konexe. Vaše předchůdkyně Helena Válková podala stížnost pro porušení zákona. Z velkého množství podobných žádostí si vybrala právě tuto, navíc na doporučení poslankyně ANO Jany Pastuchové, jež byla spolupracovnicí otce obžalovaného. A v pozadí případu úřaduje advokát Rampula. Nezavání to trochu nestandardním postupem?

Tak to si netroufnu říci. Ještě jako první náměstek ministryně jsem měl spis v ruce a po jeho prostudování jsem souhlasil s podáním stížnosti pro porušení zákona. Pokud došlo k nějakému tlaku, nebylo to ovlivňování k tomu, aby se stalo něco, co by se stát nemělo. Ale aby se stalo něco, co by se stát mělo. Podobně se nás snaží na některé případy upozorňovat různé neziskové organizace. Máme tady obrovské množství stížností a na úřednické úrovni se někdy přehlédne něco, čím by stálo za to se zabývat. Hledám systémové řešení, abychom lépe a spravedlivěji filtrovali tyto stížnosti. Uvažujeme o zavedení laického poradního sboru, který by je pročítal a poukazoval na závažné případy. Pokud má někdo tu možnost a řekne ministrovi, na co se má podívat, není to nutně špatně.

Ani když na to upozorní poslankyně ANO, která byla blízkou spolupracovnicí otce Luďka Nečesaného? V Libereckém kraji dosti vlivného člověka, který už do boje za synovu nevinu investoval miliony korun?

Co vám na to mám říci? Pro mě je důležité, že k tomu podání stížnosti pro porušení zákona důvod byl. Důkazní situace byla natolik pochybná, že když se mi to dostalo do ruky, dal jsem pokyn, aby se stížnost podala. Na situaci mě mrzí to, že většina stížností pro porušení zákona je podávána ve chvíli, kdy jsme na to někým upozorněni. To by z hlediska rovného přístupu ke spravedlnosti býti nemělo.

Celý rozhovor si přečtěte v novém vydání časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 8. června 2015.

Foto: Jakub Stadler, ČTK

Autor: Petr Kolář, David Jareš