Víc než jména. Zjišťovali jsme, kdo ztělesňuje českou filantropii

O zločinech a poklescích veřejně známých Čechů víme takřka všechno. Politici, úředníci, podnikatelé, celebrity všeho druhu - ti všichni nás skrz média oblažují proudem svých nepřístojností až hanba. "Proč nepíšete taky o dobrých lidech," dal by se karikovat hlas, který novinář nezřídka slýchá třeba od svých blízkých.

Svůj "rok jinak" trávím v nadaci, která se snaží rozvíjet tuzemskou dobročinnost. To se nám, myslím, daří. Když ale přijde na to, ukazovat tvář konkrétních filantropů, narážíme opakovaně na hradbu, kterou si dotyční vybudovali ze směsi obav a nechuti veřejně promluvit o své charitativní praxi. "To je naše intimní věc," zdůrazňují.

Bylo by pošetilé se nad jejich postojem pohoršovat. Česká kotlina umí přetékat závistivostí, finanční úspěch se tu rýmuje s nekalostí, projevy lidové frustrace bývají pořádně nechutné. Ve srovnání hlavně s anglosaskou společností, kde bohatství, vliv a mecenášství kráčejí po staletí ruku v ruce, to však někdy zavání až paranoiou.

Najít osobnosti, kterým nedělá potíž sebevědomě sdílet své filantropické zkušenosti, není úplně nemožné. O svém "procitnutí" i následném potýkání se s neziskovou realitou umí třeba skvěle vyprávět ústecký podnikatel Martin Hausenblas, zakladatel portálů na zprostředkování práce (a dnes rentiér) Libor Malý nebo třeba matematik a protikorupčník Karel Janeček. Na druhou stranu nemá cenu zastírat, že zejména leckteré hvězdičky showbyznysu se na charitě snaží přiživit a používají ji především jako svérázný marketingový nástroj. Pasážemi o charitě tradičně nešetří ani výroční zprávy velkých korporací, v těchto případech se ale nezřídka jedná spíše o sponzoring či jinou formu malé domů (ale abychom nebyli nespravedliví: i firemní filantropie už začíná přinášet promyšlené, autentické projekty, které nemíří na slzy dojetí či "zájmové skupiny", ale na odvážnější změny k lepšímu). O první sestavení žebříčku, který by zdejší filantropy seřadil podle objemu peněz vložených na dobročinnost a přepočítaných i na procenta ze zisku, se v září pokusila česká redakce měsíčníku Forbes.

Abychom získali další ucelenější obrázek o jménech, která tvoří páteř zdejší dobročinnosti, oslovili jsme ve spolupráci s agenturou Perfect Crowd takřka tisícovku tuzemských neziskových organizací s prosbou o vyplnění stručného dotazníku. Jedna z otázek zněla: "Kdo podle vás nejvíce ztělesňuje českou filantropii?"

Dostali jsme 234 odpovědí, nejvíce jich přišlo od neziskovek působících v sociální oblasti (32 %), dále v kultuře a vzdělávání (31 %), další část tvořily místní nebo ekologická sdružení (23 %). Na jména, která zaznívala nejčastěji na první příčce, se můžete podívat v přiloženém obrázku; velikost písma vychází z počtu získaných hlasů.

Vyhrála Tereza Maxová, která za uplynulých šestnáct let prodělala velký přerod od "tvářičky", která nosí "plyšáčky dětičkám", po zakladatelku a hybatelku nadace, jejíž renomé pomáhá ovlivňovat legislativu týkající se dětských domovů a pěstounství. Nechybějí tři nejbohatší Češi, došlo i na dávno zesnulého architekta Josefa Hlávku.

Zapomněli lidé z neziskovek na někoho? A nezdá se vám, že by těch jmen mohlo být víc?

Seriál Marka Šálka vychází každou středu

Čtěte dále

další zprávy