Pivo, vodka a spadlý tunel v Mostech u Jablunkova

23.11. 10:28 | Autor: Ivan Motýl

Nad krátery po spadlém železničním tunelu v Jablunkovském průsmyku jsem se nemohl zbavit osobní zkušenosti se stavební firmou, která rekonstruovala strop v pokojíčku mých malých dětí.

"Šéfe, je to hotovo," ujišťoval mistr. Týden poté si v pokojíčku hrálo pětileté, sedmileté a osmileté dítě. Bylo poledne, zavolal jsem děti k obědu a do mlaskání nad nedělním řízkem se náhle ozvala obrovská rána. Beeechbbbumbechbbbum!!!! Strop se zřítil a slisoval spoustu hraček na koberci. Běžel jsem na blízkou policejní stanici a snažil se uniformu na vrátnici přesvědčit, že jsem byl právě svědkem obecného ohrožení. Dokonce jsme křičel něco o pokusu o vraždu. Četníci se mi vysmáli, když nejsou mrtví a dokonce ani zranění, nemohou nic vyšetřovat.

ČTĚTE TAKÉ: U Jablunkova se propadl železniční tunel

Teď stojím u dvou obrovských kráterů nad zříceným tunelem v Mostech u Jablunkova a říkám si: "Nejsou mrtví, nejsou zranění, nikdo nic nevyšetří, všechno se svede na matku přírodu." Když se loni dvakrát propadl tunel Blanka v pražské Stromovce, také za to mohla příroda a policie vyšetřování zastavila (jak zjistila Česká televize, vůbec nic ani nevyšetřovala).

A přece si myslím, že i bez mrtvých a zraněných mají padat tvrdé tresty, dokonce i nepodmíněné. "Únava materiálu," vysvětloval mi posléze mistr nad spadlým stropem v dětském pokoji. Ne, bylo to v lidech jeho firmy. Ještě než strop spadl, našel jsem jednoho dne v ložnici stopy dělnické pracovní obuvi, které neomylně vedly ke stolečku u postele, kde ještě ráno ležela stokoruna. Mistr se omlouval a tvrdil, že až najde viníka, dá mu výpověď. Nenašel a z půdy mezitím zmizela motorová pila. Že potom strop málem přizabil moje děti, jsem po uvedených selháních stavební firmy vlastně musel předpokládat.

Na nákup vodky se čas najde, na odvodňovací práce ne. Bylo osm ráno, středa 18. listopadu 2009. Tuneláři ze spadlého tunelu zrovna nakupovali v obchůdku s výmluvným názvem Potraviny na tunelu. Brali basu piv, půllitr Hanácké vodky a prodavačka za ně raději vysvětlovala, že to ti chlapci v montérkách a přilbách na hlavě mají večer na ubytovnu. Vím svoje. Firma, která svým dělníkům dovolí, aby v pracovní době nakládali do služebního automobilu zásoby alkoholu, prostě nepůsobí důvěryhodně. Pád tunelu je pak jen pochopitelným důsledkem.

V reportáži v nejnovějším vydání časopisu Týden snáším samozřejmě i pádnější důkazy než ten pivní. Na stavbě tunelu to hodně smrdělo. Na nákup vodky bylo času dost, ale třeba na odvodňovací práce na louce nad tunelem už nikoli, takže se místy kopalo de facto pod bazénem. Pro laika jsou to viditelná lidská selhání, vyšetřovatelé a znalci zase všechno svedou na přírodu. Až se pak jednoho dne zřítí tunel na plně obsazený expres Šírava nebo někde jinde v republice spadne na trať další most jako ve Studénce. Z toho šlendriánu jde mráz po zádech.

Foto: ČTK

Autor: Ivan Motýl