Klausova špinavá pravda

03.10. 18:15 | Autor:

Jestliže Václav Klaus v knize vydané jeho Institutem zapléduje - jakože zaplédoval - pro "novou renesanci" této země, "dobu nové republiky", ba i pro "zásadní radikální změny", měli bychom takříkajíc zachovat paniku? Možná. Klaus totiž v této publikaci i v interview vyslovil řadu pravd, i když poněkud zvráceně a bez kritické sebereflexe.

Není podstatné Klausovo vyjádření pro Mladou frontu Dnes (3. října), že by "nikomu nedoporučoval" volit ODS (!). Tedy stranu, kterou zakládal, jíž dlouho předsedal a jejímž jakýmsi průkazem totožnosti býval. Je to jen zajímavá přezíravost, která nynějším "modrým twitterům", provozujícím harakiri samostatně, nemůže ublížit. S ODS je beztak konec a za jedno až dvě volební období nikdo už po ní nevzdechne.

Klausovské souvislosti

Podstatná je tato souvislost: Václav Klaus vytyčuje nové zásadní a radikální změny, ačkoli se v tomto státě již podobné odehrály před dvěma dekádami a byly právem - někdy jen mírně nepřesně - spojovány především s jeho jménem (léčba Klausem, Klausova šoková terapie, Klausova kupónová privatizace). To Klausova svérázná tvorba státní politiky, v jejíchž nejvyšších patrech se 23 roků pohyboval, nastavila poměry, které dnes bez mrknutí oka sám nasupeně kritizuje: selhání ve vymahatelnosti práva, krizi společenského a politického systému, rostoucí propast mezi politiky a voliči. Byl to Klaus, kdo odstartoval vývoj k poměrům, které v životě politických stran nemohly nevyústit do - pozor, zde si otec zakladatel bezděčně střihl verš - "byznysplánů různých pánů". Génius se nezapře; ve verších uměl udělit interview nanejvýš ještě tak Shakespeare.

Kdokoli má delší paměť než žížala, dobře ví, jak to bylo a které slovní ražby se ke jménu Václav Klaus pojily. Útěk ekonomů před právníky. Jím konstatovaná nerozlišitelnost a tatáž ekonomická blahodárnost čistých a špinavých peněz. Lehké topné oleje (kriminální spekulace umožněná "chytrou" vyhláškou ministerstva financí). Bankovní socialismus (nevratné rozdání nejméně půl bilionu korun do privátních kapes s následnou - a opakovanou - sanací bank státem, a tudíž všemi občany). Uměle vytvořená tma kolem tomboly (národního bohatství), která pak na světle zazela kýženou prázdnotou. Legalizovaný kapitál čilých veksláků a nomenklaturních manažerů starého režimu, kteří využili právního "nerámce" a takzvané předprivatizační agónie, aby se povýšili na novou elitu, základní oporu "nové republiky". Václav Havel tohle prostě nakonec musel - a to výslovně - nazvat mafiánským kapitalismem. Jinak by ho po světě už dále nepokládali za filozofa, ale za blbce.

Císařovy nové šaty

Klausovy nové šaty byly prohlédnuty už dávno. A nebylo to dítě, nýbrž jeden z jeho nejbližších spolupracovníků a přátel Jan Stráský, který otevřeně řekl, že král byl nahý od samého začátku. Stráský vysvětlil novinářům: "... jedna cesta, jak nechat lidi zbohatnout, je nechat je krást (...) Už tenkrát se říkalo: nejlepší by bylo zhasnout, ať si to šikovnější rozeberou. (...) A třetí cesta (vedle prodeje zahraničnímu kapitálu) byla nechat banky půjčit úvěry, které se nesplatily"; "...staré úvěry, co vznikly z komunismu" činily podle Stráského 50 miliard. "A pak se ukázalo, že se za pět let kapitalismu udělaly desetkrát větší dluhy." (Hospodářské noviny 8. března 2013).

Václavu Klausovi je třeba přiznat, že se neschovává, že se dokonce ani moc nevymlouvá a že je konzistentní. Povaha generálního pardonu jeho prezidentské amnestie a abolice byla vlastně veřejným přitakáním "hybným silám" jeho "nové společnosti", kterým v devadesátých letech uvolnil cestu a které až nadoraz - "Jen více Kožených!" - neváhal podpořit. V rozhovoru pro čtvrteční MfD Klaus vyslovil dokonce čistou pravdu, když si postěžoval, že strany se vyprázdnily ideově a nejsou s to určit svou pozici na pravolevé ose. No ovšem! Rozhostí-li se kolem tomboly egyptská tma, je přece jedno, krade-li se zprava či zleva.

Pravdou pravdoucí je i Klausova chvála kmotrů, kterou v jedné z publikací svého postprezidentského institutu neuhýbavě rozvinul: "Opovrhovaní a zatracovaní kmotři dnes plní na politické scéně podobně důležitou roli, jakou plnili dříve takzvaní veksláci - zprůchodňují totálně rozbitý systém vládnutí v zemi. Zajišťují, aby nešťastná stranická vedení byla vůbec schopna něco prosadit." Potud Václav Klaus.

Vytesat do kamene, prosím! Tady nám totiž korunní svědek doložil, že politické strany, na jejichž svobodné soutěži je podle ústavy založen celý náš demokratický systém, jsou na tom jako to staré skřípající a dýchavičné auto. Už jenom špínou drží pohromadě.