Políček Masarykovi

27.06. 06:49 | Autor: Jaromír Slomek

Spisy T. G. Masaryka vycházejí na přeskáčku od roku 1993, začal je vydávat Ústav T. G. Masaryka, jenž je jejich spoluvydavatelem dodnes, brzy se připojil Masarykův ústav a Archiv AV ČR, veřejná výzkumná instituce (tak se nyní jmenuje pracoviště kdysi založené Masarykem samým, později vládnoucími komunisty zlikvidované, po pádu komunistického panství zase obnovené). Vydavatelská spolupráce dvou masarykovských ústavů, jejichž paralelní existence je stěží vysvětlitelnou anomálií české masarykologie, trvá dodnes. V minulých dnech se na knižním trhu (doufejme!) objevil svazek č. 26.

Pro pořádek je třeba říci, že dosud vyšly svazky č. 1 až 13, 15 až 21, 25, 28-31, 33-38, s tím aktuálním tedy celkem 32 knih. Zbývá připravit a vydat svazky č. 14, 22, 23, 24, 27 a 32. Jaké texty přinesou, vydavatelé neohlašují. A neprozrazují ani to, zda za svazkem č. 38 bude eventuálně následovat ještě nějaký další.

Dílo TGM v tomto projektu zahrnuje jak reedice knih dávno známých, opakovaně vydávaných (Česká otázka, Ideály humanitní, Jan Hus, Karel Havlíček, Sebevražda...), tak nově poskládané soubory parlamentních projevů, univerzitních přednášek a publicistiky (Válka a revoluce I, II, Slovanské studie a jiné práce z let 1889-1891, Z bojů o Rukopisy, Z počátků Athenaea...). Do druhé kategorie patří, jak s oblibou psávají recenzenti, "přítomný svazek" o 694 stranách, nazvaný Z bojů o náboženství a texty z let 1904-1906. Editorem se nestal nikdo z více než padesáti pracovníků Masarykova ústavu, nýbrž externista: Michal Topor, zaměstnanec katedry, pardon, Ústavu české literatury a komparatistiky na FF UK v Praze. Jmenovaný pedagog sestavil i jmenný rejstřík, ten po něm, dočítáme se v tiráži, ještě "přehlédl" Josef Tomeš, ústavní masarykolog, jazyková redakce byla svěřena Milaně Čechurové, externistce.

Máme před sebou obraz Masarykových společenských aktivit z období vlastně docela kratičkého, z pouhých tří let (v jeho dlouhém a plodném životě epizoda), vidíme, o čem i kde jako zralý muž kolem 55 let (teprve při šedesátce prohlásí: "To hlavní teprve přijde") přednášel, o čem a kam psal, jaké cizojazyčné (anglické, francouzské, německé, výjimečně české i jiné) knižní tituly ho zaujaly (viz nepodepsané anotace v rubrice Zprávy knižní a literární v Naší době). Jeho šíře zájmů byla obdivuhodná: Kulturní, hlavně hospodářský stav Japonska, Akademické vzdělání učitelstva, Zájem o literaturu ve Francii klesá, O alkoholismu, Svobodní zednáři, Žurnalistika v malém národě (v roce 1906 předpověď internetu: "snad v dobách budoucích budou noviny druhem kinematografů"), Havlíčkův demokratism (v jiném textu o Havlíčkovi: "Tu H. provádí, co bych nazval nepolitickou politikou", ha, tady to máte, chytráci, štítivě připisující "nepolitickou politiku" Havlovi), Inteligence a náboženství, Ruský absolutismus v evropské publicistice...

Podnětné čtení - i kdybychom nevěděli, jak Masaryk prožil další roky, tedy 1907-1937. Zdálo by se, že je tu vše v pořádku. Bohužel není. Editor totiž odvedl práci překvapivě lajdáckou. Posbíral, uspořádal a poznámkami opatřil příslušné texty, a pokud je i sám přepsal, je s podivem, že si je po sobě nepřečetl. Přepisoval-li mu je z dobového tisku někdo jiný, pravděpodobně mu pan Topor slepě věřil. A jazyková redaktorka se zase spolehla na editorovu předpokládanou, haha, akribii, takže se nenamáhala učinit korektury?

Už na prvních stránkách překvapí nedůslednosti pravopisné - někdy se dodržuje norma dnešní ("filozofie", "teologie"...), jindy včerejší, respektive předvčerejší ("Epištoly Kutnohorské", "Mladočeši", "Nový Zákon", ale na jiném místě pro změnu "Nový zákon", dále "Staročeši", "rukopisy", rozumí se "Rukopisy", "splakal", je toho hodně. Narazíme na "Písmo svaté" i "písmo svaté", čteme náležité "Vandervelde" i nesmyslné "Vandelrwelde", zíráme na zkomoleně citovaného Havlíčka: "aby nám to naše vlastenectví řádilo konečně z úst vjeti do rukou", s politováním zaznamenáváme hrubky typu "V Písmě se jmenují 4 bratří Ježíšovy", žasneme nad nesmysly jako "jak z masy české inteligence uělnit. - tu inteligenci pravou". Ne, opravdu netušíme, co je "uělnit" a proč je za tou bizarní zpotvořeninou tečka. Místo "dnes" stojí klidně "dne" ("sám netroufl bych si už dne podati věrný obraz událostí"), "český rodina" je úkaz jinde nevídaný. Atd. Nemluvě o množství nelogicky ponechaných (ne-li v hloupé horlivosti dopsaných) čárek, například "ale zákaz, se obchází tím, že..." či "je sněm kroměřížský rozpuštěn a v r. 50 již, vládne čirý absolutismus". Bije to do očí nemilosrdně.

Odbytá, zpackaná, zmrzačená edice. Ostudný políček Masarykovi. Nota bene z instituce, která nese jeho jméno.

Foto: archiv

Autor: Jaromír Slomek