Nechtěné dědictví: chudoba. Jak se žije dětem z dysfunkčních rodin?

Syndrom dědičné chudoby má v Česku rostoucí tendenci. Postihuje děti hlavně z dysfunkčních rodin a často i ty, které vyrůstaly v náhradní péči. Ukazuje se, že nouzí je v ČR ohroženo 22 procent mladých, nejvíce ti se základním vzděláním. Osud, který si dotyční nevybrali, se těžko mění, ale jde to.

Dítě napodobuje rodiče a blízké. Jsou mu vzorem. Když vzor nepracuje, chodí pro podporu, holduje alkoholu i drogám, děti bije, nestará se o ně, jsou tito jedinci determinováni tím, co vidí. Ono prostředí a chování se pro ně stává do budoucna standardem či děsem, z něhož chtějí ven... Pryč z pasti!

Klepal na dveře děcáku

"Odešel jsem od mámy do dětského domova sám," vzpomíná dvacetiletý Brian ze Semilska. Bylo mu jedenáct, když zemřel jeho otec, pak to šlo s rodinou ještě víc z kopce. "Máma sice chodila do práce, ale žila ze dne na den, neudržela korunu, pak si přivedla partnera... Já se staral o mladšího bráchu, krmil ho, převlékal, uklízel a stejně jsem byl nejhorší," popisuje. Další příbuzní? Čtyři starší sourozence nezajímal, babička ve vězení... "Nebyl nikdo, o koho se šlo opřít. Máma nás má asi vnitřně ráda, ale výchovu nezvládala," naznačí mladík, který matku ctí jen jako dárkyni života, nic víc.

Ve třinácti se Brian dostal do diagnostického ústavu, pak putoval dál. "Mamce jsem utíkal, chodil za školu a dělal problémy schválně. Nezajímala se o mě ani o sedm let mladšího brášku. Moji školu neřešila, jen si půjčovala peníze a dokola mě citově vydírala," přizná mladý muž, s tím, že ho domácí prostředí ničilo. Vítal zásah kurátora a nařízenou cestu jinam, ač bez nevlastního sourozence. Navštěvoval ho. "Jeho táta byl kriminálník, ale za to on nemohl. Byli jsme na tom stejně," naznačuje.

U cizích lépe než v rodném

"Pokud se děti z asociálních a dysfunkčních rodin dostanou z té klece, mají šanci na změnu. Čím dříve, tím lépe. Uvnitř je změna nemožná," říká sociolog Petr Freiman s tím, že nehraje roli, zda dítě zakotví v dětském domově, či u pěstounů. "Cokoli je pak lepší než jeho nefungující rodina," míní. I tak jsou tyto děti poznamenány; jsou uzavřené, málomluvné, stydí se za své zázemí, často nemají hygienické návyky, bojí se... Uzavřený byl i Brian, až po roce v domově se uvolnil, začal se rád učit. Pomáhaly mu sny, ale víc ho držela "nad vodou" chuť být užitečný. "Baví mě pomáhat starým lidem," tvrdí. Při dětském domovu vystudoval obor pečovatelské služby a zjistil dvě věci: to je ono a k matce už ne. "Když došlo na odchod z dětského domova, volil jsem vzdálené místo," krčí rameny.

Brianovi bylo devatenáct, když jel do Prahy, žít do cizího města; obával se, ale chtěl. Pomohla společnost yourchance a projekt Začni správně: nabízí mladým odcházejícím z dětského domova či pěstounské péče možnost postavit se na vlastní nohy. "Hledal jsem práci, aby k ní bylo bydlení, a potřeboval se zorientovat. Hodně zkušeností mi dal děcák, ale pak nastoupila yourchance a má nová andělice, ta poradí se vším, nabídne různé akce," ukazuje svou mentorku dnes sanitář v LDN v pražské Fakultní nemocnici Motol.

Chybí rodina člověku, který před ní utekl? "U dvou nejlepších kamarádů se učím, jak funguje normální rodinný život. Neznám ho. Máma mi sice volá, ale vyčítá, nutí mě vzít si půjčku, vrátit se. Já nezapomněl. Raději bez pokrevní rodiny než návrat," jsou Brianova slova, který touží žít v Anglii.

Ruka podaná...

"Mladí k nám musí přijít dobrovolně, nikoho nenutíme. Spolupracujeme s devadesáti procenty dětských domovů v Česku, mnohdy na nás mají klienti kontakt i od kamarádů," říká Jana Merunková, spoluzakladatelka a ředitelka yourchance; komplexního projektu ve sféře integrace. "Kdo má zájem o naši pomoc, o zajištění školy, práce, bydlení, psychologa, finanční gramotnosti, musí mít chuť na sobě pracovat, setkávat se s mentory, chodit na tematická setkání, celkově růst. Tím se učí odpovědnosti a získává samostatnost," vysvětluje šéfka. Ročně v ČR odpouští dětské domovy či pěstouny 600 až 1000 mladých lidí. "Nabízíme alternativu lepší cesty už sedmi stům mladých," podotýká Merunková s douškou, že někdy to znamená nevrátit se k biologické rodině. "Bohužel jsou rodiny, které dotyčné stahují ke dnu, zadlužují je, zneužívají jejich citů, a to je pro ně kontraproduktivní. Pak je v jejich zájmu mít dočasně s rodinou omezený kontakt. Smutné, ale nutné," míní. Kdo využil natažené ruky yourchance, získá oporu v podobně mentora, faktické pomoci a může v projektu časem figurovat i jako ten, kdo sdílí své zkušenosti s mladšími účastníky, které odchod z dětského domova čeká.

"Je důležité mluvit s dětmi o toxicitě určitých vztahů, a to i přesto, že se jde o vztahy v rámci rodiny. Děti by je měly být schopny identifikovat, tak se zvládnou vyhnout přejímání škodlivých vzorců chování a nastaví si odlišné cíle, priority," dodává Monika Červíčková, poslankyně Parlamentu ČR, která se touto problematikou zabývá.

Nechci být jako oni

Otec Ludmily volal jednoho dne "sociálku", do týdne byly jeho dvě děti umístěny v dětském domově. "Oba jsme byli samá modřina. Mlátila a trápila nás tátova přítelkyně, mámina sestra," vzpomíná Ludmila, dlouhovláska, jíž je dnes čtyřiadvacet. Ji a jejího o tři roky mladšího bratra vychovávala zprvu babička. Pak zemřela ona a následně i matka. "Máma umřela, když mi bylo šest. Rodiče moc nefungovali, máma byla pořád v hospodě a otec řídil kamion. Snažil se doma nebýt. Pamatuju, že do té doby jsem chodila do školy, pak mám milosrdné okno," přizná dívka.

Přišel čas, jenž se její mozek snaží vytěsnit. Otec se dal dohromady s matčinou sestrou, která si jinde "pořídila" dítě, začala pít a děti bít, pak se v bytě objevil navíc jakýsi strýc se dvěma psy... "Já se starala o svého bráchu i jejího syna. Neměla jsem hračky, kamarády, nechodila ven a fajn mi bylo, jen když byl Tomášek klidný, čistý a spal," naznačí.

Do dětského domova se dostali spolu, ona pocítila úlevu. "Měli jsme neroztrhané šaty, poznala jsem, co je teplé jídlo, sprchovali jsme se denně. Úžasné!" říká nadšeně dívka z Bojkovic.

Když jí bylo třináct, mířila s bratrem do pěstounské péče; vztahy nefungovaly a děti se vrátily. Bratr se vydal k jiným pěstounům později, ona nechtěla. Jejich cesty se rozešly, dodnes se nekříží. I kontakt s otcem je minimální.

"Nejsem ale sama, mám novou báječnou rodinu. Tu jsem našla dík domovu," tvrdí. Absolvovala obor kuchař-číšník s nástavbou, má maturitu, pracuje a žije u bývalé zástupkyně ředitele domova. "Od patnácti jsem k tetušce chodila, ta mi ukázala, co je rodina," dodá Ludmila, které s prací a vstupem do "samostatna" pomáhá i koordinátorka Vlasta z yourchance. Té může říct vše. I jak se jí udělalo zle, když před pár týdny po deseti letech psala teta. Vyšla z kriminálu za týrání dětí. "Psala na facebook. Odpověděla jsem slušně, ale vidět ji nechci! S osudem jsem se smířila a vytrhla se mu," nadechne se dívka a energicky moravským dialektem naznačí: "Všeci vija, že su z domova, tím to hasne. Já sa za to nestydím, ale vracat sa? Nechcu být jak oni."

Přes telefon ano, ale osobní pomoc?

Nejohroženější skupinou jsou v této oblasti mladí po odchodu z náhradní péče - potažmo - z dětských domovů či ghett. "Výzkum u České republiky ukázal, že mezigenerační přenos chudoby má jasnou příčinu; řada mladých nezná jiný způsob života ani pozitivní vzory a neumí sama svou situaci zlepšit, vynesl ortel i Jorge Nuño Mayer, generální sekretář Caritas Europa, iniciátor výzkumu.

Češi jsou přeborníci v zasílání jednorázových i trvalých plateb neziskovým organizacím, ale fyzická pomoc je nám cizí. "Je krásné a obdivuhodné, že umíme z kont vyslat dárcovské SMS, že podpoříme charitu finančně. Někdy je ale třeba osobní, fyzická blízkost, gesto, postoj, které v daný okamžik jediné pomůžou. To se nám ze životů vytratilo, možná vše souvisí se ztrátou víry, s uzavírám se do sebe, s érou individualismu," naznačí Merunková, "jejíž" společnost yourchance je na osobní účasti založena a přes deset let funguje. Že ten model je dobrý, dokládá i kniha Hejno bílých vran aneb Tvoje volba... příběhy těch, které z dědičné chudoby tato šance vytrhla.

Yourchance o.p.s je jedním ze spoluautorů Global Money Week 2020; akcí, které se konají po celé ČR v rámci týdne finančního vzdělávání, do něhož se zapojí základní i střední školy, knihovny, dětské domovy, finanční instituce, firmy.

Čtěte dále

další zprávy