Kebab rovná se Západ, kebab je svoboda

09.01. 11:46 | Autor: Ivan Motýl

Kebab jako symbol turecké tradice v bílém západním pečivu.

Ocelové srdce republiky poznalo pravý kebab teprve předloni. Zajásal jsem: "Konečně je i Ostrava na Západě." Kebab je totiž v postkomunistickém Česku zvláštním indikátorem o postupu západního stylu života do východních "stepí".

Turci si svůj krámek s döner kebabem otevřeli v roce 2013 v centru Ostravy nedaleko proslulého Sýkorova mostu. Do té doby se moravskoslezská metropole setkávala jen s pochybnými napodobeninami kebabu ve Stodolní ulici, kam se spíše vyplácelo chodit za "jugoslávskými" pouličními specialitami, na pljeskavicu a pečené papriky.

Kebab se stal nedílnou součástí fastfoodových jídel. Kebab se po sametové revoluci šířil do tehdejšího federálního Československa velmi nesměle. Napřed jsme jeho neodolatelnou chuť poznávali ve Vídni a v Berlíně a teprve mnohem později se první turečtí prodejci objevili i v Praze. Dále mimo hlavní město ovšem pravý kebab zůstával nedostupnou lahůdkou a zhmotňoval se pouze jako ďábelsky voňavá vzpomínka na výlety na Západ: od Rakouska přes Německo a Francii po Velkou Británii či Dánsko.

Kebab je geniálním spojením orientální kuchyně s americkou hamburgerovou kulturou a evropskou zamilovaností do bílého pečiva. Grilované jehněčí, telecí či kuřecí maso čili kebab se totiž v tureckých bistrech v Istanbulu původně podávalo s rýží a na talíři. Turečtí gastarbajtři v Německu si ale na sklonku šedesátých let minulého století povšimli, že Evropa je ulítlá na rozkrojené housce s kouskem sekané a chemickým vývarem z rajčat. Nabídli proto alternativu, do bulky vložili grilované maso a Němci nové chuťové kombinaci rychle propadli. A nejen Němci, na počátku sedmdesátých let minulého století začalo vítězné tažení kebabu západní Evropou, ovšem na východ to kupodivu nešlo. Chilli papričkám, jogurtové zálivce a točícímu se masu se prostě postavila železná opona.

Jestli je vynálezcem kebabu berlínský Turek Mahmut Aygün, jenž ho údajně poprvé připravil ve své restauraci Hásir v březnu 1971, nebo Nevzat Salim, jenž prý grilované maso v housce podával už v létě roku 1969 na tržišti v Reutlingenu, nechť rozhodne nějaká německá historická komise. Češi se však kebabu dočkali až s pádem komunismu, podobně jako celá východní Evropa. A kebab se tak stal stejně symbolickým atributem západního blahobytu jako první dvoulitrové láhve spritu či prací prášek Persil.

Döner kebab vznikl v Německu. Zatímco Praha už dnes ani netuší, co je to žít bez kebabu, na východ republiky se kebabu moc nechtělo. Kdoví, zda by to tam někomu chutnalo, říkali si asi pražští Turci. Všechno však chce prostě svůj čas a jednoho dne si Turci odvážně otevřeli stánek i v Brně. A pak v Olomouci. Ostrava pořád čekala, ačkoliv už kalendář ukazoval letopočet 2010.

Není boha, Ostrava snad ani není na mapě Evropy, nechápal jsem, když se v roce 2010 začalo Turkům dařit i v polském Slezsku a skvělý kebab nabízeli třeba v městečku Wodzisław Śląski (17 km od hranic) a v roce 2011 i v Chałupkách (300 m od hranic a 2 km od Ostravy-Antošovic). Jen Ostrava pořád spala a zřejmě vzpomínala na sovětskou restauraci Volha otevřenou s velkou slávou v osmdesátých letech. Když se ale předloni originální turecké bistro konečně otevřelo u ostravského Sýkorova mostu, přijal jsem to jako vítězný pozdrav Západu, který do Ostravy doputoval s neuvěřitelným zpožděním od pádu železné opony.

Já vím, v této poznámce o kebabu teď laskavý čtenář logicky čeká i nějakou souvislost s pařížským masakrem. Událost v redakci Charlie Hebdo je jedním slovem HRŮZA, přesto ji nemíním zkratkovitě vnímat jakožto daň za evropský humanismus poválečné éry, kdy se západní Evropa vůbec poprvé ve své historii rozhodla vnímat všechny rasy rovnocenně, tedy prostě jako "člověčinu".

Události z Paříže mají s kebabem společného jen to, že tahle strašná teroristická akce ohrožuje i samotnou svobodu kebabu. Kebab je totiž fascinujícím symbolem svobodné Evropy, která dokázala přijmout nezvyklé orientální chutě, ovšem nenechala si vzít pšeničnou housku, což je v tomto případě jakýsi obrazný symbol základních demokratických svobod. Nahlíženo ovšem z českého rybníčku, Tomio Okamura a další chtějí vidět kebab jinak, na což jim nemíním skočit. Kebab je pro mě pořád svobodný Západ.

Foto: Shutterstock

Autor: Ivan Motýl