Zemanův Hrad zdraví ústavu

22.05. 18:45 | Autor:

Ministr školství Petr Fiala a prezident Miloš Zeman.

Vše se v dobré obrátilo. Ministr školství Petr Fiala se na Hradě osvědčil jako zdatný vyjednavač, docent Martin Putna - gay, provokatér a antizemanovec - bude profesorem s doživotní apanáží. A Miloš Zeman prezidentem s doživotními zásluhami o očistu ústavy - tak to ve středu řekl - od "monarchistických přežitků". Putnu jmenuje v prezidentově zastoupení Fiala a ostatní s "osobnostním profilem" bez poskvrnky ještě prezident republiky. Pánové se dohodli na změně vysokoškolského zákona, jež by vložila jmenování profesorů do rukou ministra školství. Putnův transparent "Katolické buzny zdraví Bátoru" může být odložen. Nebo založen do "osobního spisu"?

Mám k tomu jenom pár poznámek. Především je třeba říci, že to, co se stalo, nepůjde jen tak odestát. Nemyslím si sice, že akademické svobody byly Milošem Zemanem akutně ohroženy, jak se o tom rozkejhali političtí pohrobci Karla Schwarzenberga; tyto svobody jsou spíše ohroženy výdělkářskými chapadly soukromého sektoru, které zužují samotný princip vzdělanosti na kapitálové zhodnocení absolventů. "Pokrokový státník" by však neměl ani na chvíli - a ani vzdáleně - připomínat Stalinova hlídače národní kultury Ždanova, který prý osobně vybrnkával na klavír Šostakovičovi, jak se má skládat.

Doby, kdy se politicky - na stranických schůzích - řešilo, kdo s kým spí a kdo pořád říká "vole, vole", by neměly být resuscitovány v žádné, jakkoli kultivované podobě. Už nikdy nechci vidět v televizi - jako v 70. letech asi tisíckrát - nápis: "Kdo máš dlouhý vlas, nechoď mezi nás!" Moralizování lidí je vždycky znakem inkvizičních tribunálů.

Sturmabteilung

A dál: do lepkavé "putnovštiny" nezabředl a nepotřísnil se jí jen Miloš Zeman, ale i jistý segment jeho voličů. Mnozí lidé byli natolik pobouřeni novinářskou (a také mojí) kritikou Zemanovy homofobie (potažmo islamofobie), kritikou prezidentského vymítání Putnovy uvolněné prostořekosti, že se v nich roztrh pytel nahnědlých vulgarit. A tak jsem se v digitálním vesmíru dozvěděl, že na Milošovi je mimo jiné sympatická nechuť k "rašídům, mustafům, ibrahímům a jejich krvelačné totalitní ideologii" a že právě proto je "menším zlem než milovník těchto neandrtálců Dienstbier".

K vývojově nižším primátům z pohledu této části veřejného mínění samozřejmě patří i homosexuálové. Akademici byli vyzváni, aby si jmenovali profesorem "třeba šimpanze a neotravovali s tím prezidenta a veřejnost". Jedna paní shledala, že "kreatura Putna" coby "prostitující se homosexuál zřejmě oslovuje většinu novinářů, kteří se nikdy nestarali o to, jak vydělává většina národa". A jeden pán odhalil, že náplní práce Zemanových kritiků je "plazit se u nohou mamonu a prodávat svou vlast a rasu (sic!) za svůj denní chléb". SA maschiert, Achtung! Die Strasse frei! Anebo co to má být?

Zemanovští intelektuálové demokratického střihu decentně a slušně upozorňovali, že kampaň proti Zemanovi má odvést pozornost od zločinů naší neoliberální škrtvlády a jejích hrůzostrašných kalouskovin. Mají snad písek v očích? Ucpali si uši cupaninou? Bylo to totiž přesně naopak, lépe řečeno tak, jak dění popsal předseda ČSSD Bohuslav Sobotka: "Prezident Zeman musí být ve skutečnosti tajným spojencem Nečasovy vlády. Místo abychom veřejně debatovali o dramatickém faktu, že je naše země v nejdelší hospodářské recesi v novodobé historii, řešíme, zda kandidát na profesorský titul může beztrestně napsat na plakát slovo ‚buzna'." Tohle je přesné.

Stroj na podpisy

Poznámka poslední. Na brífinku po šťastném, gordický uzel rozetnuvším setkání ministra Fialy s prezidentem, Miloš Zeman s odkazem na přímou volbu hlavy státu upozornil na svůj silnější mandát a zdůraznil, že hradní pán není "stroj na podpisy." Což vlastně stvrdil i Fialův souhlas s novelou vysokoškolského zákona. Je třeba změnit zákon, aby "silnější" prezident nemusel příštím kandidátům na profesuru nic ždanovovsky "vybrnkávat na klavír", brnkat jim na nervy, mluvit do života, hučet do svědomí...

Ne, pánové! Česko je stále ještě parlamentní republika, v níž moc je v rukou vlády vzešlé z parlamentních voleb. A proto prezident je - a ne že není - strojem na podpisy. Stejně, jako je takovou mašinou na podpisy a odkývávání anglická královna (Bůh ji ochraňuj). Beze změny celé "republikánské" ústavy (a nejen vysokoškolského zákona) má i přímo zvolený prezident jen takovou politickou sílu, jakou váhu mají jeho konkrétní slova a činy.

Ty však, jsouce zváženy, ukázaly se být - alespoň zatím - lehkými. Miloš Zeman totiž "zdraví" ústavu podobným happeningovým způsobem, jakým ve jménu svých bratří ve víře i sexuální orientaci zdravil Martin Putna toho Bátoru.