Holubičí národ s holemi v rukách

01.12. 13:23 | Autor: Ivan Motýl

Ideální recept na zklidnění „horkých holých hlav" v demokratické zemi nezná nikdo. Stařičký císař František Josef I. a jeho vláda si před sto lety věděli rady. Nad Prahou, zmítanou pouliční válkou mladých českých a německých extremistů, vyhlásili stanné právo. Stalo se 2. prosince 1908, přesně před sto lety.

Narušovatelům výjimečného stavu pohrozili šibenicí a do Prahy hned vlakem poslali vídeňského kata s pomocníky.

ČTĚTE TAKÉ: Výjimečný stav v Praze aneb noviny před sto lety

Sotva bylo stanné právo vyhlášeno, radikální nacionalisté zbaběle opustili centrum Prahy. „V Praze panuje úplný klid," pochvaloval si pražský tisk už třetí den po vyhlášení výjimečného stavu. Výhružkami šibenicí se tak Vídni podařilo zarazit pouliční pranice, které de facto začaly už v květnu 1908 a měly svůj ustálený řád. Dopoledne na sebe oba tábory provolávaly antagonistické pokřiky „Heil" a „Nazdar", zpívali nesmiřitelné songy „Kde domov můj" a „Wacht am Rhein", a když jim po poledni došla slova, mlátili se Češi s Němci holemi a kamením.

Z dobové tisku s překvapením vyplývá, že česká holubička tehdy nebyla nevinnou obětí německé orlice. Tak třeba 18. květen 1908. Asi tři tisíce Čechů masíroval na demonstraci šéf Národně socialistické strany Václav Klofáč. Dav se pak vydal lynčovat pražské Němce, vrhal třeba kameny do oken Nového německého divadla (dnes Státní opera) a na přilehlou zahradní restauraci, přičemž několik hostů poranil. A tak to šlo z týdne na týden, jednou začali s provokacemi čeští extremisté, podruhé Němci, ale poslední den před rozhodnutím Vídně o stanném právu zaútočili opět Češi.

Kdepak česká holubičí povaha. V roce 1934 se Karel Čapek pohoršoval nad novou vlnou českého nacionalismu, když se dav opět zaštiťoval hesly „Němci z vlády" a „Pryč se židy". V poznámce Návrat k malosti Čapek připomněl česko-německé bouře v dobách starého Rakouska a smutně poznamenal, že „všecko se vrací, až po tu archaickou terminologii z anno domini, znova je kdeco národní, nenárodní nebo protinárodní".

Píše se podzim 2008, uplynulo sto let od vyhlášení výjimečného stavu a 74 roků od napsání Čapkova fejetonu. Po pokusu českých nacionalistů o pogrom v romském ghettu v Litvínově bohužel dosud platí, co napsal Čapek: „Buď jsme se tak málo změnili, nebo jdeme zpátky."

Foto: Lucie Pařízková

Autor: Ivan Motýl