Vítězný únor levičáka Attily

25.02. 18:57 | Autor:

Rozhodnutí maďarského ústavního soudu ruší trestně stíhatelný zákaz užívání "totalitních symbolů", včetně rudé pěticípé hvězdy (ilustrační foto)

Dostali jsme hned dva dárečky k únorovým událostem před 65 lety, kdy spadla klec a tehdejší Československo se ocitlo na východní straně železné opony na dlouhé čtyři dekády. Prvním dárečkem je rozhodnutí maďarského ústavního soudu z 19. února, jímž se ruší trestně stíhatelný zákaz užívání "totalitních symbolů", včetně rudé pěticípé hvězdy. Druhý výroční dar dodali Bulhaři svým pozdvižením, které o tomto víkendu přešlo od původních útoků na ČEZ a na vládu až ke zteči na systém jako takový.

" Očima Martina Hekrdly. Většina lidí říká, že je třeba změnit celý systém," hlásil přímo z terénu zpravodaj deníku E 15 Petr Horký. Davy lidí v Sofii (20 tisíc) a Varně (40 tisíc) v neděli 24. února žádaly novou ústavu s vázaným mandátem kdykoli odvolatelných poslanců (Karolíně Peake to raději neříkejte). Zpívaly se do pochodu lidovky, Bon Joviho hit It´s my life (To je můj život) a národní hymna Mila rodino (Milá vlasti): "Mnoho bojovníků život položilo / za milovaný náš národ, / matko, dej nám sílu, abychom je následovali."

Ještě předtím - aby stihl pondělní vydání - musel šéfredaktor týdeníku Euro Pavel Páral o dění v Albánii i Bulharsku napsat tato slova: "Situace jak vyšitá z českých dějin 1945 až 1948." A o kus dále k vyhlídkám ČEZ na to, zda Bulharsko bude ctít vlastní zákony i normy mezinárodního obchodního práva: "A když ta revoluce přijde, tak se holt nedá nic dělat. Proti revolucím vás nepojistí žádná pojišťovna na světě (...)."

To tedy ne. Ale proč je tedy situace právě taková, o jaké už před lety mluvil Ludvík Vaculík? "Komunismus padl, a příčiny, z nichž vznikl, jsou zpátky. Co uděláme?" Nikdo se mu neobtěžoval odpovědět. Není divu. Ten, kdo si myslí, že "kníže má k lidu blíže", je totiž určitě jinak neškodný.

Attila s rudou hvězdou

Rozhodnutí maďarského ústavního soudu - dáreček druhý - je hotová pohroma pro celou filozofii Ústavu pro studium totalitních režimů. A pro všechny, kdož samozřejmě předpokládají, že komunismus a fašimus (nacismus) jsou takřka totožné režimy. A že ten levý je vlastně horší, protože "klamal tělem" (humánní ideologií) a měl na svědomí mnohem více obětí. Tato (ne)rovnost obou "ismů" patří u nás k všeobecnému vzdělání.

Všecko je jinak! Celá kauza "totalitních symbolů" začala v Maďarsku tím, že "levicový extrémista" Attila Vajnai (ne, není totožný s Attilou, Bičem božím, ba ani se stejnojmenou undergroundovou písní z Majora Zemana) odmítl dodržovat zákon. Okatě nosil rudou hvězdu. Dostali ho s tím blbnutím před soud, kde vyfasoval trest. Obrátil se tedy na Evropský soud pro lidská práva, který rozhodl, že rudou hvězdu "nelze označit za symbol totalitní moci". Poslední krok, rozhodnutí ústavního soudu v Budapešti, jenž celý zákon zrušil, tedy vnutila Maďarům Evropa. Západ Východu...

Maďarská pravice lomí rukama, že kdejaký hejhula teď bude chodit nejen s rudou hvězdou, ale i - a v Maďarsku především! - se svastikou (hákovým křížem) a odznaky SS, včetně bílé lebky se skříženými hnáty na černém pozadí. Židé, Romové a liberální intelektuálové jsou tím krajně znepokojeni. Kde se to neštěstí na světě pořád béře?

Aritmetika mrtvol

Mohou si za to sami. Neměli připustit vykonstruovanou totožnost obou totalit (s důrazem na "komunismus"), kterou hlavní proud západního - právního, historického i politologického myšlení - prostě nemůže nikdy přijmout, dokud budou tamní režimy demokratické a na principu panství práva postavené. Francouzský politolog s českými kořeny Jacques Rupnik se už ve své disertaci z roku 1981 podivil, proč někteří čeští autoři z disentu spojují pomnichovskou dobu s poúnorovou. Dovozoval, že tu první totalitu přece česká společnost odmítla, zatímco tu druhou většinou akceptovala.

Český historik Michal Reiman, který na Západě platí za renomovanou autoritou pro "komunistický totalitarismus", a polovina ze šesti autorů Černé knihy komunismu (1998) účinně zpochybnili počty obětí, které uvádí spisovatel a vězeň Gulagu Alexandr Solženicyn (65 milionů) i editor Černé knihy komunismu (a bývalý militantní maoista) Stéphane Courtoise (100 milionů). Exaktně - v rámci přípravy procesu proti KSSS za její rozpuštění - bylo v roce 1992 zjištěno vlastně pouze toto: v letech 1917 - 1990 (tato doba zahrnuje i periodu občanské války a zahraniční intervence) bylo v Rusku za "zločiny proti státu" potrestáno 3,85 milionů lidí, z nichž 828 tisíc bylo popraveno. Číslo asi podceněné. Ale všechno ostatní jsou jen dohady, konstrukce a - propaganda.

Vítězství je naše

Ne, nejde výhradně o kvantitu, o aritmetiku mrtvol. Všechny hrůzy a násilné smrti - byť by se týkaly jen hrstky lidí - jsou s to kvalifikovat jakýkoli systém jako zavrženíhodný. Ale právě v kvalitě - v povaze a zaměření - konkrétní mocenské mašinerie je zásadní rozdíl, jímž je dáno i aktuální "poselství" té které totality.

Německý historik Clemens Wollnhals nedávno (2006) konstatoval, že "průmyslové masové vraždění" evropských Židů mělo jediný - genocidní - význam, zatímco systém brutálního vykořisťování v táborech Gulagu měl "napomáhat industrializaci Sovětského svazu". Není prostě možné - napsal dva roky předtím Otomar L. Krejča - "nevnímat zásadní rozdíl mezi tábory s jakkoli nelidským vnitřním režimem" v komunistických zemích a "industriálními centry nového typu". Tato druhá - nacistická - centra, jejichž technickou funkčnost nejprve "testovali" na sovětských zajatcích, byla určená jen a jen k vyhlazování. A - napsal Krejča - "nabyla charakter průmyslové likvidace biologického materiálu, který ztratil status přináležitosti k lidskému rodu".

Dovedu si představit, co nepublikovatelného mnohé právníky u Evropského soudu pro lidská práva napadlo nad maďarským podáním a při čtení inkriminovaného zákona proti "totalitním symbolům". Možná tohle: "Jak se vůbec ti drbani z Divokého východu opovažují něco takového srovnávat?" Dovedu si představit, co by se stalo, kdyby se u téhož evropského soudu dožadoval nošení svastiky nějaký maďarský nácek, nikoli rudý Attila. Prohrál by to. Letošní únor je vítězstvím levice, demokracie a evropské kultury.

Foto: ČTK , DPA/Patrick Pleul