Tuplované kalouskoviny na cestě do pravěku

V médiích je doslova překalouskováno. "Top ministr" financí Miroslav Kalousek poskytl rozhovor do pátečních i sobotních novin o reformních masakrech vlády. V neděli se v televizi Prima family o totéž utkal s šéfem ČSSD Bohuslavem Sobotkou a jen tak mimochodem ho přitom připlácl politicky ke komunistům a na Východ. A v pondělí to shrnul v interview pro časopis TÝDEN.

V úterý neotvírejte lednici. Mohl by tam být Kalousek a zase říci, co vyšlo už v pátek třináctého: "Všimněte si, že já nepoužívám slovo bohatý. Jsem alergický na slovo bohatí."

Ta alergie je jedna z nejúchvatnějších kalouskovin. Ignorování zjevných rozdílů v zámožnosti populace, která majetkově tvoří pyramidu s širokou základnou, totiž umožňuje vrchnímu financovi stát "nad věcí". Může pak tvrdit, že vládní škrtformy s deformami, které prostřednictvím nepřímých daní postihují především chudší vrstvy, se "musí týkat skutečně všech".

V různých obměnách to na nás Kalousek zkouší. Reformy "dopadají na všechny", protože "postihujeme spravedlivě všechny, všechny (dvakrát to řekl!) skupiny populace." Nevnímá rozdíl mezi fakticky devalorizovaným důchodcem na jedné straně a na straně druhé manažerem s více než sto tisíci měsíčně, kterého nutí k "solidaritě" narovnáním daňové degrese?

Ale vnímá! Ví velmi dobře a výslovně řekl, že každý výdaj "je pro někoho víc, pro někoho méně". A proto dělá taková opatření, jaká dělá. Sice se při slově bohatý vždy osype, ale kudy chodí, vypráví o přílišném rovnostářství u nás. A to přece "nechceme posilovat", neboť "pokládáme současnou míru rovnostářství v České republice za mimořádně (!) vysokou". Nikdo vládní činitele nedonutí, aby reformní opatření, vysvětlil Miroslav Kalousek, "vedla k většímu rovnostářství" a aby páni ministři "více respektovali rovnost žaludků a méně respektovali výkon".

Chtějí zkrátka prohloubit nerovnost - a prohlubují ji. Slovo výkon v letech globálně "couravé"" ekonomiky se strukturální nezaměstnaností, která s pílí a pracovitostí jednotlivců vůbec nesouvisí, je drzá provokace. A asociálně tupá jako ty škrty jeví se teze "neničit konkurenceschopnost firem", protože prý "více zatížit spotřebu" - tedy většinu lidí hůře situovaných - je "mnohem, mnohem (dvakrát to řekl!) efektivnější". No to bych prosil, že když se mnohým chudším bere a nemnohým bohatým úhrnem ulevuje, efektivita - měřitelná pouze a jedině ziskem hrstky lidí - je nesporná.

Nebo ne? V ten pátek třináctého, kdy Kalousek TÝDNU zase vysvětloval, že dluhy jsou ošklivé a že česká brutální opatření děláme proto, abychom nemuseli dělat "top brutality" španělské či řecké, padaly burzy hodně hluboko. Finanční trhy si už totiž všimly, že úsporné programy řecké, italské, španělské, portugalské - zkrátka celoevropské včetně českých - nejsou zárukou oživení ekonomik a splácení dluhů. Právě naopak. A ačkoli tedy dluhy jsou ošklivé a bekané, měla by Evropská centrální banka, usuzují experti v kuloárech, půjčit bankám soukromým další, od prosince již druhý bilion eur. Předpokládám, že tuplovaně nejlepší ministr financí rozvíjejících se ekonomik půjde těm technokratickým "bankomatům" do Frankfurtu uštědřit výchovný políček za rozhazovačnost...

Ale třeba jen zopakuje, že "žijeme v době bouří a turbulencí a v době bouří a turbulencí" (další Kalouskův "tuplák") je třeba konat. Stačí si jen při poskytování té gigantické částky na směšný úrok nepoplést bankéře s důchodci, s nezaměstnanými na dávkách a nucených pracích, s pacienty doléčovanými "spoluúčastí" a s miliony pracujících lidí s klesajícími příjmy a kvalitou života.

Ministr financí míní, že je konec našemu čtyřicetiletému hýření. Žabařina! To šéf Poštovní spořitelny Jan Lamser zjistil, že společnost je - tak to řekl - "velmi zhýčkaná; posledních sto let přineslo pohodlný život, kterého se nikdo nechce vzdávat".

Sto let! Ještě se nám pohádají (a vypukne z toho další vládní krize), zda by postačil návrat do jeskyní. Anebo zda by nebylo rozpočtově nejzodpovědnější vyšplhat rovnou zpátky na stromy.

Čtěte dále

další zprávy