Masaryk ještě jednou. Vlastně dvakrát

08.12. 06:00 | Autor: Jaromír Slomek

Teprve v závěru jubilejního roku T. G. Masaryka (80 let od smrti) vyšly po různých, víceméně zbytných knihách masarykovských dva svazky, které přibližují snad už na dohled dokončení velkého projektu, zahájeného roku 1993: Spisů TGM. Současně s č. 22 (Naše doba / Texty z let 1892-1894) je tu č. 32 (Válka a revoluce III / Články, memoranda, přednášky, rozhovory).

Tušila redakční rada, když se na počátku 90. let do přípravy Spisů TGM pustila, kolik času bude potřebovat na jejich zdárné završení? Edice, za níž stojí hned dva masarykovské ústavy (Ústav T. G. Masaryka, o. p. s., a Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.), měla pomalý rozjezd, jeden svazek ročně, někdy dva, frekvence se měnila, výjimečně vyšly v jednom roce svazky tři, ba čtyři, naopak v letech 1999, 2006, 2009, 2010 a 2015 se neobjevilo nic. Dnes existuje 35 knih Masarykových textů, zbývá připravit (či snad jen vydat) přinejmenším č. 23, 24, 27, kdysi byl ohlášen i závěrečný svazek č. 39. Bude projekt hotov v roce 100. výročí vzniku Československé republiky? Kéž by!

Nové svazky přinášejí poutavé čtení pro každého, kdo má hlubší zájem o naše moderní dějiny. A ovšem pro toho, kdo chce proniknout do Masarykova duchovního světa. Svazek č. 22 (Naše doba / Texty z let 1892-1894) ukazuje šíři zájmů univerzitního profesora krátce po čtyřicítce, muže na vrcholu sil, v plné intelektuální zbroji. České společnosti už byl dostatečně znám, měl za sebou vítězný boj se zuřivými obhájci pravosti padělaných Rukopisů. Představuje se tu jako literární kritik (nade všechny oceňuje Dostojevského, hodnotí básnické dílo svého přítele J. S. Machara, ale třeba i poezii takového Antonína Sovy, jehož vzal nakonec na milost, ač se ho řečnickou otázkou přeptal, zda lze říci, "že ňadra se hebce zdvihají"; inu, proč by nešlo?), pouští se i do kritiky divadelní, nelíbí se mu z mnoha důvodů Maryša bratří Mrštíků, mezitím klasika české dramatické tvorby. Zabývá se vším možným, také nízkými platy učitelů, navrhuje reformou právnických studií atd. Ve svém časopise Naše doba nepohrdá ani novinářskou nádeničinou: prostředkuje zprávy ze světa, komentuje články v českých časopisech atd. Stojíme v úžasu nad Masarykovým rozhledem a pracovitostí, ale i chutí psát o věcech jak velkých, tak docela malých. Toho muže velmi bavilo formulovat vlastní postoje a myšlenky i polemizovat s názorovými odpůrci. Žurnalistika se mu stala bez nadsázky vášní.

Svazek č. 32 (Válka a revoluce III / Články, memoranda, přednášky, rozhovory) ukazuje jiného Masaryka: politického bojovníka a vizionáře, člověka neuvěřitelně houževnatého, vytrvalého v boji za svobodu svého národa, stratéga a taktika, jenž musel rozhodovat i v otázkách vojenských. S předchozími svazky je Válka a revoluce cenným zdrojem dokumentů, jež budou zvláště v příštím roce jistě hojně citovány, přinejmenším Prohlášení nezávislosti československého státu: "(...) Přijímáme ideály moderní demokracie a budeme k nim lnout, poněvadž to byly ideály našeho národa po staletí. Přijímáme americké zásady, jak byly stanoveny prezidentem Wilsonem: zásady o osvobozeném lidstvu, skutečné rovnosti národů a vládách odvozujících svou spravedlivou moc ze souhlasu ovládaných. (...) Věříme v demokracii, - věříme ve svobodu - a ve svobodu vždy větší a větší."

Ediční příprava těchto svazků jistě nebyla snadná, bohužel nebyla korunována náležitou pečlivostí. V onom "válečném" souboru čteme třeba "Dopis předsedy ČSNR T. G. Masaryk" (s. 121), "mlácení prázdné slámy ? la Kerenskij" (s. 135) "Memorandum předsedy ČSNR T. G. Masaryka ministra zahraničních věcí USA R. Lansingovi" (s. 144), "raison d´étre" (s. 178) atd., to všechno měla jazyková redaktorka zachytit. Ve svazku č. 22 je to ještě horší. Do jmenného rejstříku nebyla zahrnuta všechna jména, jež se v knize vykytují (Merkel), český politik "Fanderlík Josef" (v textu ovšem "Fandrlík) prý žil v letech 1893-1895, o to nic, nejveselejší je asi odkaz na "jméno" Dálejšek, prý na s. 461, tam ale čteme: "Dálejšek má sice legendárné rysy, ale podává mnoho původního..." Vida, pana editora zaskočilo apelativum dálejšek, dnes, pravda neužívané, tehdy však ano, a to ve smyslu, řečeno s Trávníčkem, "něco dalšího, další část, pokračování".

Také tyto přešlapy jistě budou uvedeny na pravou míru v onom svazku č. 39. Nebo ne?

Foto: Národní muzeum

Autor: Jaromír Slomek