Nebezpečných mašinfírů přibývá. Červenou letos projelo 48 vlaků

08.07. 16:43 | Autor: Josef Kolina

Na českých kolejích se rozmáhá nebezpečný nešvar. Stále více strojvedoucích jezdí na červenou. Jen minulý týden napočítala Drážní inspekce čtyři případy. Poslední je z minulého pátku, kdy projel červenou rychlík na hlavním nádraží v Olomouci. Naštěstí proti němu zrovna nejel žádný jiný vlak.

Scházelo třicet metrů a v Česku došlo k jednomu z nejhorších vlakových neštěstí v dějinách. V tunelu pod pražským Vítkovem se totiž 29. února málem střetly dva plně obsazené rychlíky. Vlak z Děčína do Prahy a spoj směřující z hlavního města do Letohradu se proti sobě řítily po jedné koleji a zastavil je až takzvaný generální stop, jakási dálkově ovládaná záchranná brzda. Vzdálenost obou lokomotiv po doskřípění brzd byla hrozivá - pouhých třicet metrů. Obě mnohatunové soupravy dělilo od střetu jen několik vteřin.

Znepokojující je i příčina únorového incidentu: jeden ze strojvůdců zkrátka projel červenou. A právě přehlédnutí návěstidla v poloze stop se v Česku v poslední době hrozivě množí. Drážní inspekce, která podobné případy eviduje, napočítala od začátku roku už 48 projetí červené. "Jsou to případy, kdy strojvedoucí signál zcela jistě přehlédl. Nepočítají se sem totiž takzvané padáky, kdy červená padne znenadání a řidič by nestihl zastavit, i kdyby chtěl," vysvětluje statistiku náměstek generálního inspektora Jan Kučera.

Místo na trať vjel na vlečku. Zastavil se až o vrata továrny

Ilustrační foto. Letošní půlroční čísla jsou nejvyšší, která Drážní inspekce za deset let své existence eviduje. Například za prvních šest měsíců loňského roku napočítali inspektoři jen 39 projetí na červenou, za celý loňský rok to bylo 77 případů. Letošek má ale přece jen jedno pozitivum. V dokumentech inspektorů totiž zatím chybí incident, kdy by projetí červené vedlo k nehodě se zraněním. Nejvážnějším případem tak byla kuriózní nehoda v Rakšicích u Moravského Krumlova z 21. února, kde pochybil jak strojvedoucí, tak výpravčí. "Té nehodě říkáme Pat a Mat. Výpravčí totiž vlaku při výjezdu nenastavil cestu a pustil ho na vlečku k fabrice místo na širou trať. Strojvedoucí si zase vůbec nevšiml, že cestou na vlečku projel červenou, a nepřišlo mu divné, že půl kilometru jede po trati, na které nikdy nebyl. Nakonec zastavil, až když prorazil vrata továrny. Výsledkem byla jen hmotná škoda," popisuje bláznivou nehodu Kučera. Další bizarní případ, kdy přivedl strojvedoucího do úzkých výpravčí, se stal 23. června v Železném Brodě. Výpravčí tam totiž pustil vlak na trať, kde se zrovna pohyboval bagr. I tady strojvedoucí cestou ke stavebnímu stroji projel červenou a zastavil až na poslední chvíli.

Opravdu vážnou nehodou zavánělo kromě pražského incidentu v tunelu ještě pochybení při posunu soupravy v Břeclavi z 25. června. Posunovači tu vlak vystrkali přímo na hlavní mezinárodní trať do Vídně. Bylo obrovské štěstí, že po frekventované dráze zrovna nic nejelo.

Strojvůdce hříšník si jde na půl roku odpočinout do dílen

Většího počtu incidentů si všímá i federace strojvůdců. "Je to opravdu nepříjemné a mrzí nás to. Strojvůdci samozřejmě nejsou žádní sebevrazi, aby chtěli záměrně vjíždět do protisměru. Takové případy se zkrátka stávají a je škoda, že letos jich je opravdu více," tvrdí mluvčí federace Libor Poláček. Podle něj hraje u mnoha případů roli únava. Projetí červené se podle něj netýká zdaleka jen zelenáčů, ale i ostřílených matadorů. Nehodě může zabránit jen zmíněný generální stop, který funguje na všech modernizovaných tratích. Zapnutí záchrané brzdy a vypnutí elektrické energie v daném úseku trati tu ale záleží také na lidském faktoru - a to na dispečerovi, který dopravu řídí. Nehodě může zabránit i takzvané automatické vedení vlaku, které funguje na drahách, kde jezdí moderní jednotky City Elefant. To dokáže rozpoznat červený sihnál a vlak dostačně brzo zastavit.

Preventivní kroky dělají i dopravci: hříšníky, kteří červenou projedou, posílají až na půl roku do dílen, což pro strojvedoucí znamená dočasné snížení platu. Poté se řidiči mohou na mašinu opět vrátit.

Foto: Profimedia , Robert Sedmík

Autor: Josef Kolina