Moskva už zase krvácí

25.01. 12:37 | Autor:

Domodědovo, 24. ledna, 35 mrtvých, 170 raněných. Teror na letišti. Již dvanáctý teroristický útok v Moskvě od roku 1999. Dohromady při moskevských atentátech zahynulo 508 lidí. Stovky až tisíce byly zraněny. Vždycky je to šílené, nepochopitelné, nelidské. Odporné a neomluvitelné. Vražděni v této "válce" nejsou okupační vojáci, ale ruští občané a cestující cizinci.

Ještě se neví, kdo byl či kdo byli oni sebevražední atentátníci, ale ruské zpravodajské weby útok spojují se severokavkazskými islamistickými extremisty. Pravděpodobnost vysoká. Prý mohlo jít o pomstu za lednové protiteroristické operace Rusů. (Teoreticky by se ovšem mohlo taky jednat o akci moskevských fotbalových nacionalistů.)

Drsný koktejl - kavkazský džihád a proti němu ruský nacionalismus. Ruská krutost na Kavkaze, brutální války v Čečensku. A na druhé straně náboženský fanatismus, který si neváží ani vlastního života. Výbuch v Domodědovu měl sílu pěti kilogramů trinitrotoluenu. Na místě se našly šrapnely, šrouby a železné kuličky. Aby bylo víc mrtvých, aby měl výbuch ještě drtivější, ničivější účinky. Touha ničit.

Rusové terorismus nezvládají na vlastním území, zatímco Američané ho nezvládají především v Afghánistánu a Iráku. (Jeden obří, nepochopitelný zásah utrpěli i doma 11. září 2001.) Ruské tajné služby situaci v posledních dvanácti letech zjevně nezvládají. Prý dostaly předem zprávu, že na jednom z moskevských letišť teroristé chystají atentát, a přece mu nestačily zabránit.

Proti šílenství, šílenému, sebevražednému odhodlání, se velmi špatně brání. Dvanáctý atentát v Moskvě je toho krutým dokladem. Tamní tajní agenti jistě nemají malé pravomoci. A jistě by atakům rádi a včas zabránili, ale tak dokonalou kontrolu na Ruskem nemají.

My, Češi, máme štěstí. Že naše zem není velmocí, hegemonem, který ve svém okolí vyvolává nenávist. Známe spíš polohu opačnou, polohu utlačovaných, ne polohu válcujících. Straší generace zná dokonce velmi důvěrně mnohaletý ruský útlak, byli jsme okupováni.

11. září 2001 jsme stáli na straně zasažených Američanů. Včera a dnes stojíme na straně Rusů. Tím, že nejsme nestranní, ocitáme se na opačné straně než ti šílení, fanatičtí, ďábelští útočníci. Můžeme se tedy taky stát cílem. O tom, v jaké kondici jsou české tajné služby, nevíme vůbec nic. Pokud se jejich rozklad blíží rozkladu policie, pak by nás ochránily jen těžko, jedině náhodou.

Foto: archiv